Nejvíc dosud nepopsaných živočichů objevují vědci v málo probádaných částech světa. Většinou jde o malé skrytě žijící druhy, jako jsou různí pralesní obojživelníci, ještěři nebo členovci (hmyz, pavouci, stonožky apod.). Letošní rok však byl nesmírně bohatý i na objevy nových druhů savců. Mezi nejzajímavější nepochybně patří hned čtyři nové druhy bělozubek – drobných hmyzožravců z příbuzenstva rejsků, které vědci objevili na jediné nevelké hoře ve východní části indonéského ostrova Celebes.
Nejstarší savci světa
Rejsky mnoho lidí považuje za jakousi podivnou myš. Ve skutečnosti nemá tato skupina zvířat s hlodavci (kam myši patří) nic společného. Tito hmyzožravci jsou přímí potomci úplně prvních savců, kteří se na Zemi objevili v dobách, kdy jí vládli dinosauři – před více než 220 miliony lety. Spatřit ovšem některého z nich ve volné přírodě není snadné. Stejně jako v těch dávných dobách, kdy se skrývali před dravými plazy, žijí velice skrytě v hustém podrostu a spadaném listí. Díky tomu, že Zemi obývají tak dlouho, ji dokázali osídlit téměř celou – několik druhů rejsků a bělozubek tak žije i u nás a od svých tropických příbuzných se vzhledem ani způsobem života moc neliší.
Nové druhy? Snad
Rejsky lze je rozdělit na dvě hlavní velké skupiny: vlastní rejsky (rod Sorex), kteří mají malá v srsti ukrytá ouška a červenorezavě zbarvené zuby, a bělozubky (rod Crocidura) s nápadnými ušními boltci a čistě bílými zuby. Nově objevené druhy patří do skupiny bělozubek a dodnes ještě nemají jméno. Od dosud známých druhů ze stejné oblasti se sice nepatrně liší, např. délkou ocásku či zbarvením srsti, ale vědci je nyní důkladně zkoumají, aby se ujistili, že jde skutečně o samostatné druhy s odlišným genotypem a ne jen o proměnlivost jediného druhu. Takže se ještě mohou dočkat překvapení – předpokládají sice, že jde o čtyři nové druhy, ale může se stát, že jich bude méně nebo naopak i víc.
Obávaný dravec
Rejskové patří mezi nejmenší savce světa – největší z nich, bělozubka obrovská, je přibližně 15 cm dlouhý a váží asi 100 g, zatímco na opačném konci stupnice najdeme nejmenšího pozemského savce vůbec, bělozubku nejmenší, jejíž tělíčko měří sotva 3,5 cm a dosahuje váhy 2 g. Přes svou nepatrnou velikost jsou neuvěřitelně draví a žraví. Jejich látková výměna je nesmírně rychlá, takže mají obrovskou spotřebu potravy (různých červů, měkkýšů, hmyzu a jeho larev) – za den sežerou množství, které se rovná až 90 % jejich vlastní tělesné váhy. Není divu, že si tato samotářská zvířata důsledně hájí svůj lovecký revír, každý vetřelec znamená méně potravy pro domácího pána.
Přeborníci v hubnutí
V zimě mají rejskové se svou nadměrnou žravostí trošku problém, neukládají se totiž k zimnímu spánku. Nedostatek potravy vedl (u našich druhů, tropických rejsků se to netýká) k zajímavému přizpůsobení. Přejdou na úsporný režim, při kterém v době, kdy nejsou aktivní, upadají do strnulého stavu, v němž se jim snižuje tělesná teplota a zpomalují se všechny životní procesy (odborníci tento stav nazývají torpor). Ušetří tak značné množství energie, přesto během zimy silně ubývají na váze – mohou ztratit až 50 % své hmotnosti. Hubnou tak radikálně, že se jim dokonce zmenšují vnitřní orgány a kosti včetně lebky!