Nejznámější hloubkový vrt na světě vznikl ze soutěživosti mezi Západem a Východem a byl inspirovaný cestami do vesmíru. Proč se ale Kolskému superhlubokému vrtu říká Díra do pekla a proč zde skončila vědecká stanice?
Počátek ve vesmíru
Práce na vrtu byla zahájena 24. května 1970 na poloostrově Kola v dnešním Rusku s ambiciózním cílem dosáhnout hloubky 15 000 metrů. Šlo o to překonat dosavadní rekord Američanů a zároveň prozkoumat poslední tajemství planety.
Celý nápad vyvrtání Kolského vrtu začal v roce 1961, kdy Jurij Gagarin řekl své proslulé „Поехали!”, což znamená ,,Jedeme!”
Lidé s ním poprvé vešli do prázdnoty vesmíru, brzy potom udělali první stopy na Měsíci. A tam kosmonauti říkali, jak krásně vypadá naše Země, lidstvu se dostalo nových informací. Dostali se za hranice atmosféry, na druhou stranu – do nitra země – se jim ale ještě nepodařilo dostat. Nikdo nevěděl, co máme pod nohama.
Do nitra Země
Dne 6. června 1979 se Kolský vrt dostal hlouběji než americký vrt Bertha Rogers a stal se nejhlubším vrtem planety. V roce 1983 se dělníci dostali na úroveň 12 000 metrů a pak bylo rozhodnuto, že vrtání se na rok zastaví.
To byla velká chyba, po návratu k práci se pěti kilometrový úsek vrtací soustavy ulomil a zasekl, takže práce se musely vrátit do hloubky 7 kilometrů. Cíle 15 000 metrů pod zem, který se vyhlásil na začátku, se nepodařilo dosáhnout a zastavil se na 12 262 metrech.
Zvuky jako z díry do pekla
Kolský vrt je proslavený nejen svojí hloubkou, která je zapsaná v Guinessově knize rekordů, ale také svým druhým jménem Díra do pekla. To vzniklo tak, že vědci po skončení vrtů spustili na dno mikrofon. Prý byl dole slyšet křik a sténání lidí – na internetu je nahrávka „skutečných zvuků“ z dvanáctikilometrové hloubky – ale je to podvrh. Jedná o část soundtracku z roku 1972 k filmu Baron Blood, který byl remixován.
Opuštěná věž
Areál výzkumné stanice SG-3 u Kolského vrtu pomalu ztichl společně s ukončením práce. Po vědcích a členech obsluhy stanici opustil v roce 2008 i poslední technik a bylo nařízeno věž s vrtným zařízením strhnout.
Ani po nasazení tažného lana a náklaďáku se však nepodařilo víc než urvat její horní část, proto tam věž stojí dodnes. Zničená a rezavějící, stráží 12 kilometrů hlubokou díru zející do nitra Země.
