Noční živočichové se vyznačují nápadně velkýma očima, ovšem to, čím příroda vybavila nártouny, přesahuje všechno - jejich oči zabírají v hlavě víc místa než mozek, jsou dokonce větší než jejich žaludek. Nártoun jimi nemůže vůbec v očnicích pohybovat, a proto, pokud se chce podívat do strany, nahoru nebo dolů, musí otočit celou hlavu.
Zoologická záhada
Zoologové si dlouho lámali hlavy, kam nártouny zařadit. A tato otázka vlastně není dořešena dodnes. Jisté je jen to, že patří mezi primáty. Podle některých znaků by měli patřit mezi poloopice, tj. do příbuzenstva lemurů, jiné znaky je však řadí mezi vyšší primáty, tedy pravé opice. Nejpravděpodobnější verze, ke které se dnes přiklání většina zoologů, ovšem je, že jde o samostatnou linii tvořící přechod mezi poloopicemi a opicemi.
Dokonalí lovci
Nártouni se od ostatních primátů liší i jinak: jsou jediní, kteří se živí výlučně živočišnou stravou. Loví hmyz, štíry, pavouky či sladkovodní kraby, některé druhy nepohrdnou ani drobnými obratlovci, jako jsou ptáci, žáby, gekoni, hadi nebo netopýři. Při lovu jsou velmi obratní, svou kořit nesbírají pouze na zemi, ve větvích či na listech, ale dovedou ji uchvátit i za letu. Orientují se přitom především zrakem a sluchem.
Nové poznatky
V posledních letech se několik vědeckých skupin (včetně jedné české) zabývá zkoumáním života nártounů, takže se o nich dozvídáme spoustu nových informací. Dnes už např. víme, že nežijí samotářsky, ale v párech nebo v rodinných skupinách, v nichž spolu navzájem komunikují hlasově a pachově. Nebo že se zdržují spíš v nižších patrech lesa, obvykle tak do výšky dva metry nad zemí. Důležitou součástí výzkumů je osvěta, všechny druhy nártounů totiž ohrožuje rychlý úbytek lesů a jejich lov pro potřeby turistů, nebo dokonce pro obchodníky se zvířaty.
Nártouni přibývají
Ač se to zdá paradoxní, nártounů za posledních dvacet let přibylo. Nikoliv ovšem na počet jedinců, ale druhů. Zatímco před koncem minulého století věda rozeznávala pouhých pět druhů, dnes už jich zná devět, zoologové od té doby objevili a popsali další čtyři druhy. Ten devátý, Tarsius tumpara - nártoun z ostrova Siau (sopečný ostrov asi 130 km severně od nejsevernějšího výběžku Sulawesi) - byl popsán teprve v roce 2008 a vzápětí zařazen mezi 25 nejohroženějších primátů světa. Ale není vyloučeno, že tento počet nezůstane konečný, drobní tvorečkové se v pralese umějí před zvídavými lidmi náramně dobře skrývat.
Slavní filmoví "nártouni"
Bizarní primáti inspirovali i filmové tvůrce. Drobné tělo, velkou hlavu, obrovské oči, odstávající špičaté uši a dlouhé tenké končetiny s kostnatými prsty na koncích rozšířenými má filmový Glum režiséra Petera Jacksona v triogii Společenstvo prstenu. A stejně jako nártoun ani Glum nemiluje sluneční světlo, výborně šplhá a skáče tak trochu jako žába.
Ještě před Jacksonem si nártounovu velkou ušatou hlavu vypůjčil George Lucas pro svého nejváženějšího mistra rady Jediů, Yoda z Hvězdných válek. Yoda je proti ostatním hrdinům filmu maličký, měří něco přes půl metru a jeho špičaté uši ty nártounovy ještě předčí!
Vytrčítka 1. Podle nápadně dlouhých štíhlých prstů dostali nártouni odborné rodové jméno Tarsius (z latinského tarsus = nárt) 2. Obrovské oči zabírají v hlavě víc místa než mozek a nártoun jimi nemůže pohybovat 3. Krátký krk je neobyčejně pohyblivý - nártoun dokáže otočit hlavu téměř o 180o na každou stranu. Tak pohyblivý krk mají už jen sovy 4. Velké tenké uši zachytí sebemenší šramot a pomáhají nártounům při nočním lovu - slyší stereoskopicky, takže je schopen přesně určit, kde se jeho kořist nachází 5. Nártouni mají dlouhý tenký ocas (tady je skrytý za větví), který jim slouží k udržování rovnováhy při skocích ze stromu na strom a při šplhání ho ovíjejí kolem větví. Konec ocasu je proto ze spodní strany holý a je opatřen papilárními liniemi podobně jako např. lidská ruka Popisek k obr. Nártouni jsou rekordmani ve skoku dalekém - zvířátko, které měří od 12 do 15 cm, přeskočí vzdálenost až pět metrů! Poslední útočiště (popisek k mapce) Nártouni drží ještě jeden rekord - jsou nejstarší nepřetržitou linií primátů, na naší planetě žijí v nezměněné podobě už 45 milionů let. Ale zatímco kdysi byli běžní v Asii, v Evropě, Severní Americe a možná - podle dosud sporných fosilních nálezů - i v Africe, dnes žijí pouze na ostrovech jihovýchodní Asie.
