O kolonizaci vesmíru sníme už spoustu let, teď jsme ale k dosažení tohoto cíle blíž než kdykoliv jindy. Jaké organizace a firmy se obsazováním vesmíru zabývají? Jaké planety jsou pro nás nejvýhodnější? Proč chceme migrovat? A vyplatí se to?
Každým rokem přibývá na světě cca 77 milionů lidí a toto číslo se stále zvětšuje. Pokud bychom rozdělili plochu zemské pevniny rovnoměrně mezi všechny lidi světa, na každého by připadlo asi 19 metrů a 35 centimetrů čtverečních.
85% energie, kterou využíváme, tvoří neobnovitelné zdroje, které jednoho dne vypotřebujeme. Přidejme k tomu změnu klimatu a máme hlavní důvody, proč je téma osidlování jiných planet aktuální.
Víra v budoucnost na Marsu
Planety v naší sluneční soustavě jsou jediné, kam jsme zatím dostali jakýkoliv objekt, tudíž připadají v úvahu. Z osmi planet se jako o potenciálních hostitelích pro naši rasu přemýšlí jen u dvou. Michio Kaku, americký fyzik, ve své knize The Future of Humanity píše: ‚‚Buď musíme opustit zemi, nebo zahyneme.”
Vzhůru na Mars
Nejžhavějším kandidátem je Mars. Mezi velké příznivce osídlení rudé planety je americký miliardář Elon Musk, který vlastní cca 54% procent akcií SpaceX - soukromé firmy, která míří za hranice Země.
‚‚Chcete se ráno probudit a myslet si, že budoucnost bude skvělá — a o tom je bytí vesmírné civilizace. Jde o víru v budoucnost a víru, že budoucnost bude lepší než minulost. A nenapadá mě nic víc vzrušujícího, než jít ven a být mezi hvězdami,” tvrdí Elon Musk.
Gravitace, hustota a teplota
Mars je od Země vzdálený až 100 milionů kilometrů, proto je problém se na něj dostat. Až tuto překážku zvládneme, přijde hned další — terifikace, tedy upravení podmínek existence na Marsu tak, aby se co nejvíc podobaly těm na Zemi.
Na rudé planetě je všechno jinak, gravitace je třetinová proti té zemské, nemůžeme proto používat přístroje a postupy známé z naší planety — člověk o hmotnosti 100 kg by na Marsu vážil jen 38 kg.
Atmosféra země je zhruba 100 krát hustší než ta marsovská, a to je hlavní překážkou ekologického inženýrství, tzv. terraformace — atmosféra na Marsu tvoří z 96 % oxid uhličitý, zbytek je hlavně argon a dusík. Museli bychom dokázat geneticky upravit obrovské množství rostlin, aby mohly růst a dokázaly přeměnit tolik dusíku v atmosféře na kyslík.
Problematické je také teplota planety, Mars je totiž velm studený. Vědce napadlo umístit na něj desky Mylar(BoPET), které by odražením slunečního světla ohřívaly atmosféru. Předpokládá se následné uvolnění dalších skleníkových plynů, které by přispěly k oteplení. Kde však získat tolik obrovských zrcadel, zůstává stále záhadou.
Mars: Cesta daleká
Dostat se na Mars je pro člověka mnohem těžší úkol než se může na první pohled zdát. Na Mars poletíme 9 měsíců a musíme využít Hohmannovy oběžné dráhy, protože se po ní poneseme jako loď po po proudu. Na příznivé podmínky pro cestu zpět je nutné i několik měsíců počkat, takže cesta na Mars a zase zpátky je projekt zhruba na dva roky.
Pekelně rozpálená Venuše
Další planeta, o které se uvažuje jako o potenciálním hostiteli lidstva je Venuše. Má stejně jako Země tři vrstvy: Kamennou kůru, horký plášť a kovové jádro. V tamní atmosféře by na nás působil stejný tlak jako při potápění v jednom kilometru, které skončí rozdrcením.
Na Venuši probíhá něco jako přírodní globální oteplování. Skleníkové plyny tvořící atmosféru udržují světlo ze slunečních paprsků, které dokáží rozžhavit povrch planety až na 471° C. To z Venuše dělá nejteplejší planetu sluneční soustavy a jakéhosi pekelného klona Země.
Život na Venuši?
Určité důkazy tvrdí, že před 715 miliony až 2,9 miliardami let mohla mít Venuše skoro až dokonalé podmínky pro život a být o několik málo stupňů chladnější než Země.
Vědci se domnívají, že Venuše byla kdysi dávno pokryta mělkými oceány, ale dost hlubokými na to, aby dokázaly podporovat život. Dodnes se v atmosféře Venuše nachází možné známky života. Zhruba 50 kilometrů nad povrchem jsou podobné podmínky jako na Zemi a v této výšce bylo zaznamenáno ultrafialové záření.
Létající města
Geoffrey Landis, vědec z NASA, představil nápad létajících měst, které by se vznášely nad Venuší, vysoko v atmosféře. ‚‚Landis jde o krok dále (ve skutečnosti o několik kroků dále) se svými představami o kolonizaci Venuše. Ano, Venuše, naší horké sousední planety se zdrcujícím povrchovým tlakem, který zničil několik kosmických lodí,“ napsal web Universe Today.
V roce 1991 měl Paul Birche nápad bombardovat Venuši vodíkem, to by v atmosféře vytvořilo grafit a vodu a díky chemickým reakcím by se planeta z 80 % obalila oceány. Jenže vodíku by bylo potřeba tolik, že by se musel brát přímo z vesmíru.
Z těchto důvodů je lepším nápadem terraformace Marsu než Venuše. Lidstvo na jiných planetách je zatím jen ze světa sci-fi filmů a knih. A přestože to na rudé planetě bude energeticky a časově náročné, mohlo by k přeměně podmínek vhodných pro lidský život dojít dříve, než si myslíme.
