Nezvyklý problém mají v portorické metropoli San Juanu. V řece, která městem protéká a přilehlých parcích v centru města se objevilo velké množství krokodýlů a kajmanů. Zdejší lidé se bojí nejen o svůj život (to by bylo asi přehnané, k žádnému prokázanému napadení člověka zatím nedošlo), ale i o své domácí mazlíčky (ti se jim opravdu ztrácejí). To je samozřejmě problém, horší však je, že plazi, kteří do tamní přírody nepatří, likvidují původní živočichy ostrova.
Vědci zatím nevědí přesně, kolik zubatých plazů se v centru půlmilionového města zabydlelo. Když je však chtěli spočítat, na jediném místě jich najednou spatřili asi deset. Hlášení o pozorování "krokodýla" však přišly na policii stovky.
Zajímavé je, kde se všechna tato zvířata v San Juanu vzala. Jde totiž zřejmě o potomky "domácích mazlíčků", kteří byli na ostrov dovezeni v 60. letech minulého století. Většinu zdejších "krokodýlů" tvoří kajmani brýloví (Caiman crocodilus), kteří jsou domovem ve Střední a Jižní Americe. Dorůstat mohou až do dvou metrů délky. Zřejmě se však ve městě vyskytují i jiné, větší druhy.
Výskyt těchto plazů ukazuje na problém zavlékání cizích druhů do prostředí, které není na jejich invazi připraveno. Na Portoriku nežijí anakondy ani jaguáři, tedy přirození predátoři odrostlých krokodýlů. Pokud si tedy někdo koupil malého roztomilého kajmánka a staral se o něho, dokud se mu vešel do koupelny, aby ho poté vypustil někde za domem, zachoval se k přírodě jako zločinec. Z kajmánka se totiž stal nebezpečný vetřelec.
Bohužel takové chování ke zvířatům není ojedinělé, vetřelců vypuštěných "milovníky přírody" máme i u nás dost. Jediný (byť podstatný) rozdíl, že nás nesežerou a také naši psi a kočky mohou být klidní. I tak už američtí norci vypuštění z kožešinových farem zdecimovali populace obojživelníků, plazů i ptáků žijících podél českých (a moravských) řek. Další obětí norků jsou poslední populace českých raků. Proč poslední? Protože akvaristé před několika desetiletími vysadili do našich potoků a rybníčku americké ozdobné raky, a s nimi tak zatáhli do volné přírody pro evropské raky smrtelné onemocnění. Je proto možné, že za několik desítek let už žádní původní čeští raci v přírodě nebudou.
Dalším zvířetem, které vzbuzuje u ekologů třesavku, je želva nádherná. Jsou to ty krásně barevné vodní želvičky z obchodu se zvířaty. Koupíte si je, dobře se o ně staráte a ony rostou. Za pár let jsou velké jako talíř, je s nimi spousty práce a vy víte, že je ještě čeká dobrých padesát let života. Co s nimi? V zoo je nechtějí, a tak je vypustíte ven do rybníka. Kupodivu tyto želvy nezahubí ani česká zima a ony přežijí. Na jaře mají u rybníka spousty potravy: chráněné čolky a žáby a taky mláďata na zemi hnízdících vodních ptáků. Kousek dál - na jih od Česka - se už začínají i úspěšně množit. Kdy vzniknou rozmnožování schopné populace i u nás, je jen otázka času. Ty pak s vodními ekosystémy tvrdě zatočí. Jediné, co je dobré, že jinde jsou na tom ještě hůř, což každý, kdo četl tento článek od začátku, už ví.
