Rodiče se rozvedli a sestra se s tím nemůže vyrovnat. Mám o ni strach

Ahoj poradno. Mám trochu zamotaný dotaz. Moji rodiče se před pár lety rozvedly, ale bylo to docela komplikované. Asi to tu nebudu všechno vypisovat, každopádně mám o rok mladší sestru, se kterou jsme si celkem blízké, ale myslím, že ty problémy okolo rodiny nebere moc dobře, mám o ni trochu strach, je taková zvláštní. Je hodně tichá, občas má hodně vztek kvůli maličkostem a někdy je to i vážnější, ale to spíš dříve, teď ani ne. I rodiče si toho všimli. Za psychologem nechce, i když tam už párkrát byla. Možná je to třeba puberta, ale mně se to nějak nechce líbit. S mamkou jsem o tom mluvila, a napadlo nás, že bych k psychologovi chodila já, a zeptala se na ní, něco o ní řekla, třeba jak jí nějak pomoct nebo co vlastně dělat, ale nevím, jestli je to dobrý nápad, protože kdyby to třeba zjistila, tak nevím, jak by na to reagovala. Ani nevím, na co se přesně ptát, asi na tvůj názor ke všemu ve zprávě. Předem díky, tahle poradna je super stejně jako ty. P.S.: Jaký vliv mají na psychiku horory? Protože se na ně sestra docela často dívá a nevím, jestli to má nějaký vliv. U ostatních dotazů mi nejdou otevřít odpovědi, tak nevím, jestli je to mým mobilem nebo někde u vás, každopádně pokud je problém u mě, tak se omlouvám. Anonymka, 14 let.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuju ti za důvěru, se kterou se na mě obracíš. Rozvod rodičů (zvláště komplikovaný) bývá rána nejen pro zúčastněné dospělé, ale především pro jejich děti. Rozvodem se rozpadá tradiční rodina a pro některé holky a kluky to může znamenat ztráta jistoty, kterou doposud měli. Je to životní událost, kterou musí každý zpracovat a pokud se tomu tak nestane, v budoucnu klidně mohou vyvstat problémy, které mají podhoubí právě v nezpracovaném rozvodu rodičů.

Je od tebe moc hezké, jak na sestru myslíš a že jí chceš pomoct. Ze všeho nejvíce sestře pomůžeš, když s tebou bude moct o čemkoli mluvit, když ji budeš naslouchat, nebudeš ji kritizovat a soudit. To, že začneš chodit k psychologovi, není vůbec špatný nápad. A klidně to sestře můžeš říct, že si chceš občas chodit popovídat o svém životě, o svých problémech a dilematech. Možná to netušíš, ale sami psychologové chodí k psychologům.

Ptáš se mě, jaký vliv mají na psychiku horory. Odpověď je jasná – velký. Stejně jako radosti, i hrůzy se hluboko ukládají do našeho podvědomí. Je lepší se denně krmit zdravým štěstím než bolestmi. Neznamená to, že máme být vůči neštěstí imunní, ale sílu na něj máme jen tehdy, když jsme sami šťastní a spokojení. Bylo by lepší, abyste se sestrou začaly dívat na veselí a radost. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Rodiče se rozvedli a máma si nepřeje, abych chodila k tátovi...

Jak se vzpamatovat z rozchodu?

Sdílej

12. března 2025

Takový menší problém: Nevím, kdo jsem

Ahoj Mourrisone, mám takový menší problém. Nechtěl jsem se o tom s nikým bavit, protože si myslím, že to beru až moc vážně. Nemám vlastní identitu. Chvilku jsem smutný, tajemný a naštvaný, a pak jsem najednou hodně milý nebo se před různými lidmi chovám jinak. Mám hrozně moc koníčků. Nejspíš jsem introvert, ale někdy mluvím až moc. Taky se bojím, že mám nějakou poruchu (měl jsem dost příznaků autismu). Mám sociální potíže a neumím mluvit před lidmi. Taky nesnesu být v prostředí, kde je rušno anebo prostě moc lidí. Nedokážu se nikam začlenit a většinu věcí strašně moc prožívám. Anebo jsou věci, nad kterými bych měl být smutný, ale já nad nimi nehnu prstem. Možná se trochu cítím, jako bych neměl nikoho rád. Když se moji kámoši baví o lidech, kteří se jim líbí, já je nechápu, a předstírám, že se mi taky líbí. Nejspíš jsem se až moc rozepsal, a nevím, jestli mi je pomoci, ale doufám, že by se dalo vyřešit alespoň to, kdo jsem nebo kým bych měl být, protože já už opravdu nevím, jak sám sebe najít. Přeji hezký den a předem děkuji za odpověď. Anonym

Co mám dělat? Kamarádi si plánují akce, a mně nic neřeknou

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych poradit, co dělat. Ve škole jsem se asi před rokem skamarádila s Luckou a ta mě přivedla do její skupinky kamarádů. Měla jsem pocit, že si s nimi celkem rozumím, ale teď mám pocit, že mě asi nemají moc rádi. Pořád si beze mě plánují akce nebo spolu chodí ven. Já se o tom většinou dozvím až potom. Ze začátku jsem to chápala, protože jsem nová a ještě mě tolik neznají, ale teď už to bude rok a skoro nic se nezměnilo. Když jsme měli třídní focení, tak jsme mohli udělat i skupinové fotky, ale nechtěli mě tam (Lucka si pak se mnou dala fotku ve dvojici a taky jí bylo líto, že mě nechtěli.) Dneska jsem se dozvěděla, že spolu šli před týdnem do kina. Teď bude mít Lucka narozeniny a já se s nimi chtěla poradit, co jí koupit (Lucka mi řekla, že všechny věci, co by chtěla, už řekla jim), ale řekli mi, že už byli všichni spolu na nákupu a dárky mají a už je nic nenapadá. Když se s nimi bavím ve třídě, tak si se mnou klidně povídají, ale většinou nechtějí ve volném čase. Mám se přestat snažit se s nimi sblížit? Nechci, aby si Lucka musela vybírat mezi nimi a mnou (a taky se trochu bojím, že by si vybrala je.) Promiň za tak dlouhou zprávu.

Mourrisonova poradna