Jak najít kompromis mezi tím, co chci a tím, co se ode mě očekává?

Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.

Odpověď

Milá anonymko,

děkuju ti za velice moudrý dopis, ve kterém jsi úžasně vystihla svoje dilemata. Hned v úvodu tě chci ujistit, že jsou v pořádku, každý z nás o sobě pochybuje a přemýšlí, jak dál. Píšeš, že tě škola zpomaluje ve tvých plánech, ale zároveň si uvědomuješ, že je důležitá.

Ano máš pravdu, že je důležitá, ale zároveň máš pravdu, že ne každému vyhovuje zdejší vzdělávací systém. S tím my dva ale nic neuděláme. I dvojky jsou krásné známky (zvláště na gymnáziu), proto se snaž rozdělit svůj volný čas mezi přípravou do školy a svými sny. Je dobré, když od sebe člověk očekává mnoho (čím výš cílíš, tím víc dosáhneš), ale ne na úkor štěstí a zdraví.

Mám kamarádku, která byla talentovaná na herectví, ale podle přání rodičů šla na medicínu. Vystudovala ji s červeným diplomem, ale dneska cítím, že by byla daleko šťastnější někde jinde. Tím ti chci naznačit, abys v životě, pokud možno neplnila cizí očekávání. Je to jen a jen tvůj život a nikdo jiný ho za tebe žít nebude.

A jak nakládat s případnými neúspěchy? I ty jsou důležité, díky nim se můžeme poučit a posunout dál. Pokud pro danou věc uděláš v daný moment všechno (pokaždé jsou jiné podmínky), není proč si něco vyčítat, jen si vzít ponaučení. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Chci jen na jednu školu, ale co když se na ni nedostanu?

Mám černé svědomí. Jsem zlý člověk?

Sdílej

20. března 2025

Kamarádi se mě štítí, protože jsme měli doma štěnice

Ahoj Mourrisone, je mi to hrozně blbý ti psát, ale u nás doma se objevily štěnice, dostaly se k nám od sousedů přes stoupačky. Sousedi mají hrozný bordel za dveřma a tak se nedivím, že je tam měli. Jenže to zjistili kamarádi a teď se mnou nechtěj kamarádit.

Táta nechce topit, šetří, ale nám je zima! Má to řešení?

Ahoj Mourri, chtěl bych se ti s něčím postěžovat. Bydlíme s bráchou a s našima v malé vesnici v domku po babičce. Je to tady hezký, ale jenom v létě. V zimě táta nechce moc topit, že prej je to strašně drahý a nám je s bráchou pořád zima. Ani se netěším domů ze školy, protože tam je pořád zima. Máš na to nějaký řešení? Dík, Ivan

To mám celý život vydělávat na bydlení?

Ahoj Mourrisone, docela dost se dívám na zprávy a jsem z toho všeho v depkách. Slyším, jak nebudeme mít důchody, že si nemůžeme nikdy ušetřit na vlastní byt, jenom když si vezmeme hypotéku na celý život a že bude jídlo pořád dražší. Když o tom tak přemýšlím, tak to přeci není život, jenom vydělávat na byt a nic jiného. Co si o tom myslíš?

Pomoc, je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky!

Ahoj Mourrisone, potřebovala bych s něčím pomoct. Je mi 14 let, ale vůbec nejsem jako ostatní holky, no, celkově vidím svět asi jinýma očima než holky v mém věku. Například plno holek se maluje, ale já o to nestojím. Přijde mi, že člověk je nejhezčí takový, jaký je od narození, bez ohledu na to, jestli má nějaké nedokonalosti, nebo tak. Říkám si, proč se asi malují, že by se chtěly líbit lidem, klukům? Však všichni, kteří je mají skutečně rádi je budou mít rádi tak jak tak. Nebo je to tím, že už tak je společnost nastavená a berou to jako samozřejmost? Možná mají nižší sebevědomí, že chtějí skrýt všechny nedokonalosti? Ale to jsem teď odbočila. Dále to je třeba nošení podpatků, přijde jim to hezké a slušné, ale z mého pohledu to škodí zdraví a dá se najít hromada krásných bot i bez podpatků, (a je to i mnohem pohodlnější ;-)). Ale asi nejvíc vnímám nošení podprsenky. Nosím je jen tehdy, když máme tělocvik – kvůli převlékání, a navíc jen sportovní. Jinak běžně chodím bez a nosím trička která nejsou průsvitná, nebo jakkoli jinak nevhodná, ani to není poznat, že podprsenku nemám. Moje otázka zní, jak to vysvětlit mamce, protože i když ví, jaká jsem, přijde mi, že pořád vnitřně tak jako počítá s tím, že budu jako ostatní. Zimní boty mi ukazuje s podpatkem atd. Předem moc děkuji za odpověď a jakékoli rady, Verča, 14 let.

Mourrisonova poradna