Zombie (čti zombí) jsou to oživlé mrtvoly, ani živí ani mrtví. Víra v ně pochází z kultu woodoo, kde se jednalo o osoby, které kouzelník (neboli bokor) připravil o duši a vůli a jež mu musely sloužit.
Na Haiti, odkud myšlenka zombie původně pochází, věří v tyto duchy značná část obyvatel. Údajně jsou na tamních hrobech těžké náhrobky právě kvůli tomu, aby mrtvolu nemohl nikdo vyhrabat a zneužít.
Rodina také po pohřbu často několik dní hrob hlídá. Haiťané jsou totiž přesvědčeni, že bokorové mohou mrtvoly oživit a využívat k otrockým pracem na polích a plantážích.
Pochopitelně to celé vypadá jako nesmysl, který je dobrý tak leda do béčkového hororu. Jenže existují doklady o řadě lidí, kteří byli na Haiti zneužíváni jako zombie.
30 let nemrtvá zombie
Podivuhodný příběh je například Felicie Felix Mentorové. Tu nalezli roku 1936 téměř nahou v obci Exnery. Když se zde objevila, vyvolala u vesničanů zděšení. Byla oblečená jen v rozedraných šatech, vypadala staře a omámeně, její pleť byla světlá a vrásčitá, údajně jako rybí šupiny.
Oči měla zhnisané, bez řas. Světlu se vyhýbala, na slunci si chránila zrak špinavým hadrem. Protože vzniklo podezření, že se jedná o zombie, chodili se na ni dívat i příbuzní mrtvých žen, které připadaly v úvahu, že jimi mohla být zaživa.
Nakonec se našla rodina, které žena připadala povědomá. Jmenovali se Mentorovi. Domnívali se, že jde o jejich Felícii. Ta v té době už byla skoro 30 let mrtvá, to však rodině nezabránilo v tom, aby nalezenou neprohlásili Felicii Felix Mentorovou, vzali ji do svého domu, krmili ji a postarali se o ní.
To bylo opravdu třeba, žena byla v opravdu zbědovaném stavu. Přestože byla na léčení v nemocnici, její paměť se jí pořádně nevrátila. Nebyla schopná říci své jméno, věk, ani co se s ní před tím dělo. Všechny její výroky byly nesrozumitelné a nedávaly smysl. Po celý zbytek života se chovala jako blázen.
Živá mrtvá nebo nemocná?
Vzhled Felicie Felix Mentorové se díky péči rodiny o mnoho zlepšil. Jestliže při svém objevení vypadala na šedesát let po určité době „omládla“. Lékaři pak odhadovali, že je asi padesátiletá.
Někteří z nich byli přesvědčeni, že žena byla pouze psychicky nemocná a se zombie ani rodinou Mentorových neměla nic společného. Jiní věřili, že se jí po letech podařilo dostat z vlivu bokora a vrátit se domů. Ať už je to jak chce, fotografii Felicie Felix Mentorové můžete najít na internetu - tady.
Pamatoval si svůj pohřeb
Další a asi průkaznější případ je Haiťan jménem Clarvius Narcissus. „Zemřel“ v roce 1962, aby se po 18 letech v roce 1980 opět objevil. Vrátil se do rodného města a tam poznal svou sestru.
Clarvius, na rozdíl od ostatních zombie, nebyl duševně úplně „vygumovaný“ a pamatoval si i to, jak se z něho stal zombie. Pamatoval si, jak „umíral“ v nemocnici, jak se nedokázal pohnout, jak ztrácel dech.
Údajně byl přitom celou dobu při vědomí, viděl prý i jak dva lékaři potvrdili jeho smrt a cítil jak byl zaživa pohřben. Věděl prý i to, že objednatelem jeho „vraždy“ je jeho bratr, kterého okradl o nějaké pozemky. Nedlouho po pohřbu prý Clarvia z hrobu vyhrabal bokor a podal mu drogu, která mu umožnila hýbat se.
Pak pracoval s ostatními zombie jako otrok na farmě. To trvalo až do doby, než se jeden zombie vzbouřil a bokora zabil. Bez muže, který jim podával drogu, se komunita zombie rozpadla.
Clarvius, který nebyl rozhodně žádný svatoušek, (opustil své děti a činil si nároky na bratrovu půdu, na níž neměl právo) pak nějakou dobu bloudil po ostrově, dokud nezjistil, že jeho bratr zemřel. Poté se přestal bát, nechal se poznat svou sestrou a vrátil se domů.
Jak vytvořit zombie
Tyto případy jakoby nevylučovaly, že víra v zombie má i racionální jádro. Na Haiti a snad i v západní Africe, odkud předkové Haiťanů pocházejí, se konaly (možná i dodnes konají) obřady, při nichž čarodějové oživovali pohřbené mrtvoly.
Podle názoru vědců se však jednalo o podvod, kdy čaroděj drogou předávkoval člověka, až vypadal jako mrtvý. Poté, co ho pohřbili, však drogy přestaly působit a „mrtvý“ se probral k životu. Ovšem otupělý a se ztrátou paměti.
Stalo se z něj tělo bez duše, jež pak čaroděj mohl využívat jako otroka popřípadě někomu prodat. Po celou dobu své služby dostával zombie drogy, které ho udržovaly ve stavu zmatené poslušnosti.
Věda to nevylučuje
Podle vědců je jedem, který dokáže znehybnit člověka tetrodotoxin pocházející z mořských ryb čtverzubců. Druhou součástí bokorova jedu je silný halucinogen z ropuchy obrovské. Tyto dvě složky „pacienta“ přivedou na pokraj smrti. Po procitnutí zombie dostávají jed z durmanu neboli panenské okurky. Tato látka způsobuje halucinace, dezorientaci a ztrátu paměti.
Vědci se také domnívají, že při delším pobytu v podzemí došlo vlivem nedostatku kyslíku, ke značnému poškození mozku pohřbených. To by také vysvětlovalo, proč se Clarvius jako jeden z mála zombie dokázal vrátit do života. Bokor zřejmě v jeho případě vyhrabání z hrobu uspěchal.
