Naše planeta prožila masové vymírání nejméně pětkrát za poslední půl miliardu let. Asi nejznámější - ale ne nejhroznější - bylo to, které na konci křídy smetlo dinosaury. Nevymřeli však pouze oni. Odhaduje se, že před 65 miliony let zahynulo 75 procent všech živočišných a rostlinných druhů, které se vyskytovaly na Zemi.
Masová vymírání jsou dodnes obklopená záhadami. Nevíme ani, co které z nich odstartovalo. Zdá se, že pokaždé byla příčina jiná. Každopádně taková, že zahájila řetěz událostí vedoucích k tragickým následkům. Ekosystémy se poté hroutily jako kostky domina, život mizel ze Země v celých vlnách: po rostlinách následovali býložravci, za nimi predátoři a nakonec mrchožrouti. Když už se kolotoč vymírání roztočil, nešlo ho zastavit.
Přežije každý čtvrtý
Nejde jen o dávnou historii. S prudkým poklesem mnoha zvířecích druhů odborníci varují, že se život na Zemi ocitl na pokraji šestého masového vymírání. Nová studie amerických vědců tvrdí, že během následujících tři sta let zmizí tři čtvrtiny živočišných druhů, které dnes existují. To je opravdu síla. Abyste si to mohli představit, máte se podle vedoucího studie, paleobiologa Anthony Barnoskyho, rozhlédnout kolem sebe. A potom si uvědomit, že tři čtvrtiny živých věcí, na které se díváte, už nebude existovat.
Vypadá to na první pohled šíleně, ale pravdou je, že od vzniku člověka začalo zvířecích druhů pomalu, ale nezadržitelně ubývat. První mizely velké šelmy a také tvorové, kteří se nechali snadno ulovit a byli dobře poživatelní. Tento jev se odehrával na každém kontinentu a na všech ostrovech, které lidé osídlili. Pokud na dané území přišli ve více kolonizačních vlnách - při každé mizela další a další zvířata.
Za mamuty
V Evropě tak už v době kamenné zmizel mamut, srstnatý nosorožec či jeskynní medvěd. Po nich pratur nebo divoký kůň, stejně jako jeskynní lev. Masakr velkých zvířat nastal také v Americe před asi 12 000 lety. Zmizel šavlozubý tygr, několik druhů mamutů, obří lenochodi a pásovci. Na tom, co bylo příčinou jejich vyhynutí, se vědci ještě na sto procent neshodli, víme však jistě, že mizeli právě v době, kdy se na kontinentu objevili Indiáni. Když pak do Severní Ameriky dorazili Evropané, vyhubili například stěhovavé holuby (prý do té doby nejpočetnější ptačí druh na světě) a málem i bizony.
O tom, co se dělo po příchodu lidí na jednotlivé ostrovy, se snad není třeba ani šířit: na Mauriciu vyhynul slavný blboun nejapný (neboli dronte mauricijský), na Madagaskaru a Novém Zélandu obří ptáci větší než pštros. Na Fidži a na Nové Kaledonii zase po podivných suchozemských krokodýlech zůstaly jen ohořelé kosti ve starých ohništích.
Mizí žáby i tuňáci
Na konci 20. století se tempo, kterým mizí živočišné druhy, zrychlilo - drasticky ubývá obojživelníků i většiny savců. Ohrožené jsou prakticky všechny velké šelmy. Pro mnohé už ani nezbývá ve volné přírodě místo - třeba pro tygry. Další doplácejí na změny klimatu, na kterých se lidé minimálně spolupodílejí. To je případ ledních medvědů. Vymizení z povrchu Země hrozí i tak unikátním zvířatům, jakými jsou nosorožci.
Značně ubývá ryb - kdysi nesčetná hejna sleďů a tresek v severním Atlantiku se ztenčují. Drasticky řídnou i hejna tuňáků. S tím, jak mizí kdysi hojné ryby, se někteří drobní tvorové zbaveni nepřátel množí a vytlačují jiné. Vědci varují, že právě to je počátek nezadržitelných změn, které povedou k šestému velkému vymírání.
Zda mají pravdu, není jisté. Chybí nám totiž dostatek znalostí. Nevíme ani, jak dlouho takové vymírání trvalo. Stalo v tak rychle, za několik dní až měsíců, třeba po dopadu asteroidu? Nebo to trvalo dlouhé tisíciletí, kdy jedna katastrofa následovala druhou, jako když do sebe narážejí kostky domina? Až nakonec došlo ke kolapsu.
Největší vymírání
Představme si, jak asi vypadalo nejtragičtější z masových vymírání na konci permu. Tehdy, zhruba před 250 miliony let, vymizeli na souši skoro všichni do té doby převládající savcovití plazi - zástupci a předkové savčí (tedy i naší) vývojové linie. S nimi vyhynulo tehdy 95 procent druhů zvířat plovoucích v moři a zhruba 80 procent tvorů obývajících zemi. Svět tak vstoupil do prvního období druhohor: triasu.
Dnes se většina odborníků přiklání k tomu, že za permské vymírání mohla sopečná činnost v oblasti dnešní Sibiře. Tam došlo před 250 miliony let k obrovské erupci, po které dodnes zůstala rozlehlá několik kilometrů mocná vrstva ztuhlé lávy.
Zkáza
Po sopečném výbuchu následovaly obrovské lesní požáry, které do atmosféry uvolnily značně množství CO2. Vlivem skleníkového efektu vzrostla na Zemi teplota. To uvolnilo metan uložený na mořském dně, což dále posilovalo skleníkový efekt. Ve zvýšené teplotě se začala z moří více odpařovat voda, jejich hladina klesala a voda se stávala slanější. To vyhubilo malé zelené řasy, které byly největším producentem kyslíku. Množství tohoto životadárného plynu se v ovzduší drasticky propadlo. To samozřejmě mělo dopad na vše živé. Bohatá společenství rostlin a živočichů z doby před katastrofou vystřídala zkáza. Spousta tvorů vyhynula, z těch nejznámějších například trilobiti.
Obnova života
Po takovém vymírání se všechno změní: tvorové, kteří přežijí, rychle obsazují všechna volná místa v přírodních ekosystémech - často o uprázdněný trůn vládci bojují dvě nebo tři skupiny živočichů. Většinou však zvítězí jen jedna (a poměrně) rychle ovládne svět.
Na místo uvolněné savcovitými plazy nastoupili po permském vymírání předchůdci krokodýlů, dinosaurů (a ptáků) a ptakoještěři. Zhruba 50 milionů let si výborně vedli předkové krokodýlů - lovili zbylé savcovité plazy a další velké býložravce. První dinosauři byli spíše nenápadní a v jejich stínu. Ke konci triasu - asi před 205 miliony let - však došlo k náhlému ochlazení a opětnému poklesu množství kyslíku v ovzduší. To přivodilo další velké vymírání, které odstranilo dinosaurům z cesty konkurenční jamkozubé (ti vypadali podobně jako pozdější draví dinosauři) a přibrzdilo vývoj savcovitých plazů, ze kterých se na konci triasu odštěpili samotní savci.
Šikovní savci a šikovnější dinosauři
Se zhoršenými podmínkami pro život se samozřejmě živočichové (i rostliny) snažili nějak vyrovnat. Jako reakce na nedostatek kyslíku se u prvních pra-savců vyvinula bránice, plochý sval, který při dýchání "natahuje" plíce. Tím se do nich vejde více vzduchu a dýchání je produktivnější. Dinosauři však "vymysleli" něco ještě lepšího: systém vzdušných vaků. Ten zdědili i ptáci, proto mohou dýchat i ve vysokých výškách, například při přeletu Himálaje, kde je vzduch natolik řídký, že by zde lidé nepřežili bez dýchacího přístroje. Díky vyšší efektivnosti vzdušných vaků oproti bránici získali dinosauři dominantní postavení. Savci "pouze" přežili.
Konec dinosaurů
Před necelými 65 miliony let však i druhohory ukončila katastrofa. Na sklonku období křídy došlo k zatím poslednímu masovému vymírání. Ukončilo vládu dinosaurů. Vyhubil je snad dopad obřího meteoritu, možná silná sopečná činnost na území dnešní Indie, možná obojí.
Boj o vládu nad světem poté opět svedli potomci savcovitých plazů - tedy savci - a archosaurů - ptáci a krokodýlové. Na rozdíl od triasu však po tomto vymírání zvítězili savci. Snad proto, že bylo v ovzduší více kyslíku nebo teploty poněkud poklesly. Možná, že jen měli více štěstí. Po zhruba 140 milionech let vlády dinosaurů tak začal věk savců. Zatím trvá 65 milionů let. Jsme na jeho konci?
Co rozpoutalo masová vymírání?
Pád asteroidu. Po dopadu obřího meteoritu by došlo na Zemi k obrovským změnám ekosystémů. Převážná většina rostlin a živočichů se nedokázala přizpůsobit a vyhynula.
Sopečná činnost. Čas od času jsou na naší planetě tak obrovsky silné série sopečných výbuchů, že dojde ke globální změně klimatu.
Více "menších" příčin. Sopečná činnost a zároveň dopad nebeského tělesa, velké zemětřesení následované tsunami, pohyb kontinentů, který přeruší tok oceánských proudů. Účinky jednotlivých katastrof na přírodu se sčítají.
Činnost člověka? Možná příčina budoucího šestého vymírání...
