Jsou to snad nejzvláštnější zvířata na světě. Přestože patří mezi savce, nepodobají se žádnému z nich. Tvarem krunýře z plochých destiček, který kryje jejich tělo, šupinatou plochou hlavou a krátkýma nohama s mohutnými tupými drápy připomínají spíš želvy. Na rozdíl od želv je ale jejich krunýř pohyblivý, protože destičky jsou spojeny pružnou kůží, pásovci se proto mohou všelijak ohýbat, dva druhy se dokonce umí svinout do pevné koule. Nevýhodou naproti tomu je, že do krunýře nemohou jako želvy zatáhnout hlavu a končetiny a ani jim nezakrývá zranitelné břicho.
Tanky na pochodu
Objevili se pravděpodobně již na konci druhohor v Jižní Americe a tento kontinent, který byl v té době oddělen mořem od ostatních, se stal navždy jejich domovem. Vrcholu svého rozvoje dosáhli pásovci ve třetihorách, kdy jich žilo mnohonásobně víc druhů a mnohé z nich dorůstaly obrovských rozměrů - vypadaly opravdu jako pochodující tanky. Když pak po pevninském mostě začali přicházet do Jižní Ameriky modernější savci, většina velkých druhů, jako byli např. glyptodoni, postupně vyhynula - možná jim v tom částečně pomohli i lidé, kteří se s nimi podle paleontologických nálezů setkávali a lovili je pro maso. Ostatně - jihoameričtí indiáni loví pásovce pro maso, které je údajně velmi chutné, dodnes.
Střídmý jídelníček
Pásovci se v dlouhé izolaci vyvíjeli podobně jako vačnatci nezávisle na jiných placentálních savcích a vytvořili tak samostatnou vývojovou linii. Od ostatních savců se proto liší řadou anatomických zvláštností, ale také pomalejším metabolizmem: k životu jim stačí až o polovinu méně potravy než ostatním savcům. Díky tomu se i tak těžký tvor, jako je metrový pásovec velký a vážící kolem 50 kg, uživí drobnými mravenci a termity. Kdyby se měl stravovat jako ostatní savci jeho velikosti, musel by jich denně spolykat tak obrovské množství, že by mu na to ani nestačil den (či spíše noc, pásovec velký má jako většina ostatních pásovců noční aktivitu). Podobnou potravou se živí i ostatní pásovci (jen občas si zpestří jídelníček nějakou tou mršinou či drobnými obratlovci) - tím se podobají mravenečníkům, s nimiž ostatně patří do stejného řádu chudozubých.
Žádný spěch
Je jasné, že při tak nízkém příjmu energie pásovci nemohou být žádní akční hrdinové. Proto se také nespoléhají na rychlost při útěku před nepřáteli (i když někteří se na krátké vzdálenosti mohou pohybovat docela hbitě), ale spoléhají na své brnění a schopnost se rychle zahrabat. K hrabání mají dokonale uzpůsobené silné přední končetiny s mohutnými drápy - v nebezpečí se tak pásovec dovede bleskurychle zahrabat i do země ztvrdlé na kámen. A i když nezmizí zcela, ukryje pod zemí alespoň zranitelné břicho a nepřítel ať si vylamuje zuby na jeho hřbetním pancíři. Pásovec kulovitý a třípásý vyvinuli ještě účinnější strategii - v nebezpečí se svinou do pevné koule, se kterou si neporadí ani ten nejsilnější predátor.
Plechový nepřítel
Tato strategie se starobylým pásovcům osvědčovala celé miliony let, není proto divu, že se dosud nedokázali přizpůsobit změněným podmínkám. Největší nebezpečí totiž pro ně dnes představují auta na silnicích - místo aby před nimi ze silnice utekli, svinou se na místě do koule nebo se přitisknou k zemi a snaží se zahrabat do asfaltu. Pásovec devítipásý, jediný, který se rozšířil i do jižních oblastí Severní Ameriky, má dokonce prazvláštní zvyk, který ho téměř vždy stojí život - před autem se vztyčí a vyskakuje do výšky. Proč to ale dělá, to zatím nikdo neví.
Hrající pásovci
Krunýř pásovců je tvořen kostěnými destičkami svrchu krytými vrstvou rohoviny. Destičky jsou uspořádány do řad, které většinu daly pásovcům i jméno - máme proto pásovce devítipásého, třípásého, šestipásého... Díky kostěnému základu je krunýř velice trvanlivý a pevný. Indiáni, kteří pásovce lovili pro maso, tyto krunýře využívali jako nádoby, ale také z nich vyráběli domorodé hudební nástroje zvané čárango.
Pásovci jsou tak charakterističtí, že si zahráli i v mnoha filmech - určitě si vzpomenete na komické glyptodony z Doby ledové, naposledy se pásovec objevil jako osudová postava ve filmu Rango.
