Naše planeta má mnoho zajímavých a zvláštních míst, které mají zásadní vliv na globální životní prostředí. Jedním z takových míst obrovského rozsahu je permafrost – věčně zmrzlá půda, která se nachází především za polárním kruhem na severní polokouli. Kvůli globálnímu oteplování taje a tím se na povrch dostávají zmrzlá zvířata, která ležela pod povrchem i stovky tisíc let. A společně s nimi i stále životaschopné viry a bakterie.
Kůň uvězněný v kráteru
Například hříbě koně. Zemřelo někdy před třiceti tisíci lety. Jeho tělo je ve stavu mumifikace díky ledovému příkrovu, ve kterém leželo. Vědci ho našli v sibiřských pláních ve stometrovém kráteru Batagajka při své expedici do Jakutska.
Hříbě bylo asi dvouměsíční když spadlo do kráteru a utopilo se, protože v něm bylo tenkrát plno vody. Zvíře měří 93 centimetrů v kohoutku. Je perfektně zachováno, což je pro vědce vynikající zpráva. Odebrali vzorky srsti a také se podívali do žaludku.
Vlk se silnými zuby
Byla objevena i hlava vlka. Obýval lesy naší planety před neskutečnými 40 000 lety. O naprosto unikátní nález se jedná zejména i proto, že v lebce zůstal nepoškozený i jeho mozek. Celá hlava je pokryta původní srstí, zachovány jsou predátorovy tesáky.
Pro ruské vědce je však z hlediska výzkumu nejpřitažlivější srovnání nalezené hlavy s rysy moderního vlka. Dle předběžného ohledání nebyl vlk statnější než jeho současní příbuzní, avšak měl silnější skus, který mu umožnil ulovit i tak mohutné zvíře jakým je bizon.
Lovec mamutů našel lva
S hlavou vlka bylo odkryto i zmrzlé tělo mláděte lva jeskynního. Našel ho jeden z takzvaných lovců mamutů, kteří pátrají v permafrostu po slonovině. Spartak, jak bylo lvíče pojmenováno, dosahovalo na délku 40 centimetrů a vážilo 800 gramů. V současnosti jsou hlava vlka i lví mládě vystaveny v muzeu v japonském Tokiu.
Štěně psa, nebo vlka?
Tým ruských lovců klů se před rokem vydal na Sibiř, kde chtěl v permafrostu najít pozůstatky mamutů z doby kamenné. Místo toho ale nalezl mrtvé štěně, které ve zmrzlé půdě leželo přibližně 18 000 let. Silné mrazy a led nedovolily jeho tělu, aby se rozložilo. Má perfektně zachovalé zuby, srst, ale i řasy.
Štěně bylo asi dva měsíce staré, když zemřelo. Pracovníci, kteří ho zkoumají, ho pojmenovali „Dogor“, což v jakutštině znamená „přítel“, zároveň lze jméno chápat i jako otázku, zda jde o pozůstatky psa nebo vlka (dog or – pes nebo). Stejně dobře jako tělo je zachováno i DNA. Podle dosavadních výsledků testů „Dogor“ vykazuje známky obou druhů.
Probuzený červ
Nejsou to jediné nálezy, které se našly v sibiřských pláních. Byl zde objeven 9 000 let starý bizon, 10 000 let starý nosorožec nebo 34 000 let staré mládě mamuta srstnatého.
Dokonce se jeden druh mikroskopického červa zvaný hlístice podařilo po 42 000 letech v ledu přivést zpět k životu. S tím, jak permafrost rychle taje, se dá očekávat, že podobných objevů bude dále přibývat.
Kromě velmi zajímavých nálezů, přinášejících důležité střípky poznání historie a vývoje živočišných druhů, představuje permafrost zároveň obrovské nebezpečí pro lidstvo. Rozmrzající půda je totiž plná nebezpečných plynů, chemických prvků i bakterií.
Časovaná bomba
Největší obavy panují z uvolňování metanu, který může zásadním způsobem zrychlit globální oteplování, a to zase rozmrzání permafrostu, což je začarovaný kruh. Rtuť, ve velkém množství obsažená v některých oblastech, představuje prostřednictvím potravního řetězce například nebezpečí pro konzumenty ryb.
Bakterie typu antraxu či pravých neštovic jsou zase časovanou bombou pro okolní obyvatele. Kvůli rozmrzání permafrostu se také rozpadají domy, silnice okolních měst a vesnic.
