Zvířata na rozdíl od lidí ze svého zubaře nemívají strach. Vlastně by to mohlo být i naopak, pacient je proti svému zubaři obrovský, a pokud by zrovna neseděl v zubařském křesle, považoval by ho nejspíš za vhodnou přesnídávku. Zvířecí zubaři se navíc neohánějí nepříjemně svištící vrtačkou, jsou povoláni hlavně k údržbě chrupu a k tomu, čemu se v lidské řeči říká dentální hygiena (tedy odborné čištění zubů, dnes nejčastěji ultrazvukem).
V zubní ordinaci
Masitý jídelníček dravých ryb sebou nese určité problémy: Zbytky potravy zůstávají v mezerách mezi zuby, a to není nic příjemného, což konečně ví i každý milovník řízků. Člověk si snadno pomůže párátkem či zubním kartáčkem. Ale taková muréna nejenže nemá k dispozici párátko, ale ani ruce, jimiž by si zuby vyčistila. Vydá se tedy za odborníkem do „zubní ordinace“. Tou je určité místo v moři – např. na skalním či korálovém útesu, v jehož okolí čekají na své zákazníky odborní zubaři – tzv. čističi. Murény, kanicové a další mořští dravci včetně žraloků zaujmou na tomto čisticím místě typický postoj, jímž lákají svého ošetřovatele: Postaví se šikmo hlavou dolů či nahoru, uvolní se a široce otevřou tlamu. Úplně stejně, jako to udělá člověk v zubařském křesle. A zubař se může pustit do práce.
Zubní specialisté
Specialistů na čištění zubů žije v mořích celá řada, mezi nejznámější patří přibližně deseticentimetrové rybky z rodu pyskounů (r. Labroides), které jsou pro svou zubařskou práci vybavené úzkou tlamou a zuby směřujícími dopředu. Aby si je velcí dravci nespletli s přesnídávkou, mívají nápadné kontrastní zbarvení a ke svému pacientovi se přibližují zvláštním kolébavým způsobem. Pak směle vplují do otevřené tlamy a vybírají ze zubů různé nečistoty a zbytky potravy. A zatímco člověk musí za odborné vyčištění zubů zaplatit, pro rybí čističe je odměnou to, co ze zubů dravce odstraní – zbytky jejich potravy, jimiž se živí.
Další zubolékaři
Stejnou specializaci – tedy čištění zubů velkých mořských dravců – si zvolily i některé drobné krevety. Jako čisticí nástroj používají štíhlá klepítka, jimiž se dostanou i do nejužších mezer mezi zuby. Že je čištění zubů pro dravce důležité a pro jejich zubaře výhodné, dokládá skutečnost, že se tento způsob vzájemné pomoci nezávisle na sobě vyvinul na mnoha místech světa – a to ve slaných i sladkých vodách. V jižní Asii žijí drobné cichlidy, které čistí chrup svým větším příbuzným, jihoameričtí sumečci rodu Platydoras zase vybírají nečistoty ze zubů velkých dravých ryb trahirů (rod Hoplias). A své obrovské zuby si dokonce nechávají čistit i hroši, kteří do dokořán otevřené tlamy lákají parmičky rodu Labeo.
V krokodýlí tlamě
Hubu plnou zubů nemají jen dravé ryby. Dospělí krokodýli nilští se specializovali na lov velkých savců, především kopytníků. A z takového maxisousta jim také v zubech zůstává plno zbytků a nečistot. Proto i oni navštěvují svého zubaře, který jim zuby odborně vyčistí. Podobně jako dravé mořské ryby mají své čisticí místo, kde zaujmou uvolněnou polohu s otevřenou tlamou. To je signál pro zdejšího zubního specialistu - kulíka nilského. Tento malý ptáček odvážně vkročí do jindy smrtící pasti a zobákem jako pinzetou pečlivě vybere všechna chutná sousta, která mezi krokodýlími zuby uvízla.
