Když před patnácti lety v opuštěném dole na východě amerického státu Utah nalezli několik zkamenělých dinosauřích kostí, žádná velká senzace to nebyla. Část jich uložili do beden a dali do sklepení místního muzea, s jinými dokonce zatížili nepromokavou plachtu, aby na vzácnější nálezy nepršelo.
Matka jako slon
Po několika letech si však vědci uvědomili, že na „podceňovaných“ kostech může být ledacos zajímavého. Důkladně je znovu prozkoumali a zjistili, že patřily dvěma jedincům dosud neznámého druhu býložravých dlouhokrkých dinosaurů (sauropodů) žijících asi před 110 miliony let. Pravděpodobně šlo o samici s mládětem.
Odhadují, že dospělé zvíře mělo tělo velké asi jako dnešní slon, vážilo kolem šesti tun a od hlavy k ocasu měřilo 14 metrů. Mládě bylo v porovnání s matkou vlastně miniaturní, měřilo zhruba 4,5 metru a jeho hmotnost se odhaduje na 200 kg. Velké tedy bylo asi jako poník. Na sauropody to nebyla žádná extra velikost, někteří příslušníci této skupiny totiž patřili k vůbec největším živočichům, jací kdy povrch Země obývali. (Například až padesátimetrový Argentinosaurus nebo - snad ještě o něco větší - Amphicoelias či známý Supersaurus.)
Svalnaté nohy
Vědci měli pro popis nového druhu dinosaura k dispozici ramenní kosti, části pánve, žeber a několik dalších úlomků kostí. Podle nich poznali, že se jedná o sauropoda, který se vyznačuje několika zvláštnostmi. Měl například překvapivě masivní kosti pánve s mohutnými úpony pro připojení svalů. To ukazuje, že šlo pravděpodobně o velice svalnatého tvora. Zároveň jeho pánev naznačuje, že mohl svými končetinami dost pohybovat do strany.
Vědci z toho odvozují, že Brontomerus kopanci svých silných zadních končetin dokázal případně odrážet útoky menších mrštných predátorů. Silné nohy mohli tito dinosauři také využívat v bojích o samice. Nebo šlo o výhodné přizpůsobení náročnému kopcovitému terénu. Mocné svaly by teoreticky mohly zvířeti pomáhat také při zvednutí se na zadní nohy, či dokonce i k omezené chůzi po dvou.
Hromové stehno?
Možností, jak své svalnaté nohy vymřelý veleještěr používal, může být celá řada. Každopádně jeho silné končetiny inspirovaly paleontology, když se rozhodovali jaké vědecké jméno novému sauropodovi dají: Brontomerus totiž v doslovném překladu z řečtiny znamená „hromové stehno“. Druhové jméno mcintoshi pak dostal po předním milovníkovi dinosaurů Johnu S. McIntoshovi.
Než si obrázky s rekonstrukcí hromového stehna důkladně vryjete do paměti, je třeba říci, že tento dinosaurus vypadal možná úplně jinak. Protože se nenalezly celé kosti jeho končetin, nelze úplně vyloučit ještě jednu možnost, proč měl tak mohutné úpony stehenních svalů. Možná je totiž potřeboval, aby mohl ovládat neobvykle dlouhé nohy. Pokud by tomu tak bylo, Brontomerus by vypadal spíše jako žirafa než kopající cvalík.
Opeření zabijáci
V době spodní křídy, kdy žil Brontomerus, se na území dnešního Utahu vyskytovalo pestré společenství zvířat. Kromě opravdových obrů zde žila i řada menších hbitých dinosaurů. I mezi nimi byli nelítostní dravci. K nim patřil například Deinonychus, zástupce „srpodrápých“ dinosaurů. Pravděpodobně žil a lovil ve smečkách. Byl mnohem větší a nebezpečnější než příbuzný mongolský Velociraptor. Vysoký byl půldruhého metru a na délku měřil 3,5 metru. K lovu využíval ostré čelisti, tříprsté přední končetiny se silnými drápy a především mohutný dráp na druhém prstu zadních končetin. V pohybu míval tyto drápy zvednuté, aby se neotupily. Na území Utahu také ještě mohl přežívat i deinononychův větší příbuzný Utahraptor, ten dorůstal délky sedm metrů a jeho smrtící dráp měřil 24 cm.
Podle dnešních poznatků byli tito dravci porostlí barevným peřím. Část jejich příbuzných se naučila létat a někteří přežili jako ptáci až do dnešních dnů.
