Dakotové a Lakotové
Siouxský národ se dělil na několik skupin. Na východě žily kmeny, někdy společně nazývané Santíové. Sami si však tito indiáni říkali Dakotové (Spojenci). Obývali území v okolí řeky Minnesota. Lovili většinou pěšky v lesích i na okraji prérií, chytali ryby a sbírali divokou rýži. Západněji, na východ od řeky Missouri, žili jejich příbuzní Yanktoni a Yanktonaiové. Zde již takové lesy nebyly, a tak tito lidé používali k lovu na prériích koně, zároveň však stále obývali pevné vesnice.
Ještě dále na západ, na rozlehlých prériích, žila třetí velká siouxská skupina, tvořená sedmi nezávislými kmeny. I oni si říkali Spojenci, ale v jejich nářečí znělo toto slovo jako Lakotové. Stěhovali se svými stany za bizoními státy a spolu s Čejeny a několika dalšími kmeny to byli ti nejopravdovější prérijní indiáni, jaké si lze představit.
Na koně
Ačkoliv kultura prérijních indiánů vypadá velmi primitivně a starobyle, není tomu tak. Dokonalé využití prérií umožnilo až ovládnutí koní. Ti se však v Americe objevili až s příchodem Evropanů. První dovezli v 16. století Španělé.
Některá zvířata zdivočela a jejich potomci se začali šířit na sever do travnatých plání. Kolem roku 1800 už jich bylo dost, aby přiměli indiány změnit způsob života. Na počátku 19. století, v době, kdy Evropané zažívali Napoleonské války, tak část kmenů opustila své vesnice a políčka, nasedla na koně a vyrazila do rozlehlých prérijních prostor. Stali se z nich kočovníci nově využívající bohatý zdroj potravy - nesčetná stáda bizonů, za nimiž se stěhovali.
V druhé polovině 19. století, kdy se na jejich území začali objevovat bělošští osadníci a vojáci, žilo na prériích mezi řekou Missouri a pohořím Bighorn asi 20 000 Lakotů vyznávajících volnost a svobodu. Střet byl nevyhnutelný. Od 60. let 19. století proto proběhla celá řada bitev a potyček.
Tanec duchů
V roce 1890 byla již moc prérijních indiánů rozprášená. Zbytky jejich lidí žily v rezervacích odkázáné na potravinové dávky od americké vlády. Prérie si už bílí osadníci rozparcelovali, hlavní potrava indiánů - bizoni - byli téměř vyhubeni. Většina bojovníků padla. U některých kmenů byl takový nedostatek mužů, že na jednoho připadalo až sedm žen.
Zdálo se, že indiáni vymřou. Ze zoufalství a beznaděje proto začali masově přijímat nové náboženství. Indiánský prorok Wovoka oznámil, že s ním hovořil Ježíš Kristus v indiánském obleku a řekl mu, že se již nemůže dívat na příkoří, která běloši indiánům způsobila. Na jaře příštího roku prý proto bude místo deště padat z nebe hlína, která pohřbí bělochy a vše, co na prériích spáchali. Ježíš přitom naučil Wovoku tanec, jehož znalost měl předat dalším indiánům. Slíbil, že tanečníci se mezi padající hlínou vznesou. Až pak dopadnou zpátky na zem, ta bude patřit jenom jim.
Tanec duchů se šířil od jednoho indiánského kmene k druhému. Koncem podzimu 1890 již tančili všichni indiáni v rezervacích. Nepracovali, děti neposílali do škol. Proto se správci rezervací a vojáci rozhodli tento kult zlikvidovat a tvrdě ho potlačovali. Měli vytipované tzv. "podněcovatele nepokojů". Většinou se jednalo o náčelníka a bojovníky, kteří dělali bělochům nějaké potíže. Rozkaz zněl, tyto lidi zatkněte a uvězněte, po dobrém nebo po zlém. Jeden z těch, které policisté při zatýkání zastřelili, byl i náčelník Sedící býk. A to i přestože tomuto slavnému bojovníkovi byl Tanec duchů přinejmenším podezřelý.
Marný útěk přes Wounded Knee
Po smrti Sedícího býka prchali z "jeho" rezervace Standing Rock někteří indiáni, hlavně ženy a děti, za náčelníkem Velkou stopou. Doufali, že je dovede do jiné lepší rezervace. 28. prosince však prchající včetně Velké stopy zastavili vojáci. Dalšího dne ráno indiány u potoka Wounded Knee obklíčilo vojsko a vyzvalo je, aby odevzdali všechny zbraně.
Vybralo se pár pušek a luků, vojáci si proto mysleli, že Lakotové ještě nějaké zbraně ukrývají. Prohledali proto všechny stany a muže prošacovali. Našli jen dvě pušky. Jednou z nich byla winchestrovka, která patřila muži zvanému Černý kojot. Podle jiných pramenů se jmenoval Hluchý kojot. Bez ohledu na jméno, Kojot prý opravdu hluchý byl a příkazu, který vojáci vydali, nerozuměl. Když se ho pokusili odzbrojit, puška při tahanici vystřelila.
V té chvíli začali všichni vojáci pálit na obklíčené indiány. Protože jen málokterý bojovník se dokázal zmocnit zbraně, Lakotové se museli brzy dát na útěk. V té chvíli na ně začaly dopadat šrapnely z děl, která vojáci umístili na nedaleké návrší. Odhaduje se, že z celkového počtu 350 mužů, žen a dětí jich 300 zahynulo. Vojáci měli 25 mrtvých, většinu z nich zasáhly vlastní kulky a střepiny dělostřeleckých granátů.
Sitting Bull - největší z náčelníků
Sedící býk (v origále Tĥatĥáŋka Íyotake, existuje i přepis Tatanka Yotanka) pocházel z lakotského kmene Hunkpapů. Narodil se mezi lety 1831 a 1837, přesnější datum nevíme a zřejmě ho neznal ani on sám. Již ve dvaceti se stal významným válečníkem. V roce 1876 byl Sitting Bull nejváženějším náčelníkem ve spojeném "vojsku" Siouxů, Čejenů a Arapahů, které v bitvě u Little Bighornu porazilo 7. kavalérii vedenou generálem Custrem a uštědřilo tak největší porážku americké armádě během indiánských válek. Sedící býk poté se svými přívrženci prozíravě odešel do Kanady.
Po několika letech, když dostal záruku beztrestnosti, se vrátil se do Spojených států. Armáda sice slib porušila a náčelníka na nějakou dobu uvěznila, ale nakonec se mohl vrátit ke svým lidem do indiánské rezervace Standing Rock. Z ní vyjížděl volně ven, největší cestu podnikl na pozvání Williama Codyho zvaného Buffalo Bill. S jeho cirkusovou show, která ukazovala "starý dobrý Divoký západ" projel velká města na východním pobřeží USA.
Zbytečná smrt
V prosinci 1890, to bylo Sedícímu býku zhruba 55 let, byl obviněn správou rezervace z napomáhání kultu Tance duchů. Ráno 15. prosince proto přišli Sedícího býka zatknout indiánští policisté. Bylo jich 43. Než však stačili zajatce odvést, shromáždilo se kolem náčelníkova domu asi 200 mužů. Sedící býk, který do té doby policisty zcela poslouchal, na chvíli zaváhal a zastavil se. Poručík Býčí hlava a seržant Rudý tomahawk, kteří jej vedli, ho proto popostrčili k jeho koni. Vtom jeden z přihlížejících vytáhl pušku a vystřelil na Býčí hlavu, ten stačil vypálit na oplátku, ale jeho kulka omylem zasáhla Sedícího býka. Téměř současně střelil Rudý tomahawk Sedícího býka do hlavy a zabil ho.
Koňský "tanec"
V té chvíli si kůň, kterého Sedící býk dostal darem od Buffalo Billa, sedl na zadní a počal zvedat kopyto, jak byl z cirkusu po výstřelu naučený. Bitka na chvíli skončila, protože přihlížející se domnívali, že sedící kůň tančí na počest umírajícího náčelníka Tanec duchů. Teprve když kůň poodešel stranou, pokračovala divoká rvačka. Takto, 15. prosince 1890, zemřel největší indiánský náčelník.
