Největší žijící plaz současnosti, krokodýl mořský, obývá řeky a jejich delty od jihovýchodní Asie až po Fidži a severní Austrálii. A samozřejmě všechny ostrovy, které leží v oceánu mezi těmito oblastmí.
Přestože jednotlivé populace krokodýlů od sebe dělí obrovské vzdálenosti, jejich genotyp je smíšený, to znamená, že se všechny populace navzájem stýkají. To staví zoology před množství otázek a záhad. I když je krokodýl mořský výborný plavec na krátké vzdálenosti, jak dokáže překonávat obrovské rozlohy oceánu, které od sebe dělí jednotlivá místa jeho výskytu?
Vědci proto vybavili několik mořských krokodýlů miniaturními vysílačkami, takže mohli sledovat satelitem jejich pohyb. A dočkali se překvapení. Krokodýli využívají svého širokého plochého břicha k surfování. Když se chtějí dostat po řece do vnitrozemí, čekají na přílivovou vlnu a na ní se vezou, dokud to jde. Když vlna opadne, vylezou na břeh a čekají na další. Stejným způsobem putují opačným směrem k deltě řeky - vezou se na opadávající vlně. Stejným způsobem překonávají i mnohakilometrové vzdálenosti v oceánu - počkají na příhodnou vlnu či mořské proudění a už se vezou.
Tento způsob ovšem klade obrovské nároky na jejich orientační schopnosti, zatímco zvířata migrující z bodu A do bodu B plavou přímým směrem, krokodýli závislí na mořských proudech často mění směr. Přesto se vždy - a to docela rychle - dostanou tam, kam chtějí: do své domovské řeky, na místo, kde hledají potravu nebo partnera k páření... Ovšem jak se v oceánu orientují, to je další záhada, která čeká na své vyřešení.
