Táta mluví strašně sprostě a já se za něho stydím. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, vůbec nevím, jak mám tátu odnaučit mluvit sprostě. Mluví tak doma a venku a já se kvůli tomu za něj někdy stydím. Poraď mi, jak ho to mám odnaučit? Díky, Jaruška (9 let)

Odpověď

Ahoj Jaruško,

ani se ti nedivím, že se ti nelíbá tátova vulgární (sprostá) mluva. Abych pravdu řekl, tak já to taky nemám rád. Neříkám, že si někdy ze zlosti potají neulevím, ale někdy jsou sprostá slova opravdu nevhodná.

Otázkou je, jestli se tatínkovi jeho vyjadřování líbí, anebo by ho chtěl změnit. Jestli mu také vadí, je to první krok k úspěchu. Můžete se spolu domluvit, že bude muset třeba udělat za každé vyslovené sprosté slovo pět dřepů anebo ti dát pětikorunu. Podle toho, co přijme, bude buď „fit“, anebo se tobě zvýší příjem kapesného.

Jestli na nic z toho nepřistoupí, můžeš mu někdy v klidu vysvětlit, že ti jeho sprostá slova nejsou příjemná, a to ani doma ani venku. Je mi jasné, že chování ani jednání svých rodičů neovlivníš, ani nezměníš, ale můžeš prozradit, jak se při něm cítíš. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Kamarád je sprostý, dělá si srandu z tragédií a myslí si, že je frajer

Kamarád je sprostý, dělá si srandu z tragédií a myslí si, že je frajer

Strašně mě štve máma a táta, pořád pruděj, furt zakazujou...

Strašně mě štve máma a táta, pořád pruděj, furt zakazujou...

Sdílej

Zkazila jsem přijímačky na gympl a nevím, co mám dělat

Ahoj Mourrisone, minulý pátek jsem dělala přijímačky na gympl a úplně jsem zvorala matiku. Učila jsem se ji od září, chodila jsem i na zkoušky nanečisto, ale úplně jsem to zvorala. Vůbec nevím, co mám dělat.

Umřel mi děda, doma brečí všichni kromě mě... jsem divný?

Ahoj Mourrisone, minulý týden umřel děda, to byl táta mámy a máma i ségra pořád brečí. Já ale ne, někdy jsem dokonce i veselej. To jsem divnej?

Brácha si ode mě pořád půjčuje peníze, ale někdy je nevrací...

Ahoj Mourris, s bráchou dostáváme každý měsíc od rodičů stejný kapesný, ale brácha tak za čtrnáct dní už nemá nic. A pak po mně pořád chce půjčit. Někdy to vrátí a někdy ne, ale já už mu nechci půjčovat. Jak to mám udělat? Renáta

Je to otravné: Máma se mě pořád na něco ptá. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, včera jsi radil Adamovi, co má dělat, když si s ním doma nikdo nepovídá. Jenže já to mám úplně obráceně. Máma za mnou pořád chodí do pokojíčku a ptá se – co bylo ve škole, co kamarádi, co učitelka, na co myslím a tak. Fakt mě to otravuje, vůbec nemám chvilku klidu. Jak to mám mámě říct, aby se neurazila? Kája

Rodiče mě neposlouchají. Můžu to nějak změnit?

Ahoj Mourrisone, moji rodiče jsou hrozný introverti a hrozně málo mluví. Třeba se mi nikdy nezeptaj, jak se mám, anebo jestli mě něco neštve. A já bych jim to tak rád řekl. Někdy to i zkusím, ale mám pocit, že mě ani neposlouchaj. Myslíš, že je můžu nějak změnit? Adam

Už nechci tancovat, nebaví mě to, ale máma mě nutí...

Ahoj Mourrisone, pět let chodím na street dance, ale teď už tam nechci chodit. Přestalo mě to bavit a navíc si tam nerozumím s holkama. Ale máma o tom nechce ani slyšet. Co mám dělat, aby mě pochopila? Díky, Sára (12 let)

Proč musím chodit do školy? Nevidím v tom žádný smysl!

Ahoj Mourrisone, vůbec nevím, proč chodím do školy. Všechno, co se tam učíme, buď vím anebo se můžu naučit doma. Měl bych tak víc času na zvířata, který doma máme. S nima mě to baví a tam vidím smysl, ale ve škole ne.

Jsem tlustý a nešťastný, vadí mi to. Když zhubnu, zase přiberu

Ahoj Mourrisone, jsem děsně tlustej a vadí mi to. Vloni jsem byl i v nějakých lázních, kde jsme cvičili a jedli, co nám dali a docela jsem zhubnul. Ale teď jsem zase tlustej. Jsem z toho fakt nešťastnej.

Láká mě nebezpečí: Je to normální?

Ahoj Mourris, nevím, jestli jsem zas tak normální, protože mě furt baví dělat věci nebezpečně. Třeba jezdit strašně rychle na kole nebo na lyžích, lízt po vejškách a tak. Ale já se vůbec nebojím.

Neumím říct ne

Ahoj Mourrisone, mám takový problém, kdykoli mě o něco nějaká kámoška poprosí, nebo to jen řekne, tak já jdu a udělám to. Nebo jí alespoň poradím. Ale když to potřebuju já, tak všichni kolem mě myslí na sebe. A víš, co je nejhorší, že já je pochopím, řeknu si: aha, oni toho mají dost, anebo teď prožívaj nějaký těžký chvíle. Proč taky neumím myslet víc na sebe a někdy říct ne? Co to se mnou je? Dík, Dominika