Odkud kapr pochází? Zjistit to přesně, je dnes už docela obtížné. Víme zcela určitě, že žil od Východní Asie až po Turecko. Před dvěma tisíci lety se vyskytoval určitě i v Dunajské deltě. Pravděpodobně se bez lidského přičinění dostal až na dolní toky řek Moravy a Dyje. Možná však, že mu sem už lidé pomohli. Na kaprovi totiž oceňovali jeho maso, velikost, odolnost a velkou rozmnožovací schopnost.
Nebezpeční kapři • Zdroj: ABC
Kaprs přišel z Turecka do Čech
První vlnu vysazování kaprů začali už ve starém Římě. Jako násadu použili říční kapry z území dnešního Turecka. Do Čech (a na většinu Moravy) se však tyto ryby dostaly až s křesťanskými kláštery. Kapři, respektive všechny ryby, totiž patřili k postním jídlům. To znamená, že se směli jíst i ve dnech, kdy náboženské předpisy zakazovaly jíst maso. Vlastně i štědrovečerní večeře je původně poslední jídlo dlouhého předvánočního půstu. Kapr jako její hlavní chod se v Česku objevil někdy před sto až sto padesáti lety.
U nás i v okolních zemích jsme přijali kapry s otevřenou náručí. Naši předkové kvůli nim vybudovali celou řadu rybníků, a také začali tyto ryby šlechtit. Rybničním kaprům se zkrátilo a "zmasitělo" tělo, hlava, která se nejí, se zmenšila. Vznikli kapři lysci, kteří mají jen řadu velkých šupin a naháči nemající skoro žádné.
Plevelná ryba
Ne všude ve světě však kapr vzbuzuje nadšení jako kdysi ve středověkých Čechách. V Británii a v severozápadní Evropě je považován za plevelnou rybu bez valné sportovní hodnoty a navíc s podřadným masem.
Vážnějším problémem se však kapr stal v teplejších oblastech světa. Zde se mu daří mnohem lépe, podstatně rychleji roste a množí se. Zatímco v chladné Anglii dosahují čtyřletí kapři jen něco přes jeden kilogram, v Čechách už jsou to dva kilogramy i více a na jihu Francie váží stejně staré ryby již tři až čtyři kilogramy. Právě v teplých vodách může kapr, dostane-li se do volné přírody, narušit celý ekosystém.
Nejen vánoční krmení pro psy
Potíže někdy působí i tam, kde je kapří maso oblíbenou lahůdkou, jako v některých afrických jezerech, na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii. Opravdu nevítaným hostem je na jihovýchodě Spojených států, kam byl dovezen koncem 19. století na žádost přistěhovalců ze střední Evropy. Nejvíce mu vyhovují podmínky v povodí Mississippi. Dolní tok řeky se slepými rameny se prý kapry přímo hemží. Nikdo je tu přitom neloví na jídlo, pouze malá část kapřího masa se zpracovává do konzerv pro psy. Aby byl počet ryb vůbec nějak regulován, provozují místní lidé jako sport střelbu kaprů lukem a šípy.
Pohroma v Austrálii
Úplnou pohromou je kapr v Austrálii. I zde byl vysazen přistěhovalci z Evropy. Ale většina obyvatel jej nepovažuje za rybu vhodnou k jídlu, a tak se může nerušeně množit. V tom je kapr opravdový borec: samička totiž každoročně vyprodukuje až milion vajíček. Méně plodné původní druhy nedokážou vetřelcům konkurovat a jsou na pokraji vyhubení. V některých řekách tvoří kapři 90 procent rybí biomasy, tj. z deseti kilogramů rybího masa zde je devět kapřího. Ochránci přírody se snaží omezit množství kaprů za každou cenu. Na březích řek a jezer visí plakáty vyzývající rybáře, aby tyto ryby hubili. Člověku, který by ulovil kapra a pustil zpět do vody, hrozí pokuta až tisíc australských dolarů (tj. asi 18 tisíc korun). Jiný kraj, jiný mrav. U nás zase dostanete pokutu, když chytáte kapry bez povolení...
Kapří rekordy
Kapr, alespoň ten domácí-evropský se dožívá až padesáti let, pokud má dost potravy může dorůst dost přes metr a vážit více než dvacet kilo. Světový rekordman byl 150 cm dlouhý a přibližně 40 kg vážící kousek. Největší český kapr měřil 108 cm a vážil 29 kg.
Domácí mazlíček
Ve východní Asii šlechtili lidé kapra jinak než naši předkové v Evropě. Místo konzumní ryby (i když zde kapry také jedí) se snažili z této ryby vytvořit domácího mazlíčka. Vznikli tak nádherní kapři koi. Dnes je centrem jejich chovu Japonsko, ale jsou oblíbení po celém světě. Existuje řada odrůd, kvalitní chovné ryby jsou velmi drahé. Sami Japonci si například velmi cení jedinců, kteří jsou bílí s červenou kruhovou skvrnou na hlavě. Vypadají totiž jako japonská vlajka. Koi kapři jsou opravdu dlouholetí, při dobré péči se dědí z dědů na vnuky. Sto let pro ně není zase tak výjimečný věk.
