Není divu, že mnozí filmaři využili počítačově upravené sloní troubení do svých filmů o dinosaurech. Leckterý tyranosaurus nebo jiný dravý veleještěr tak řve hlasem troubícího slona. Jenže sloni dovedou vydávat celou škálu zvuků: tiše si povídají, brumlají, kvičí, a na dálku si dokonce „telegrafují“. Jejich hlasy ale ve většině případů neslyšíme.
Sloní hřmění bez bouře
Na jaře roku 1984 navštívila bioložka Katy Payneová pavilon slonů ve washingtonské zoo. Sloni ji zajímali, a tak strávila několik dní ve společnosti tří sloních samic a jejich mláďat. Když se o pár dní později vracela domů a zvuk startujícího letadla rozechvěl vzduch kolem ní, náhle si vybavila, že stejné pocity měla i v přítomnosti slonů - prostor kolem ní byl naplněn podivným pulzováním, chvěním, tepáním... Jako by někde v dálce duněla bouře, ale žádná bouřka nikde nebyla. Připomnělo jí to dětství, když stála v chrámovém sboru vedle varhan: Jejich nejhlubší tóny téměř neslyšela, ale rozechvívaly ji stejně jako sloni v zoo. Že by sloni vydávali hlas tak hluboký, že ho neslyší, ale cítí?
Hluboké infrazvuky
O čtyři měsíce později se Katy vrátila do zoo vybavena magnetofonem schopným nahrávat infrazvuky. Zapnula ho v okamžiku, kdy jedna ze sloních samic přešla ke stěně výběhu a na opačné straně téže stěny stál sloní samec. Katy nic neslyšela, jen opět vnímala to zvláštní pulzování vzduchu. Pro lidský sluch začala být nahrávka slyšitelná teprve při desetinásobném zrychlení. Sloni si spolu opravdu povídali! I když se nemohli vidět, bavili se přes betonovou stěnu hlasem, který jí připomínal kravské bučení! Získala tak první přesvědčivý důkaz o tom, že sloni slyší zvuky o tak nízké frekvenci, že je lidský sluch nezachytí.
Upovídaní sloni
Infrazvuk se nese na vzdálenost i několika kilometrů, sloni tak spolu navzájem komunikují, i když jsou roztroušeni po krajině. Katy převedla nahrávky jejich hlasů do slyšitelných frekvencí a objevila nesmírně bohatou škálu zvuků. Aniž by člověk cokoliv zaslechl, zní savanou sloní bučení, kvičení, brumlání, kňourání, škrundání, a dokonce i řev přesahující svou hlasitostí 100 decibelů! Katy časem dešifrovala i to, co si svými hlasy sdělují - vyjadřují spokojenost, strach nebo hrozbu, navzájem se zdraví, oznamují nález vody či potravy, mláďata volají matku, sloní samci hledají samici v říji. Ukázalo se, že sloni jsou mnohem upovídanější, než by se na první poslech lidským uchem zdálo.
Šestým smyslem je telegraf
Sloni se však zcela zjevně dorozumívají i tehdy, když jsou od sebe tak daleko, že nemohu slyšet ani infrazvuk. Ten ale hraje hlavní roli i v tomto případě, vlnění se šíří zemí, která je pro dlouhé pomalé vlny mnohem vodivější. Sloni mají v chodidlových polštářcích citlivá nervová zakončení, kterými toto vlnění vnímají. A tak jsou schopni domlouvat se i nohama - když jdou nebo podupávají na místě, telegrafují tak vlastně svým vzdáleným kolegům. Tím je zároveň vysvětlený i záhadný „šestý smysl“ slonů, kteří dlouho dopředu předpovídají zemětřesení, vlnu tsunami nebo náhlou povodeň a včas odejdou do bezpečí - varují je z daleka se šířící seizmické vlny - neslyšitelné chvění země pod jejich citlivými chodidly.
