Problém ve škole: Učitelé mi zadávají skupinovou práci s pětkaři

Ahoj Mourrisone, chtěla bych, abys mi poradil s problémem ve škole.... Víš, naši učitelé milují skupinové práce, a proto nám je často zadávají. Ale jelikož mě považují za jedničkářku, tak mě pořád dávají s pětkaři, abych jim nejspíš vylepšila známku, protože oni by určitě dostali za 5. Vadí mi to, jelikož ti pětkaři nechtějí pracovat, a mně se pracuje velice nepříjemně, protože buď všechno udělám sama, nebo to pokazí oni. Nakonec sice nedostaneme pětku, díky mě, ale horší známku např. 3 skoro vždycky. Klára

Odpověď

Ahoj Kláro,

rozumím ti, že tě práce se slabšími spolužáky nebaví, a navíc vůbec nemotivuje. Ještě tak kdyby ti byli vděční a něco se od tebe naučili – v tom bys určitě viděla alespoň nějaký smysl. Ale podle toho, jak práci s nimi popisuješ, to je na nic.

Asi ti nezbude nic jiného, než si popovídat třeba se svoji třídní učitelkou nebo psycholožkou (abys nemusela obcházet všechny učitele). Pověz jim, jak celou situaci prožíváš, co ti přináší a samozřejmě, co všechno ti je na ní nepříjemné. Oni musí pochopit, že i ty máš právo se posouvat dál a třeba se i něco víc naučit od svých spolužáků jedničkářů. Věřím, že tvoji motivaci (k větším výkonům) pochopí. Držím ti palce, a když budeš chtít, dej mi vědět, jak to dopadlo. Mourrison

Potřebuješ pomoc a poradit?

Potřebuješ poradit s problémy, hledáš pomoc, chceš se na něco zeptat nebo vysvětlit? Napiš Mourrisonovi! Každý den vychází na webu ábíčka jedna odpověď.

Učitelka si na mě zasedla, ale nemůžu jí to dokázat, co teď?

Učitelka si na mě zasedla, ale nemůžu jí to dokázat, co teď?

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Je mi zle ze školy a mám panické ataky

Sdílej

Umřel mi děda, doma brečí všichni kromě mě... jsem divný?

Ahoj Mourrisone, minulý týden umřel děda, to byl táta mámy a máma i ségra pořád brečí. Já ale ne, někdy jsem dokonce i veselej. To jsem divnej?

Brácha si ode mě pořád půjčuje peníze, ale někdy je nevrací...

Ahoj Mourris, s bráchou dostáváme každý měsíc od rodičů stejný kapesný, ale brácha tak za čtrnáct dní už nemá nic. A pak po mně pořád chce půjčit. Někdy to vrátí a někdy ne, ale já už mu nechci půjčovat. Jak to mám udělat? Renáta

Je to otravné: Máma se mě pořád na něco ptá. Co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, včera jsi radil Adamovi, co má dělat, když si s ním doma nikdo nepovídá. Jenže já to mám úplně obráceně. Máma za mnou pořád chodí do pokojíčku a ptá se – co bylo ve škole, co kamarádi, co učitelka, na co myslím a tak. Fakt mě to otravuje, vůbec nemám chvilku klidu. Jak to mám mámě říct, aby se neurazila? Kája

Rodiče mě neposlouchají. Můžu to nějak změnit?

Ahoj Mourrisone, moji rodiče jsou hrozný introverti a hrozně málo mluví. Třeba se mi nikdy nezeptaj, jak se mám, anebo jestli mě něco neštve. A já bych jim to tak rád řekl. Někdy to i zkusím, ale mám pocit, že mě ani neposlouchaj. Myslíš, že je můžu nějak změnit? Adam

Už nechci tancovat, nebaví mě to, ale máma mě nutí...

Ahoj Mourrisone, pět let chodím na street dance, ale teď už tam nechci chodit. Přestalo mě to bavit a navíc si tam nerozumím s holkama. Ale máma o tom nechce ani slyšet. Co mám dělat, aby mě pochopila? Díky, Sára (12 let)

Proč musím chodit do školy? Nevidím v tom žádný smysl!

Ahoj Mourrisone, vůbec nevím, proč chodím do školy. Všechno, co se tam učíme, buď vím anebo se můžu naučit doma. Měl bych tak víc času na zvířata, který doma máme. S nima mě to baví a tam vidím smysl, ale ve škole ne.

Jsem tlustý a nešťastný, vadí mi to. Když zhubnu, zase přiberu

Ahoj Mourrisone, jsem děsně tlustej a vadí mi to. Vloni jsem byl i v nějakých lázních, kde jsme cvičili a jedli, co nám dali a docela jsem zhubnul. Ale teď jsem zase tlustej. Jsem z toho fakt nešťastnej.

Láká mě nebezpečí: Je to normální?

Ahoj Mourris, nevím, jestli jsem zas tak normální, protože mě furt baví dělat věci nebezpečně. Třeba jezdit strašně rychle na kole nebo na lyžích, lízt po vejškách a tak. Ale já se vůbec nebojím.

Neumím říct ne

Ahoj Mourrisone, mám takový problém, kdykoli mě o něco nějaká kámoška poprosí, nebo to jen řekne, tak já jdu a udělám to. Nebo jí alespoň poradím. Ale když to potřebuju já, tak všichni kolem mě myslí na sebe. A víš, co je nejhorší, že já je pochopím, řeknu si: aha, oni toho mají dost, anebo teď prožívaj nějaký těžký chvíle. Proč taky neumím myslet víc na sebe a někdy říct ne? Co to se mnou je? Dík, Dominika

Jsem nešťastně zamilovaný

Ahoj Mourri, mám takový komplikovaný problém, jsem na střední škole a zamiloval jsem se do jedné spolužačky. O letních prázdninách jsem jí to konečně dokázal přiznat, ale ona to tak necítí, takže to nedopadlo. Jinak jsme ale velcí kamarádi, pomáháme si vzájemně se školou, a i když jsem se bál, jak to bude od září, bavíme se ještě víc, v září jsem to zkusil znovu a složil jsem jí báseň, ale i když jí to potěšilo, nic se nezměnilo. Říkal jsem si, že se s tím vyrovnám, jenže je to naopak čím dál tím horší. Dřív jsem do školy chodil rád, ale teď už bych tam nejradši nechodil vůbec. Vždy, když jsem s ní, tak jsem hrozně šťastný, ale když pak ne, tak jsem naopak moc smutný, nevím, co mám dělat, a přijde mi, že to nemá nějaké řešení, ale nechci se ještě rok a čtvrt trápit, než odejdeme na výšku. Prosím, poraď mi, co mám dělat. Adam, 17 let