První, co každého na kudlankách zaujme, je jejich "neviditelnost" - v prostředí, které obývají, jsou skvěle maskované. Kudlanky žijící v trávě jsou štíhlé a zelené, ty z keřů napodobují plochou rozšířenou hlavohrudí listy nebo připomínají zbrázděné či trnité větvičky. Kudlanky žijící v květech orchidejí jsou růžové jako ty květy a jejich široké holeně vypadají jako okvětní plátky. Zemní kudlanky se ztrácejí mezi kamínky, a dokud se nepohnou, neuvidíte je.
Žer, nebo budeš sežrán
Kudlanky prosluly svou obrovskou dravostí. Od okamžiku, kdy se kudlanka vylíhne, se řídí jediným zákonem - žer, nebo budeš sežrán. Vylíhlá kudlanka, miniaturní bezkřídlá napodobenina dospělého hmyzu, se musí okamžitě vzdálit od kokonu (schránka s vajíčky), kde jí hrozí smrtelné nebezpečí. První potravou mnoha jedinců jsou totiž jejich slabší sourozenci. Ale ani pak není v bezpečí - přes svou dravost a nebezpečný vzhled jsou kudlanky v podstatě bezbranné. Nejsou jedovaté, nemají kusadla ani žihadlo, a tak představují pro mnohé hmyzožravce chutné sousto. Jejich jedinou obranou je ono dokonalé maskovaní. Některé kudlančí nymfy využívají i mimikry - napodobují mravence, kteří se brání palčivou kyselinou mravenčí, a tak se jim leckterý predátor vyhne.
Nebezpečné nohy
Všechny kudlanky jsou vybavené neobvyklou zbraní - přední končetiny mají přeměněné v účinnou sklapovací past. Tvoří ji silné otrněné stehno a k němu přiléhající trnitá holeň. V klidu jsou přední nohy složené způsobem, který připomíná ruce sepnuté k motlitbě - to také dalo kudlankám prakticky ve všech jazycích jméno - u nás je nábožná, na Slovensku modlivka, také v angličtině se objevuje slovo modlící se. A latinské Mantis religiosa opět znamená kudlanka nábožná. Ale v okamžiku, kdy se k ní přiblíží neopatrný motýl, moucha či saranče, je po modlitbě - nohy se vymrští, uchvátí kořist a sklapnou. Trny se zaseknou do oběti, takže nemá šanci uniknout. Zcela právem se proto tento typ nohou označuje jako loupeživé končetiny.
Všechno vidím
Tělo hmyzu postrádá krk, což znamená, že pohyb hlavy a tím i rozsah vidění je omezený. Kudlanky řídící se při lovu výlučně zrakem, ovšem potřebují vidět opravdu dobře. Mají proto vypouklé oči umístěné na hlavě co nejdál od sebe, aby viděly prostorově a měly široký záběr, a hlava je na hruď napojená jen tenkou stopkou, takže ji mohou otáčet daleko do stran. Díky tomu kudlanky obsáhnou zrakem prakticky 360o a nepřehlédnou nic, co se kolem šustne. Před nepřáteli se stačí včas ukrýt, zatímco svou kořist naprosto přesně zaměří a jen málokdy ji minou.
Smrtící milování
Jedním z nejrozšířenějších mýtů o kudlankách je, že samička při páření ukousne samečkovi hlavu a na závěr ho sežere. Už dříve se vědělo, že to neplatí pro všechny kudlanky, ale poslední pozorování naznačují, že to nemusí být pravidlem u žádného druhu. Většina těchto pozorování totiž pocházela ze zajetí, kde jsou samičky ve stresu. Ani pozorování ve volné přírodě nebyla zcela objektivní - dokonale vidící kudlanka zareagovala na lidského vetřelce a zachovala se stejně jako v zajetí. Teprve skryté kamery umožnily vědcům pozorovat námluvy a páření kudlanek bez rušení. Záběry prozradily, že většina samečků po páření odletí bez úhony. Výjimkou jsou případy, kdy je samička hladová, pak jí menší sameček může posloužit jako přesnídávka. Protože si toho je však dobře vědom, přibližuje se ke své nevěstě mimořádně opatrně, takže se i v tomto případě většinou zachrání.
Loupeživé končetiny
Tento typ zbraně se tak osvědčil, že jím příroda vybavila i některé další zástupce hmyzu, které nemají s kudlankami nic společného. Nejdokonaleji kudlanku napodobuje pakudlanka jižní (Mantispa styriaca), která patří do příbuzenstva mravkolvů a zlatooček. Také dravé vodní ploštice splešťule blátivá (Nepa cinerea) nebo jehlanka válcovitá (Ranatra linearis) loví svou kořist ze zálohy pomocí loupeživých končetin.
