Někdy přemýšlím, jestli má cenu žít, potřebuju psychiatra?

Ahoj Mourrisone, možná si o mně budeš myslet, že potřebuju psychiatra, ale někdy přemýšlím, jestli má cenu žít. Myslím si, že je na světě tak strašně moc neřešitelných problémů - energie, ničení planety, peníze, zdraví a já s tím nemůžu nic dělat. Nechci celý život jen chodit do práce a pak jezdit na dovolenou. Nedává mi to smysl. Co si o tom myslíš? Pavel

Odpověď

Ahoj Pavle,

moc ti děkuji za zajímavý dopis, který mě donutil hodně přemýšlet. Vůbec si nemyslím, že potřebuješ psychiatra, naopak, jsi vnímavý a citlivý kluk, kterému není jedno, co bude s naší zemí, planetou a nelíbí se mu konzumní styl života. Nemyslím si ale, že s tím nemůžeš nic dělat. Naopak - můžeš toho mnoho udělat.

Když každý z nás začne u sebe a nebude jen kritizovat nebo kázat, teprve pak se něco změní. Co se týká naší planety - můžeš třídit odpad, kupovat si oblečení a obuv z recyklovaného materiálu, šetřit vodou, elektřinou, chodit co nejvíce pěšky, nakupovat zdravé potraviny stále do jedné tašky a tak dále.

Představ si, že by to začali dělat opravdu všichni - co by dělali obchodníci s přebytečnou energií, ropou, výrobky, nezdravými potravinami atd.? A smysl života opravdu nemusíš hledat v permanentním chození do práce a ježděním na dovolené.

Zamysli se, co tě láká, co tě baví, co tě dělá šťastným? A neboj se, že to třeba teď ještě nevíš. Můžeš mít velký statek a být soběstačný, můžeš cestovat po světě a pracovat „za stravu a nocleh“, můžeš pomáhat lidem - možností, jak žít šťastný a naplněný život je opravdu hodně. Jen najít tu správnou pro sebe a v to ti moc držím palce. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Nezvládám to! Zabiju buď sebe, nebo matku...

Je normální, že se naši pořád hádají?

Sdílej

4. září 2024

Mívám divné stavy: Nevidím a dostanu zimnici, co to je?

Někdy mám takový stav – je blbě (nevím, jak to líp vysvětlit), vidím blbě nebo vůbec, zvýší se mi šelest v uších, začne po mě běhat zimnice (napřed se mi udělá horko), a pak když zakončí, mám jakoby brnění, nevím, jak líp to momentálně popsat, jsem zpocená (vždy to trvá naštěstí chvilku). Už dlouho jsem ho neměla, upřímně si ho nepomatuju na 100 %, ale dnes to bylo zase měla blbé vidění a zvýšila se mi šelest v uších, bylo to ve škole při hodině přírodopisu, nikdo si toho nevšiml (někdy si toho všimly buď učitelka nebo asistentka), po chvilce jsem se vzpamatovala, a protože to byla pátá hodina, tak jsem šla na oběd. Vím, že jsem se snažila nepůsobit, že je mi nepříjemně, v poslední chvíli jsem si dala hlavu na lavici, když jsem ji zvedla, viděla jsem bledě, což po chvíli zmizlo, neřekla bych, že se se mi objevily všechny věci, co se mi v minulosti staly. Protože mi nebylo tak blbě, tuším že je to psychosomatický, protože skoro vždy jsme se učili o krvi, dnes i o dárcovství orgánů, přijdu si strašně příliš citlivá, vím, že jednou jsme tohle téma dárcovství orgánů řešili v prvním, takže jsem jela domů, neřekla bych, že tyhle témata probíráme nějak příliš důkladně, jak už jsem říkala, přijdu si strašně přecitlivělá a nepomáhá tomu, že se mi stejným způsobem udělalo blbě jednou při češtině, ten důvod proč, naprosto nechápu. Doufám, že můj popis dává logiku.

Jak říct rodičům, že jsem therianka?

Ahoj Mourrisone, docela jsem dlouho přemýšlela, jestli ti mám napsat, protože podobnou otázku jsem u tebe ještě nečetla. Zjistila jsem - a je to už dlouho, že jsem theriánka. Abych pravdu řekla, tak se cítím být kočkou. Ráda bych to řekla rodičům, ale nevím jak. Nechci jim lhát, že jsem něco jiného, než jsem. Poraď mi, jak jim to mám vysvětlit?

Mourrisonova poradna