Zvířecí psychologové na tlustokožce chované v thajském Centru pro ochranu slonů přichystali "záludný" úkol. Testovaná zvířata měla získat jídlo - dva kyblíky s kukuřicí - postavené daleko za plotem, mimo jejich dosah, na dřevěné plošině. Tu si můžeme představit jako velikou paletu, na jaké se ve skladech rovná zboží. Pod plošinou bylo provlečené a zatáhnuté lano a oba jeho konce vedli ke slonům do výběhu. Ale pozor, na oba konce lana jediné zvíře nedosáhlo a zároveň nestačilo zatahat za jediný konec (to by se lano vyvléklo). Přitáhnout plošinu mohli jen dva jedinci za svorné spolupráce.
Pokusu se účastnilo dvanáct slonů indických - tedy šest dvojic. Napřed chobotnatci museli pochopit, co se od nich požaduje. Proto bylo třeba, aby se naučili tahat za lano samostatně. To jim netrvalo dlouho. Potom začal vlastní pokus, vědci pustili vždy dva slony do výběhu s lany. S přitažením kukuřice neměli žádný problém. Jenom ale vznikla pochybnost, zda sloni opravdu spolupracují, nebo prostě jen tahají "každý za sebe" za lano, jak se to naučili už dříve.
Zjistit to bylo jednoduché: vědci začali pouštět slony do výběhu postupně. První zvíře tak muselo počkat na druhé, a teprve pak mohli společně tahat za lano. I s tím si sloni poradili, pokud nedosáhli na oba konce lana, netahali prostě vůbec.
O tom, že sloni při řešení úkolu samostatně přemýšlejí svědčí i to, že jeden z nich zvolil odlišnou strategii, než zbývajících 11, prostě si na lano jen stoupl a nechal přitáhnout plošinu s kukuřicí svého kolegu. Jiný tlustokožec, když viděl, že je na oba konce lana ve výběhu sám, se zase sebral a šel ke kotcům s ostatními slony. Tam čekal, až mu vyleze nějaký spolupracovník.
