Svět se mění: mizející království ledu

Lední medvěd už možná brzy nebude lední. Led, podle kterého dostal jméno, totiž mizí. Otázkou je, zda se změní v nějakého jiného medvěda nebo vyhyne.

Když se po čtyřech měsících strávených v ledovém doupěti vynořila medvědí máma na povrch, následovala ji dvě medvíďata. Narodila se začátkem zimy, živila se jejím mlékem a vyrostla za tu dobu natolik, že ji mohla následovat. Máma s nimi zamířila k pobřeží, protože domovem ledních medvědů není pevnina, ale led a moře. Jaké však bylo její překvapení - tam, kde po celé generace jejích předků bývalo moře spoutané ledovým příkrovem, dnes šplouchají vlny na pláž pokrytou oblázky. Nerozhodně se zastavila - medvíďata jsou příliš malá na to, aby za ní plavala možná kilometry daleko, než najde nějakou vhodnou ledovou kru. Vydala se tedy podél pobřeží - někde přece nějaký led musí být. A tam bude i potrava pro ni a mláďata.

Království ledu

Fantazie? Nebo jen pohádka se špatným koncem? Vždyť dnešní lední medvědi ještě nacházejí svůj svět v pořádku. I když se jim rok od roku zmenšuje. Ale za pár let už to může být krutá realita. Dnes je ještě každé jaro Arktida pokrytá ledem, který za dlouhé zimní měsíce sevřel vodní hladinu a setřel rozdíly mezi oceánem a pevninou. Během arktického léta led roztává a na jeho konci má nejmenší rozlohu za celou sezonu. Když přijde podzim a polární zima, moře opět zamrzá a ledový příkrov živený sněhem dorůstá do své maximální velikosti.

fotografií

Blízká budoucnost?

Chtěli bychom napsat - do své původní maximální velikosti... Jenže to v posledním desetiletí neplatí. Moře sice během zimy zamrzá, ale v posledních čtyřech letech je letní tání ledu tak rychlé a rozsáhlé, že se letní ztráty za celou zimu neobnoví. Rekordní úbytek arktického ledu zaznamenali vědci v letech 2007 a 2008 a letošní léto, kdy naměřili v Arktidě teplotu o celé 3 oC vyšší, než byl obvyklý průměr v minulém století, se tomuto rekordu téměř přiblížilo. Vědci spočítali, že pokud bude tání ledovců pokračovat tímto tempem, může být Arktida do padesáti let v létě úplně bez ledu.

Začarovaný kruh

Ale možná to nastane ještě dříve. Led je bílý, lesklý, odráží proto až 80 % slunečního záření, které na něj dopadá. Čím větší plochu zaujímá, tím méně se moře či pevnina pod ním zahřívá. A naopak jak se led zmenšuje, zvětšují se tmavé plochy, které se ohřívají rychleji a tím ještě víc urychlují jeho tání. Je to bludný kruh, ze kterého není úniku. Ještě štěstí, že je v posledních letech v letním období nad Grónskem a Severním ledovým oceánem většinou zataženo, vliv slunečního záření je tak alespoň částečně omezený.

Led slábne

Letos vědci zjistili, že měření satelitů není úplně přesné a úbytek ledu může být ještě dramatičtější. Satelity totiž měří jen rozlohu ledové plochy, která se zdánlivě mění jen pomalu, ale nezaznamenají stáří a tloušťku ledu. Starý led je silnější, pevnější a také obsahuje méně soli - proto i lépe odolává teplu a neroztaje ani v létě (sůl, jak známe ze zimního solení chodníků, led rozpouští). Ale zatímco v minulosti tvořil většinu ledového příkrovu právě tento starý netající led, v současnosti ho většinu nahradil led dočasný, jednoletý až dvouletý. Takový led je mnohem křehčí, je ho jen slabá vrstva, a protože obsahuje hodně soli, v létě rychle roztaje.

Pevninský ledovec

Ubývání ledu v Arktidě se netýká jen toho mořského, stále rychleji mizí i pevninský ledovec, který již tři miliony let pokrývá asi 85 % Grónska a místy je přes 3 km silný. Pevninský ledovec je tvořen sladkou vodou a vznikl usazováním a stlačováním sněhových srážek. Není to ovšem nějaká nehybná masa ledu, je v neustálém pohybu - pozvolna stéká směrem k moři, kde ve styku s teplejší slanou mořskou vodou taje a z jeho okrajů se odlamují obrovské kry (odborníci říkají, že se ledovec „telí“). Ve vnitrozemí ho naopak živí nové a nové sněhové srážky. Zvyšující se teplota však nyní ovlivňuje i pevninský ledovec - stéká k moři rychleji a odlamují se z něj mnohem větší kry. Grónský ledovec se tak rok od roku zmenšuje. Pokud by jednou roztál celý, stoupla by hladina moří o sedm metrů! Tolik vody v sobě zadržuje. Stejně rychle však mizejí i další ledovce na severním pobřeží Severní Ameriky, Evropy a Asie.

Ledový muž Ötzi po faceliftu

Největší ledovec světa

Polární oblast na opačné straně Země se od Arktidy významně liší. Především tím, že severní pól obklopuje moře, zatímco jižní pól leží na pevnině. Antarktida je ale zcela výjimečný světadíl. Má vysoké hory (se svou průměrnou výškou je to nejvyšší kontinent na Zemi), pouště a jezera, ale nic z toho prakticky není vidět. Vše překrývá obrovský pevninský ledovec, největší na Zemi, který v sobě zadržuje přes 70 % všech světových zásob sladké vody. Je téměř 15 milionů let starý a v nejsilnějším místě má tloušťku až 5 km. Je tak těžký, že kontinent pod sebou místy zatlačil až pod úroveň mořské hladiny.

Jižní paradox

Oteplování se samozřejmě nevyhnulo ani Antarktidě. Přesto tady na rozdíl od severu led neubývá. Právě naopak, měření ukázala, že ho spíš přibývá - každých deset let je plocha mořského ledu až o 100 tisíc km2 větší. Vědci se domnívají, že za tento paradox může ozonová díra způsobená v minulém století vypouštěním freonů (látky používané v chladicích směsích obsahující chlór a fluor) do ovzduší. Ta totiž významně ovlivňuje vzdušné proudění - nad Antarktidou vanou neustálé ledové větry, které moře i kontinent ochlazují, ze slané mořské tříště vznikají stříbřité mraky, které odrážejí sluneční paprsky a zabraňují tak jeho ohřívání. Po celosvětovém zákazu používání freonů se ale ozonová díra pozvolna zatahuje, je tedy pravděpodobné, že přibývání ledu je jen dočasné a že nakonec o něj začne přicházet i Antarktida. A největší hrozbu bude úbytek ledu představovat pro populaci tučňáků císařských.

Mořský led

Na jihu je léto v době, kdy u nás panuje zima a naopak. Největší rozlohu má proto led kolem Antarktidy v září, v tomto období ji obklopuje ledové pole velké až 20 milionů km2. Nejméně mořského ledu je v březnu, na konci antarktického léta, kdy ho zbývají asi 4 miliony km2.

Svět bez ledu

Oteplování a s ním související tání ledovců sebou přináší hrozbu mnoha změn na celém světě. Co všechno by se stalo, kdyby všechen polární led opravdu roztál? Především by se zvýšila hladina moře a náš svět by se podstatně zmenšil: Pod vodou by zmizely rozsáhlé oblasti pobřeží a množství ostrovních států. Přišel by také o většinu zásoby sladké vody - ledovce jsou největší světovou zásobárnou pitné vody. Ale hlavně by se naprosto zásadně změnilo podnebí. Moře by se ochladilo, zanikl by Golfský proud, který ohřívá pobřeží Evropy a zajišťuje nám naše mírné zimy a jen minimální výkyvy teploty. Led navíc nejen odráží sluneční paprsky, ale je to také výborný izolační materiál - chrání vodu pod sebou před mrazem a ledovými vichry, takže polární moře - hlavně ta antarktická - jsou neuvěřitelně bohatá na život. Spolu se zánikem ledu by proto nejspíš vyhynulo obrovské množství rozmanitých živočichů - na severu i na jihu.

Bílé peří zahání soky

Koho tání ledu ohrožuje?

Symbolem zvířat ohrožených globálním oteplováním a táním ledu se stal lední medvěd. Celým svým životem je vázán na ledovce a plovoucí ledové kry. Na nich odpočívá, ale hlavně zde hledá potravu, především tuleně. Ačkoliv jsou medvědi výborní plavci, málokdy je loví přímo ve vodě, většinou na ně číhají právě na ledovém příkrovu. Buď u jeho okrajů, nebo u otvorů, k nimž se tuleni připlouvají nadechnout. Jak led ubývá, lední medvědi stále častěji hladoví a ve snaze najít obživu se toulají po pevnině a dostávají se stále dál na jih. Živí se mršinami a přicházejí i do blízkosti měst, kde navštěvují skládky.

Místo pro tuleně

Samotní tuleni jsou na ledě závislí neméně. Led jim slouží k odpočinku, na ledových krách nebo na mořském ledovci rodí tulení matky svá mláďata. Stejným způsobem žije i další symbol Arktidy - mrož lední. Nedostatek ledových ker nutí mrože vyhledávat pobřeží, kde jsou mláďata mnohem víc ohrožená, dokonce se stává, že je v panice ušlapou samotní mroži, kteří prchají před nebezpečím do vody. Ohrožuje je i zvýšení vodní hladiny, mroži totiž nejsou žádní skvělí potápěči a vyhledávají jen mělké vody, v nichž se snadno dostanou na dno, kde hledají potravu.

Malá kamarádka medvědů

Na ledovcích a ledových krách je závislá i věrná průvodkyně ledních medvědů, polární liška. Drobná šelma si zvykla přiživovat se na úlovcích medvědů a těm to, jak se zdá, nevadí. A třebaže lišky nedovedou plavat jako medvědi, společně s nimi se často zdržují na ledových krách plujících Severním ledovým oceánem. Na ledě jsou totiž v mnohem větším bezpečí, kdežto na pevnině je ohrožuje řada nepřátel, především mnohem silnější vlci.