Ptakopyskové obývají vodní toky ve východních oblastech Austrálie. Ale v posledních desetiletích se začali z mnoha oblastí vytrácet. Vědci to zpočátku přičítali znečištění vod a tlaku civilizace. Ale následný průzkum ukázal, že příčina bude zřejmě jinde – ptakopyskové nežijí jen v dokonale čistých tocích, přežívají i v některých silně znečištěných řekách, zatímco mnoha čistým řekám se vyhýbají.
Zrádná kožešina
Výsledky několikaletého výzkumu zveřejnili vědci teprve nyní – za mizení ptakopysků může globální oteplování! Ptakopyskové totiž obývají velice chladné vody, jejichž teplota se v zimě blíží k nule. A i v tak ledové vodě vydrží lovit až 10 hodin denně. Extrémním podmínkám jsou dokonale přizpůsobení – mají nižší tělesnou teplotu než všichni ostatní savci a jejich jemný hustý kožíšek je dokonalou tepelnou izolací. Jenže toto skvělé přizpůsobení je v posledních letech začíná ohrožovat. A i když se před přehřátím mohou ukrýt do nory, není to pro ně řešení – potravu si hledají výlučně ve vodě a aby se nasytili, potřebují jí opravdu hodně – různých drobných vodních živočichů spořádají množství, jež činí 20–50 % jejich vlastní tělesné váhy. S oteplováním navíc nesouvisí jen zvyšující se teplota vody, ale i sušší podnebí, které jim také nevyhovuje.
Voda nebo teplota?
Sledování ptakopysků bylo mimořádné obtížné – na lov se vydávají převážně v noci a žijí velice skrytě, leckdy si lidé ani nevšimnou, že v oblasti, kde dosud žili, náhle zmizeli. Aby vědci prokázali, že se s tímto symbolem Austrálie něco děje, zahájili dlouhodobé mapování jejich výskytu. Zaměřili se přitom na podmínky, které ptakopyskové potřebují ke svému životu. Zjistili, že hlavní podmínkou je vlhkost a vysoké množství srážek. To je také důvod, proč se nevyskytují v centrálních a západních oblastech Austrálie – je tam na ně příliš sucho. Ale nežijí ani v oblastech, kde je sice dostatek srážek, ale teplé tropické podnebí. Když pak vědci zpracovávali výsledky mapování a zjišťovali, co je pro ptakopysky důležitější, zda množství srážek nebo teplota, došli k překvapivému závěru. Až do šedesátých let minulého století pro ně bylo rozhodující množství srážek. Od této doby volí místo k životu především podle teploty vody!
Ptakopysk podivný
České pojmenování ptakopyska dokonale vystihuje – je to opravdu nejpodivnější zvíře na světě. Když byl v roce 1798 poprvé dovezen do Evropy, zoologové se domnívali, že jde o podvrh, o dílo asijských preparátorů, kteří na tělo savce podobného bobrům přišili kachní zobák. Dovezený preparát zkoumali tak důkladně, že ho dokonce rozřezali a hledali švy! Nelze se jim divit – ptakopysk opravdu vypadá, jako by byl „sešitý“ z několika různých zvířat. Od kterých zvířat si ptakopysk „vypůjčil“ části svého těla?
Od kachny: zobák krytý jemnou kůží, která obsahuje množství citlivých buněk dvojího typu.
Od žraloka: elektrosenzory roztroušené v kůži zobáku, jimiž vnímá elektrické pole vznikající při pohybu živočicha. Mezi nimi jsou vtroušené buňky hmatové.
Od křečka: lícní vaky, do nichž si ptakopysk pod vodou ukládá ulovenou potravu. Teprve když se úlovky nashromáždí, vyplave na hladinu nebo vyleze na břeh a v klidu je spořádá.
Od vydry: tlapky opatřené širokými plovacími blánami a hydrodynamický tvar těla.
Od bobra: široký plochý ocas, jímž ve vodě kormidluje.
Od mořské vydry: mimořádně jemnou hustou srst, která v sobě zadržuje vrstvu vzduchu, takže se nepromáčí a slouží jako dokonalá izolace.
Od ptáků a plazů: má společný vývod močového, vylučovacího a pohlavního ústrojí, tj. kloaku, nerodí mláďata, ale klade vajíčka.
Od plazů: složitý ramenní pletenec s kostmi typickými pro plazy, které u moderních savců chybějí (např. kosti krkavčí).
Od hadů: jedová žláza, která však ústí do ostruhy na zadní končetině, vybaveni jsou jí pouze samci.
