Važte si jí. Tito tvorové s námi ve městech nežijí dlouho. Dříve totiž každého, který by se zatoulal příliš blízko, lidé snědli. Ostatně ještě dnes se například ruští turisté v Praze diví, že vltavské kachny nikdo neloví. Jinak je ale pro ptáky sousedství s člověkem výsostně výhodné. Dravci si sem za nimi netroufnou. Navíc se jim otvírají nové zdroje potravy: housky a chleba, kterými je lidé krmí.
Polévka z racka
Jak se však do měst ptáci dostali? Staré přírodopisy například hovoří o první kachně divoké, která se v roce 1915 rozhodla vyvést svá mláďata v Praze. Ještě v roce 1877 létalo prý přes zimu v Praze pět racků chechtavých, tito průkopníci však byli do jediného vystříleni. Polévka z nich prý za moc nestála, neboť byli moc hubení. Doba se změnila, od dvacátých let minulého století už racků přezimují v českých a moravských městech tisíce.
První labutě, které nebyly uprchlé ze zoologických zahrad, se objevily v Česku až po Druhé světové válce. Vzpomínám, jak jsme se s kamarády z přírodovědného kroužku plazili počátkem sedmdesátých let u pobřeží Černého moře, abychom alespoň z dálky zahlédli tehdy exotické kormorány. Dnes se stačí postavit například v centru Prahy u Národního divadla a při troše štěstí uvidíte těchto ptáků desítky.
Napřed kos a pak straka
Přibývají tedy některé ptačí druhy? Správná odpověď zní: Ano i ne. Někteří opeřenci se totiž jen přestávají bát člověka a stahují se k městům a vesnicím. Jsou to ptáci, kteří byli hojní i dříve, jen žili skrytě. Příkladem těch, kteří jsou v posledních letech více vidět, jsou straky. Ty se od poloviny 80. let hojně usazují v okolí lidských sídel a dnes se vyskytují i v centrech měst a obcí. Není zvláštností pozorovat jejich "nepořádná" hnízda na stromech i v klidných ulicích velkoměst. Straky následují kosa, svou oblíbenou kořist. To byl původně také plachý lesní pták, který se "ochočil" a začal využívat výhody soužití s lidmi podstatně dříve, přesněji od poloviny 19. století.
Podobně jako straka se začíná šířit její příbuzná sojka, která v posledních letech ztrácí plachost a proniká do parků a zahrad.
Kdy přiletí husy?
Existují však ptáci, kteří se opravdu do České republiky šíří. Sem patří zmínění kormoráni. Ti po celé století v Česku prakticky nepřebývali, ale na konci 80. let se vytvořila silná populace asi pěti set párů. Nyní jich hnízdí asi dvě stě až dvě stě padesát párů a další tisíce na českých a moravských řekách zimují. Kormoránů již asi nepřibude, protože po dohodě ochránců přírody a rybářů jsou jejich stavy regulované odstřelem.
Podobně se zvyšuje i počet volavek popelavých nebo vzácných čápů černých. A na koho se ještě můžeme těšit. Pravděpodobně to budou divoké husy. Už dnes je můžete potkat v centru řady měst v západní a severní Evropě. Pokud jim nebude nikdo ubližovat určitě se brzy objeví i u nás.
