Ahoj Mourrisone, za měsíc mi budou dávat rovnátka a já se hrozně bojím, že mě kvůli nim nechá můj kluk. Třeba už se mu nebudu líbit, když je budu mít v puse. Myslíš, že se se mnou kvůli tomu může i rozejít? Mariána
Ahoj Mourrisone, můj táta mi říká, že největší úspěch bude, když budu mít na konci roku na vysvědčení samý jedničky. Je to pravda?
Ahoj Mourrisone, dneska jsem pomáhala tátovi doma uklízet, ale on mě při tom pořád kritizuje. Pořád mi říká, dělej to takhle, proč to neděláš jako já, neděláš to pořádně a tak. A mě to už nebaví mu pomáhat, když se mu pořád něco nelíbí.
Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára
Ahoj Mourrisone, nevím, jak je to možný, ale mám takový divný pocity. Furt se někomu omlouvám, neříkám, co si myslím, protože si myslím, že mě pak nikdo nebude mít rád anebo mě nebude brát. Někdy mi to nevadí, ale někdy se cítím na nic, tak divně, jako že si musím všechno nějak odpracovat. Je to možný?
Ahoj Mourrisone. Holky se mi pořád posmívají. Nic jim nedělám a takhle se to se mnou táhne už 3 roky.
Ahoj, potřebovala bych poradit. Ve škole se snažím učit co nejlépe, chodím na gymnázium a dávám do toho hodně energie. I když se učím, často mám nakonec horší známku, než bych chtěla. Připadá mi, že bych mohla dokázat víc, protože když jsem byla mladší, měla jsem samé jedničky. Teď mám na vysvědčení občas dvojky, a beru to moc špatně. Občas mám pocit, že si nezasloužím všechno, co v životě mám, i když mám ráda sebe i své okolí a jsem na sebe pyšná. Mám velké plány do budoucna, ale škola mě někdy zpomaluje v mých cílech. Třeba bych raději vstávala o pár hodin později a šla spát později, protože jsem spíš noční sova. Kvůli tomu spím málo, ale nejde to jinak. Kamarádi si z toho dělají srandu, a i když vím, že to nemyslí vážně a nevadí mi to, někdy mě to přiměje nad tím přemýšlet. Jen od sebe očekávám hodně a budu očekávat ještě víc, protože vím, že jsem skvělá… ale mám pocit, že na sebe někdy tlačím až moc a nejsem si jistá, jestli je to správné. Nechci, aby mě škola brzdila v mých snech, ale zároveň vím, že je důležitá. Jak najít rovnováhu mezi tím, co chci, a tím, co se ode mě očekává? Jak si nastavit zdravější přístup k učení a výkonu, abych si tolik nevyčítala, když se mi něco nepovede tak, jak bych chtěla? A hlavně – jak dosáhnout lepších známek bez toho, abych se přetěžovala? Budu ráda za jakoukoli radu. Děkuji! Anonymka, 13 let, 8. třída.
Ahoj Mourrisone, už od září musím chodit do skauta a vůbec mě to tam nebaví. Táta říká, že každej musí mít rád přírodu a umět se v ní nějak pohybovat. Mně se tam ale nelíbí.
Ahoj Mourrisone, chtěla bych se s tebou o něčem poradit. Když jsem řekla mamce nebo kamarádkám, že už bych chtěla mít děti v osmnácti, tak mi řekly, že jsem blbá. Že to je moc brzo. Máma řekla, že bych měla studovat a holky, že nebudu moct chodit ven s kamarádama a tak. Ale mně to nevadí, já bych je opravdu chtěla mít takhle brzo. Co si o tom myslíš ty?
Ahoj Mourri, dneska se mi zdálo, že jsem umřela a strašně mě to vylekalo. Myslíš si, že je to normální, že se bojím umřít? Lucka
