Všechna přirovnání označují lišku jako bystrou, vychytralou a opatrnou šelmu. Pokud jsem tedy chtěl pozorovat a fotografovat liščí rodinu ve volné přírodě, musel jsem být chytřejší a opatrnější než ona a důkladně se seznámit s jejími zvyky. Věděl jsem o několika liščích norách, které jsem pravidelně obcházel. Příběh začal už na podzim, kdy se v jedné z nich zabydlel jezevec. V lednu se u nory objevila liška a zabrala si pro sebe její druhou část. Už už to vypadalo, že obě šelmy budou žít v míru vedle sebe.
Příliš hluční sousedé
Pak ale přišel čas kaňkování – tak se odborně jmenuje čas liščí lásky. Liška v tomto období kolem sebe šíří zvláštní pach z nadocasní žlázy, které se říká fialka. Kdo by však chtěl tento pach porovnat s vůní fialek, byl by asi zklamaný. Je velmi intenzivní, ostře čpící po pižmu - cítil jsem ho až na vzdálenost 40 m. Pro lišáky je ale neodolatelný, brzy se jeden objevil a v noře začaly svatební hry. Byly velmi hlučné, takže nebohého jezevce probudily a on se musel uprostřed zimního spánku stěhovat. Součástí svatebních her bylo čištění nory, kterého se ujal samec. Dělal to s takovou vervou, že suché listí, úlomky větviček, kořínky a hrudky zeminy létaly na všechny strany. Nakonec se ale lišky v této noře neusadily, lišák našel nedaleko jiné opuštěné doupě, vyčistil ho a liška porodila svá mláďata tam.
Dlouhé přípravy
Nejlepší období pro pozorování a fotografování liščat před norou je od dubna do poloviny května. Ale nepředstavujte si, že jsem prostě přišel k noře, postavil si kryt a druhý den do něj zasedl a mohl začít fotit. To bych na liščí rodinu čekal marně. Liška je ta nejplašší šelma, jakou jsem poznal, během noci by v tlamě přenesla všechna mláďata do některého z náhradních doupat. Abych uspěl, musel jsem si proto kryt připravit už v zimě. A pokud možno u všech nor, které lišák během svatební horečky vyčistil. Na jaře jsem je pak opatrně zpovzdálí obhlížel a čekal, kterou si liška zvolí pro výchovu mláďat. Když jsem to zjistil, měl jsem napůl vyhráno. K této noře jsem se už nesměl žádným způsobem přiblížit a do krytu jsem se plížil ještě za hluboké noci. Nakonec se vše podařilo, liška neměla o mé přítomnosti tušení a já se mohl těšit z pozorování jejího rodinného života.
Přísnost musí být
Z nory na sluníčko začala mláďata vylézat v době, kdy jim byl měsíc až šest týdnů. Jako první vyšla vždycky matka a ujistila se, že je venku bezpečno. Teprve pak směla ven mláďata. A to ještě ne všechna, vždy jen dvě až tři a po chvíli se vystřídala. Při hře, jakkoliv divoké, musela dodržovat naprostou mlčenlivost. Když některému z rozdováděných liščat uniklo z tlamy tiché zakňučení, matka ho okamžitě pokárala výstražným pohledem. A v době, kdy se vydala na lov, měla liščata přísný zákaz opouštět noru. Pokud se však máma na lovu zdržela, liščata se jí nemohla dočkat a některé z nich ji vyhlíželo u ústí nory. Když konečně přicházela, radostně jí vyběhlo naproti.
Čas učení
Hraboši, které liška přinášela mláďatům, byli ještě živí – sloužili jako výuková pomůcka. Liška ho pustila před některé z mláďat, to se napoprvé většinou leklo a hraboš se dal na útěk. Ale liška byla připravená, přitiskla ho přední tlapou k zemi a pokus zopakovala. Podruhé, potřetí a pak už se mládě odvážilo a samo na omámeného hlodavce skočilo. Později začala brát mláďata sebou na lov – ukryla je v remízku a vyšla na volný prostor do pole. Pozorovat ji při lovu hrabošů byl úchvatný zážitek. Liška se přikrčila a čekala třeba i dvacet minut. Jak se hraboš blížil, přenesla váhu na zadní nohy a přední pokrčila. A sotva vykoukl z nory, vymrštila se vysoko do vzduchu, ladně se prohnula a předníma tlapama přimáčkla hraboše k zemi. Někdy si s úlovkem hrála podobně jako kočka, hraboše nechala utíkat, aby ho vzápětí znovu ulovila. Ale nakonec se s úlovkem rozeběhla přes pole k mláďatům.
Liščí jídelníček
Liška bývá považována za škůdce. Chovatelé ji obviňují z loupení v kurnících, myslivci jí přičítají škody na zaječí a bažantí zvěři. Liška nějakou tu slípku ze špatně zabezpečeného kurníku či zajíčka uloví, ale z mého pozorování vyplývá, že největší podíl její kořisti tvoří polní hraboši. Hlodavcům dává přednost i v lese, pozoroval jsem ji při lovu norníků a myšic. Jen jednou jsem viděl, že ulovila mladého zajíčka a nesla ho mláďatům. A málokdo ví, že lišky kromě masa milují sladké plody, různé bobule, kterými si v létě a na podzim zpestřují jídelníček.
