K moři to máme docela daleko, Atlantský oceán od nás dělí hezkých pár set kilometrů. Přesto i naše malá země uprostřed Evropy podléhá jeho vlivu. Právě Atlantiku a teplému Golfskému proudu totiž vděčíme za naše poměrně mírné podnebí s dostatkem vláhy a nepříliš velkými teplotními rozdíly mezi létem a zimou. Dál na východě, kam už jeho vliv nesahá, bývá počasí mnohem extrémnější - v létě tam panují horka a sucha, v zimě často kruté mrazy bez sněhu.
Neklidná voda
Pohyb je jednou ze základních vlastností hmoty - pohybuje se celý vesmír, naše sluneční soustava i samotná planeta. Pohybují se - třebaže to tak nevypadá - jednotlivé kontinenty, v neustálém pohybu jsou i masy vod v mořích a oceánech. Mořská voda v nich neustále cirkuluje, mohutné proudy stoupají k hladině, aby se o tisíce kilometrů dál zase zanořily do hlubin. Motorem toho neustálého pohybu je nejen samotné otáčení Země a zemská gravitace, ale také sluneční záření, převládající směr větrů a rozdíly v teplotě a hustotě vody dané obsahem v ní rozpuštěných solí.
Proudy jako klimatizace
Jednotlivé mořské proudy mají spolu s převládajícími větry zcela zásadní význam pro klima na planetě. Povrchové proudy se v oblasti rovníku ohřívají a nashromážděné teplo nesou do chladnějších oblastí. Tam ho pak předávají do ovzduší nad hladinou a vítr ho zanáší nad pevninu. Spolu s teplými větry se k pobřeží dostávají i vodní páry, které se z ohřáté mořské vody odpařují, a přinášejí nad pevninu deště. Právě takto ovlivňuje teplý Golfský proud podnebí v Evropě a tím i u nás. V oblastech, kde se naopak z hlubin vynořují k povrchu studené proudy, je pobřeží ochlazováno a chladný vítr od moře přináší minimum srážek. Takto např. ochlazuje vzestupný Humboltův proud jihozápadní pobřeží Jižní Ameriky.
Nahoru a dolů
Mořské proudy se nepohybují jen ve vodorovné rovině, ale i vertikálně - tj. zanořují se do hlubin nebo naopak stoupají vzhůru. Hlavní příčinou tohoto pohybu je proměnlivá teplota vody a obsah solí v ní, tedy její hustota. Teplejší voda je lehčí, má nižší hustotu a stoupá vzhůru nad vrstvy chladné vody, po nichž klouže podobně jako led po hladině. Slanější voda je naopak těžší než voda s nižším obsahem solí, a proto klesá dolů, kde se dál ochlazuje. Voda na povrchu, zejména v rovníkových oblastech, kde je povrchových teplých proudů nejvíc, se však ohřívá a odpařuje. Výparem se ochlazuje (výpar znamená výdej energie, tedy ochlazování) a stoupá v ní obsah solí, takže je stále těžší. Jak se z teplých oblastí blíží k severu či jihu, ochlazuje se ještě víc, až nakonec začne svou vahou klesat ke dnu - povrchový proud se zanořuje do hlubin.
Podmořský kolotoč
Mořské proudy se nacházejí v různých hloubkách oceánu - ty nejspodnější, tzv. hlubinné, obíhají v jakési smyčce celou Zemi. Na rozdíl od těch povrchových jsou velice stálé: Jejich hustota a teplota se mění jen pomalu a také se velmi pomalu pohybují. Jejich směr ovlivňuje kromě jiného i členění mořského dna. A protože podmořské oceánské hřbety probíhají většinou severojižním směrem, míří hlubinné proudy na sever a na jih. Jejich začátek (dá-li se mluvit o začátku uzavřeného okruhu) můžeme hledat v severním Atlantiku - právě tady se prudce ochlazují teplé proudy z jihu a klesají ke dnu. Po dně Atlantského oceánu zamíří zpátky k jihu - až k Antarktidě. Systém podmořských hřbetů udržuje kolem Antarktidy studený proud, který kolem ní krouží jako obrovský vír. Právě do tohoto "víru" se připojí hlubinný proud ze dna Atlantiku. A protože voda nemůže jen přitékat, musí také odtékat, oddělují se z antarktického proudu dvě hlavní větve - jedna do Tichého oceánu, druhá do Atlantiku. Tady se mísí s teplejšími vodami, dostávají se blíže k povrchu a dál se ohřívají, aby nakonec po obkroužení celé Země zamířily zpět Atlantickým oceánem k severu. Vzniká tak uzavřený koloběh, který vědci pojmenovali termohalinní cirkulace (nebo také výměník) - podle slov thermo, což je teplo, a halinní, což znamená solný.
Pasáty
V pohybu není jen voda, ale také ovzduší nad oceány. Převládající směr větru přitom s oceánskými proudy úzce souvisí, neboť urychluje pohyb povrchových vrstev vody. Hlavní roli v pohybu vodních mas přitom hrají tzv. pasáty, které vanou na jižní polokouli severozápadním směrem k rovníku a na severní polokouli jihozápadním směrem k rovníku a pohánějí severní i jižní rovníkový proud. Pasáty vznikají působením dvou sil. V tropickém pásu se vzduch silně ohřívá, stoupá vzhůru a ve výšce vane směrem k obratníkům. Tam se postupně ochlazuje, klesá dolů a vrací se zpět k rovníku. Protože však Země pod těmito kolmo k rovníku orientovanými vzdušnými proudy ubíhá od západu k východu, jsou tyto větry na obou jeho stranách zdánlivě odkloněny k západu.
Za co může vítr
Čas od času dojde k jevu, jehož příčiny nejsou ještě zcela přesně známy, ale protože jeho četnost stoupá, pravděpodobně se na něm podílí i globální oteplování. Změny tlaku nad Tichým oceánem způsobí, že pasáty změní směr, zeslábnou nebo dokonce ustanou. Tím se zpomalí nebo zastaví jižní rovníkový proud a teplá povrchová voda ze západního Tichomoří se rozšíří až k břehům Jižní Ameriky. Ta je za normálních okolností omývána chladným Humboltovým proudem, který zde vystupuje k povrchu. Ale v okamžiku, kdy ho překryje vrstva teplé vody, úplně se změní klimatické podmínky v celém Tichomoří. Silný výpar z teplých povrchových vrstev oceánu vytváří oblačnost, která je zanášena nad západní pobřeží Jižní Ameriky a způsobuje lijáky a záplavy. V moři chybí živiny, které za normálních okolností vynáší z hloubky Humboltův proud, takže od pobřeží Jižní Ameriky odpluje většina ryb. Jako první proto zpozorovali tuto anomálii jihoameričtí rybáři, kteří ji - protože nejčastěji přicházela v období Vánoc - pojmenovali El Niňo, Ježíšek (nebo také děťátko).
La Niňa
Zatímco při El Niňu na západní polokouli vydatně lije, ve východních oblastech světa naopak vládnou nezvyklá sucha často spojená s požáry. Někdy, ale ne vždy, následuje po El Niňu opačný extrém - vítr pohánějící jižní rovníkový proud zesílí a zažene oblast vysokých teplot a výparu mnohem dál na západ, zatímco zpětné vzdušné proudy vracející se horními vrstvami atmosféry přinášejí nad Ameriku nezvykle studené suché počasí. Lijáky a záplavy naopak postihují východní Austrálii, Indonésii či Indii. Tento jev dostal jako protiklad k El Niňu jméno La Niňa - holčička.
