Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Odpověď

Ahoj Verčo,

ani nevíš, jak moc jsi mě potěšila svým dopisem. Cítím z něho, že máš naprosto jasné, jaká bys chtěla být, jak bys chtěla vypadat, vystupovat, působit na ostatní, přistupovat k sobě i k životu. Je to obrovský dar, kterého si važ.

Nepřemýšlej nad tím, proč a jak se oblékají druzí, proč a jak se malují a co nosí za boty. Je to jen a jen jejich věc. Důležité je, jak to vnímáš a cítíš ty. A jestli ty se cítíš dobře v jiném oblečení než druzí – je to OK. Pokud s tím budeš sama smířená a vyrovnaná, nerozviklají tě, ani neznervózní různé připomínky nebo dotazy okolí.

Je pravda, že v životě je hodně těžké respektovat sebe a vnímat svoje potřeby. Jsme naučený poslouchat a řídit se názory druhých. A pokud tak uděláme, jsme potom nešťastní a naštvaní. Daleko lépe se vyrovnáváme z chyb, pro které jsme se rozhodli sami než z těch, které nám poradili druzí (i když to s námi mysleli dobře). Věřím, že to nakonec pochopí i maminka, jak silnou a úžasnou a zralou dceru má. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Jsem holka, ale chovám se jako kluk...

Jsem holka, ale chovám se jako kluk...

O nic se nezajímám, a tak nic nevím...

O nic se nezajímám, a tak nic nevím...

Sdílej
 
 

Co mám dělat, když se mu 100% nelíbím?

Ahoj, mám otázku, co mám dělat, když se mi libí kluk, ale já se mu 100% nelíbím? Je fajn, párkrát jsem si s ním psala, ale už jsem s ním dva roky nemluvila. Máme nějaké podobné zájmy, i tak ale myslím, že se mu líbí někdo jiný. Dík za radu. Anonymka, 13 let

Poznali jsme se online: Mám kluka a rodiče o tom neví...

Ahoj, mám kluka (14). Poznali jsme se online, protože je z Nizozemska, ale je fajn a v pohodě. Jenže moji rodiče o tom nevědí. Moje máma mi totiž řekla, že kluka budu moci mít až v 16-17. A navíc si píšeme přes snapchat, a kdyby zjistila, že mám snap a soc. sítě, zabila by mě. Chci jí o něm říct, ale bojím se, že by se ptala, jak jsme se poznali, a celé by to bylo v háji. A taky se bojím toho, co by řekla na to, že je z Nizozemska. Oba jsme se shodli na tom, že počkáme a já jí to řeknu, až mi bude 16-17. Anonymka, 14

Co když se mi líbí víc kluků najednou?

Ahoj Mourrisone, mám jeden dotaz, je normální, že za celý svůj dosavadní život (je mi 13) jsem měla více vztahů a lásek než celá naše třída dohromady? A ještě jeden dotaz, co když se mi zároveň líbí víc kluků najednou. Díky A

Kolik rentgenů je smrtící dávka?

My máme doma dozimetr a jednoho dne jsem s kamarádem šel do opuštěného bunkru. Došli jsme do části bunkru, kde začal dozimetr šílet a hlásil 300 000 rentgenů za sekundu. Ihned jsme odtamtud utekli. Další den jsem se dozvěděl, že kamarád onemocněl. Když jsem ho viděl, byl tak rudý jako postavy z filmu Černobyl. Tak jsem se tam šel podívat znovu a teď to hlásí jen 15 rentgenů za sekundu. Je to v pořádku?

Gymnázium vs. lyceum: Co je lepší?

Dobrý den, jednou jsem zaslechla, jak si deváťačky povídaly o střední, a uvědomila jsem si, že to je vlastně zajímavá otázka. Když už někdo ví, jakým směrem se chce vydat a ví, že chce i na VŠ, je lepší gymnázium (protože prý nejlépe připravuje na VŠ) anebo lyceum (protože už před VŠ budou mít o dané věci nějaký přehled)? A ještě jedna otázka, co mě k tomu napadla: když se ze SOŠ dá už rovnou pracovat, jde to i z lycea?

Mám starost o mojí kámošku

Zdravím, nepíšu sice můj problém, ale mám tak trochu starost o mojí kámošku (na začátek upozorňuji, že na SŠ jdeme až příští rok). Kamarádce moc učení nejde, ne v tom smyslu, že by na to kašlala, ale moc jí to zkrátka nejde, já se třeba na učivo ani nekouknu a dostanu plný počet bodů, zatímco ona se učí třeba 3 hodiny a stejně dostane za tři. Holka je to trpělivá, ale v tomhle ji osud moc nepřeje. Asi to už tak mají v rodině, všichni z její rodiny jsou vyučení (např. zedník, švadlena atd.). Její rodiče jí právě proto doporučují učební obor. Kámoška má ale za to opravdu velký talent na sport. Je v něm opravdu dobrá a baví ji, někdy mu dává i přednost před školou. (I v tomhle se lišíme, protože mě škola baví a upřednostňuji ji.) Proto si vybrala obor sportovní masér, protože chtěla dělat něco se sportem. Já ji v tom podporuji, i když si nemyslím, že jsou učební obory tak dobré (Moji rodiče jsou vysokoškoláci a budu se hlásit na gymnázium, myslíš, že záleží i na tom co studovali její rodiče?). No a já mám právě obavy z toho, že mi přijde, že sportovní masér má blíže k lékařství než ke sportu a taky se při tomto oboru přeci jenom sportu moc věnovat nebude. Taky řekla, že jí baví tvořit a pracovat se dřevem, tak bych jí doporučila třeba tesařinu, designérku v reklamě, anebo třeba s tím sportem jezdec a chovatel koní. Navíc lékařství nebo biologie člověka atd. ji vůbec nebaví. Nevím, co všechno za obory tam ještě je, ale bojím se, aby třeba hned ze začátku nezjistila, že ji to nebaví a nelitovala toho. Nechci jí do toho kecat, ale bojím se, aby nebyla v životě smutná a nedělala práci, co ji nebaví.  :-(  Promiň za dlouhý dopis, anonymka.

Pořád zapomínám a nestíhám! Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, pořád zapomínám a nestíhám. Není den, kdy bych něco nezapomněla, je to hrozně vyčerpávající a vždycky se cítím hrozně. Naštěstí moje máma je hodně empatická a vždycky jedná s chladnou hlavou. Ale i přesto se téhle vlastnosti snažím zbavit, ale každým dnem mi připadá, že se to zhoršuje. Zapomínám i ty úplně nejběžnější věci, příklad: dneska jsem měla jet na plavání a já si do batohu nevzala plavky, ručník i brýle mám, ale plavky ne. Hodně mě to mrzí, protože mamka za to platí a už tak tam nechodím často (buď jsem nemocná, nebo mám menstruaci). Neznáš nějaké metody, aby se mi tohle nestávalo?

Je normální, že si představuju, jak jsem s jednou holkou?

Ahoj Mourrisone mám dotaz. Líbí se mi jedna holka z naší třídy, ale já si myslím, že na ni nemám šanci (potřeboval bych zhubnout). A tak si vždycky představuji takový sen, ve kterém je ona a já. Dopodrobna to nebudu rozebírat. A dotaz je, jestli je to normální. Moc děkuji za tvoji odpověď. Kluk 13 let

Před týdnem se mi líbil jeden kluk, ale teď se mi líbí někdo jiný...

Před týdnem se mi líbil jeden kluk, ale teď se mi líbí někdo jiný. Co mám dělat?

Kamarádi mají sebevražedné myšlenky a chtějí se zabít, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, mám strach o svoje kamarády a nevím si rady. Moji kamarádi se mi nedávno svěřili, že mají sebevražedné myšlenky a chtějí se zabít. Snažil jsem se je povzbudit, že jsem tu pro ně a kdykoliv se mi můžou svěřit. Že problémy se dají řešit i jinak než takhle a určitě není všechno ztraceno. Myslím, že kamarádovi to trochu pomohlo a souhlasil se mnou. Slíbil, že si nic neudělá. Ale i tak o něj mám strach, protože mít sebevražedné sklony není v pořádku. S kamarádkou už to bylo bohužel těžší. Už se o tom nechtěla dál bavit a všechno, co jsem ji říkal, byly podle ní kecy. Zdá se, že už nevidí žádné východisko. I se sebepoškozuje :(. Mám o ně, o oba strach, a vždy se bojím, když třeba dlouho neodepisují. Nevíš, jak bych jim mohl pomoct? Děkuji za odpověď. Alex, 15 let.