Přestože se živí živočišnou stravou, pohybují se mimořádně pomalu, jakoby si každý pohyb museli důkladně promyslet. To jim umožňuje nenápadně se přiblížit ke kořisti, kterou jsou především velké druhy hmyzu, ale i ještěrek nebo ptáků a jejich vajíček a mláďat. Teprve když mají kořist "na dosah ruky", bleskurychle po ní chňapnou.
Lori štíhlý (Loris tardigradus) žije na Srí Lance a vytváří tu tři poddruhy. Všechny jsou kriticky ohrožené přeměnou lesů na čajové plantáže, rostoucí silniční dopravou, elektrifikací a v neposlední řadě i nelegálním obchodem se zvířaty.
Jeden ze tří poddruhů, lori Hortonův (L. tardigradus nycticeboides) byl v roce 1937, kdy byl popsán, spatřen pouze čtyřikrát. Od té doby ho nikdo neviděl - posledních šedesát let - až do roku 2002 - byl dokonce považován za vyhynulého. V tomto roce zahlédli zoologové ve srílanských lesích tajemné noční zvíře, které, jak doufali, by mohlo být ztraceným druhem loriho. Ale museli si dalších sedm let počkat, než se v roce 2009 jejich pozorování potvrdilo - i když stále ne přesně - dva loriové byli v tomto roce vyfotografováni a pečlivý průzkum fotografií naznačoval, že by opravdu mohlo jít o hledaný poddruh.
Teprve nedávno vznikla unikátní fotografie, která existenci lori Hortonova potrvrdila. Prozatím je tento lori stále považován za poddruh, ale zoologové při zkoumání zdařilého snímku zjišťují, že se od ostatních poddruhů v některých detailech liší natolik, že by se mohlo jednat o nový plnohodnotný druh.
Přesně to ale potvrdí až laboratorní vyšetření DNA, na jehož výsledky zatím čekají. Loriové ovšem moc dlouho čekat nemohou – tohoto poddruhu dnes v přírodě zbývá posledních asi sto jedinců a jejich další existence doslova visí na vlásku. Lesy Hortonových plání, v nichž tito loriové žijí, mizí doslova před očima – jsou vypalovány, aby udělaly místo dalším čajovým plantážím.
