Brácha si ode mě pořád půjčuje peníze, ale někdy je nevrací...
Ahoj Mourris, s bráchou dostáváme každý měsíc od rodičů stejný kapesný, ale brácha tak za čtrnáct dní už nemá nic. A pak po mně pořád chce půjčit. Někdy to vrátí a někdy ne, ale já už mu nechci půjčovat. Jak to mám udělat? Renáta
Číst odpověď
Je to otravné: Máma se mě pořád na něco ptá. Co mám dělat?
Ahoj Mourrisone, včera jsi radil Adamovi, co má dělat, když si s ním doma nikdo nepovídá. Jenže já to mám úplně obráceně. Máma za mnou pořád chodí do pokojíčku a ptá se – co bylo ve škole, co kamarádi, co učitelka, na co myslím a tak. Fakt mě to otravuje, vůbec nemám chvilku klidu. Jak to mám mámě říct, aby se neurazila? Kája
Číst odpověď
Rodiče mě neposlouchají. Můžu to nějak změnit?
Ahoj Mourrisone, moji rodiče jsou hrozný introverti a hrozně málo mluví. Třeba se mi nikdy nezeptaj, jak se mám, anebo jestli mě něco neštve. A já bych jim to tak rád řekl. Někdy to i zkusím, ale mám pocit, že mě ani neposlouchaj. Myslíš, že je můžu nějak změnit? Adam
Číst odpověď
Už nechci tancovat, nebaví mě to, ale máma mě nutí...
Ahoj Mourrisone, pět let chodím na street dance, ale teď už tam nechci chodit. Přestalo mě to bavit a navíc si tam nerozumím s holkama. Ale máma o tom nechce ani slyšet. Co mám dělat, aby mě pochopila? Díky, Sára (12 let)
Číst odpověď
Proč musím chodit do školy? Nevidím v tom žádný smysl!
Ahoj Mourrisone, vůbec nevím, proč chodím do školy. Všechno, co se tam učíme, buď vím anebo se můžu naučit doma. Měl bych tak víc času na zvířata, který doma máme. S nima mě to baví a tam vidím smysl, ale ve škole ne.
Číst odpověď
Jsem tlustý a nešťastný, vadí mi to. Když zhubnu, zase přiberu
Ahoj Mourrisone, jsem děsně tlustej a vadí mi to. Vloni jsem byl i v nějakých lázních, kde jsme cvičili a jedli, co nám dali a docela jsem zhubnul. Ale teď jsem zase tlustej. Jsem z toho fakt nešťastnej.
Číst odpověď
Láká mě nebezpečí: Je to normální?
Ahoj Mourris, nevím, jestli jsem zas tak normální, protože mě furt baví dělat věci nebezpečně. Třeba jezdit strašně rychle na kole nebo na lyžích, lízt po vejškách a tak. Ale já se vůbec nebojím.
Číst odpověď
Neumím říct ne
Ahoj Mourrisone, mám takový problém, kdykoli mě o něco nějaká kámoška poprosí, nebo to jen řekne, tak já jdu a udělám to. Nebo jí alespoň poradím. Ale když to potřebuju já, tak všichni kolem mě myslí na sebe. A víš, co je nejhorší, že já je pochopím, řeknu si: aha, oni toho mají dost, anebo teď prožívaj nějaký těžký chvíle. Proč taky neumím myslet víc na sebe a někdy říct ne? Co to se mnou je? Dík, Dominika
Číst odpověď
Jsem nešťastně zamilovaný
Ahoj Mourri, mám takový komplikovaný problém, jsem na střední škole a zamiloval jsem se do jedné spolužačky. O letních prázdninách jsem jí to konečně dokázal přiznat, ale ona to tak necítí, takže to nedopadlo. Jinak jsme ale velcí kamarádi, pomáháme si vzájemně se školou, a i když jsem se bál, jak to bude od září, bavíme se ještě víc, v září jsem to zkusil znovu a složil jsem jí báseň, ale i když jí to potěšilo, nic se nezměnilo. Říkal jsem si, že se s tím vyrovnám, jenže je to naopak čím dál tím horší. Dřív jsem do školy chodil rád, ale teď už bych tam nejradši nechodil vůbec. Vždy, když jsem s ní, tak jsem hrozně šťastný, ale když pak ne, tak jsem naopak moc smutný, nevím, co mám dělat, a přijde mi, že to nemá nějaké řešení, ale nechci se ještě rok a čtvrt trápit, než odejdeme na výšku. Prosím, poraď mi, co mám dělat. Adam, 17 let
Číst odpověď
Strašně se bojím, že se nedostanu na vysněný gympl
Dobrý den, chtěla bych poradit. Za pár dní mě čekají přijímačky na SŠ, a mám celkem strach. Vím, že je to normální, a moje výsledky jsou i dobré, z matiky mám 43 bodů a z češtiny 45 a víc. Ale bojím se, že budou letos ty testy těžší. Čj by mi ani tak nevadila, ale bojím se, ať nepokazím matiku. U přijímaček nanečisto byla matika o dost těžší než obvykle, a měla jsem 9 bodů. Strašně se za sebe ještě pořad stydím, i když jsem od té doby udělala velký pokrok, tehdy jsem matiku psala asi na 30-35 bodů. Ale co když letos ta matika skutečně bude těžší? Bojím se, že ji pokazím. Ráda bych slyšela nějaké rady, pokud Vás nějaké napadnou, a nějaká povzbudivá slova by byla určitě taky fajn, ale spíše jako fakta, než věty tipu to bude v pohodě, neboj, protože vím, že je tam šance, že nebude, i když se snažím, aby byla co nejmenší. Můžu teď znít jako tintítko, strašpytel, ale běžně taková nejsem. Jen se bojím, protože se strašně chci dostat na vysněné gymnázium. Ne kvůli ostatním, ale protože já na tu školu hooodně chci. Děkuji předem za odpověď na tento (i když ne záměrně) delší dopis, a přeji Vám hezký den.
Číst odpověď
