Celým jménem se náš oslavenec jmenuje Archaeopteryx lithographica, což se dá přeložit jako „prastaré litografické pero“. Důvodem je fakt, že jeho zkameněliny byly objeveny ve vápencových deskách, používaných tehdy (kolem roku 1860) k tiskařským účelům. Litografie byla rozšířenou metodou tisku, která se praktikovala i přímo v místě objevu archeopteryxe – v bavorských obcích Solnhofen a Eichstätt. Před 150 miliony lety bychom tu našli tropickou oblast plnou lagun, která hraničila s pobřežím mělkého moře. Praptáci, ptakoještěři, dinosauři a množství dalších tvorů obývalo toto prostředí v období nazývaném svrchní jura. Archeopteryx, kterému dnes paleontologové žertovně přezdívají „Archie“ (čti Árčí), z nich byl nejvýznamnější.
Čím je významné prastaré peří
Jen dva roky před objevem archeopteryxe vystoupil se svou známou evoluční teorií britský přírodovědec Charles Darwin. Tvrdil, že živé bytosti nebyly najednou stvořeny (jak se do té doby obecně věřilo), ale že se vyvíjely do dnešní podoby nesmírně dlouhou dobu. Přitom se jedna skupina velmi pomalu vyvíjela v jinou. Například z některých ryb vznikli obojživelníci, z těch potom plazi a z nich dále savci a ptáci. Archeopteryx, popsaný v roce 1861, se stal jednou z nejslavnějších ukázek pravdivosti této myšlenky. Po dlouhou dobu byl označován za přechodnou formu mezi plazy a ptáky, jakýsi dokonalý „chybějící článek“. Po plazích předcích zdědil zubaté čelisti, drápy na předních končetinách a dlouhý ocas, který dnešní opeřenci již nemají. Naopak celkový vzhled těla, opeření a dobře vyvinutá křídla už byly znaky ptáků. Archeopteryx byl tedy považován za praptáka.
Velmi zvláštní holub
Jak ale vypadal archeopteryx zaživa? Velikostí by nás určitě neohromil. Při délce maximálně 40–50 cm a hmotnosti lehce pod kilogram byl asi stejně velký jako dnešní holub. Zřejmě byl všežravcem, ale s převahou masité stravy. Čelistmi plnými ostrých zoubků mohl lovit hmyz a drobné obratlovce a snad si při lovu pomáhal i svými křídly. Vědci se dosud neshodli v otázce, zda dokázal aktivně létat nebo se spíše jen snášel z vyvýšených míst klouzavým letem k zemi. Jeho obrysová pera jsou však dobře vyvinutá a poměrně efektivní let by zřejmě umožňovala.
Pták nebo dinosaurus?
Už od 70. let minulého století vědci nepochybují o tom, že všichni dnešní ptáci vznikli v období druhohor z malých masožravých dinosaurů (tzv. teropodů). Jak ukázaly nálezy z posledního desetiletí v Číně, mnoho z nich bylo opeřených. To znamená, že ptáci svůj typický pokryv těla „nevynalezli“, ale jenom zdědili po dinosaurech. Otázkou však je, jaké místo ve vývoji ptáků zastával právě archeopteryx. Byl opravdu nejstarším známým ptákem? A nebyl dokonce i on sám ještě dinosaurem? Na tuto otázku se neodpovídá lehce, protože záleží na tom, jak přesně si pojem pták nebo dinosaurus vysvětlujeme. Pravým ptákem archeopteryx ještě určitě nebyl, a podle nejnovějších výzkumů bychom jej měli pokládat za dinosaura.
Zabijácký opeřenec
Důvodem jsou znaky na lebce a kostře, které archeopteryx a také pár dalších nedávno objevených praptáků sdílí s dinosaury a které u skutečných ptáků nenajdeme. Kvůli nim od letoška vědci hází archeopteryxe a spol. do jednoho pytle s deinonychosaury (Deinonychosauria). Mezi ně patří známí „srpodrápí“ dinosauři jako velociraptor, který se proslavil ve filmu Jurský park. Také archeopteryx měl na druhém prstu zadní končetiny malý „zabijácký“ dráp! Prapták / dinosaurus z Bavorska, jehož nesmírně vzácných fosilních koster je v současnosti známo jenom jedenáct, nás rozhodně ještě má čím překvapit…
