V průběhu února a na začátku března k nám dorazili první stěhovaví ptáci, kteří to ze svých středomořských zimovišť neměli moc daleko – skřivani, špačci, čejky, konipasi, drozdi. Od poloviny března se pak začínají vracet první „dálkoví“ letci z Afriky, jako jsou čápi či vlaštovky. A na konci dubna se vracejí ti nejpozdější – kukačky, rorýsi a vlhy. A právě čáp bílý, vlaštovka obecná, kukačka obecná, rorýs obecný a vlha pestrá jsou druhy, na které se zaměřila kampaň Jaro ožívá (Spring Alive). Od roku 2005 ji každoročně pořádá sdružení BirdLife International u nás zastoupené Českou společností ornitologickou. Zúčastnit se mohou jednotlivci bez rozdílu věku, celé rodiny i školní kolektivy.
Jak se zúčastnit
Je to jednoduché – stačí si zaznamenat svá první pozorování některého ze sledovaných ptačích druhů a vložit je na stránky kampaně: www.springalive.net. Každá zúčastněná země tu má svou národní jazykovou verzi, kde můžete na příslušných mapách a v tabulkách kontrolovat „postup jara“ Evropou či zábavnou formou získat informace o sledovaných druzích a možnostech jejich ochrany. Kromě informací o ptácích a jejich migraci tu najdete i fotografie, hlasové záznamy, zajímavosti i jednoduché počítačové hry.
Soutěž
V letošním roce je vyhlášená mezinárodní fotografická soutěž Moje první pozorování. Zúčastnit se jí mohou děti a mládež do 16ti let. Na autory nejlepších fotografií čekají značkové digitální fotoaparáty. Termíny a podrobná pravidla soutěže najdete také na stránkách www.springalive.net.
Jak je poznáte:
Čáp bílý
Je to poměrně vysoký pták s protáhlým krkem, dlouhýma, jasně červenýma nohama a špičatým, rovněž červeným zobákem.
Čápi jsou téměř němí, ale snadno je poznáte podle charakteristického klapání zobáku, které připomíná klapot dvou dřívek. Nejspíš je uvidíte na hnízdě, ale potkat se s nimi můžete i na vlhkých či čerstvě pokosených loukách, kde pátrají po potravě. Čapí hnízda jsou úctyhodné stavby budované na vysokých místech s dobrým rozhledem. V Evropě se s čápy můžeme potkat od března do pozdního srpna až začátku září. Na zimu odlétají do tropické Afriky, někteří zimují v jižní Evropě a na Blízkém Východě, ojedinělá zimování známe i z ČR.
Ohrožení
Ze zimovišť se čápů každoročně vrací méně – příčinou je zřejmě úbytek mokřadních biotopů a svou roli může hrát i častý úhyn migrujících čápů na sloupech vysokého napětí a další nástrahy připravené člověkem. Také nepříznivé počasí během inkubace a péče na hnízdě může způsobit, že se dospělosti dožije jen malé procento mláďat.
Vlaštovka obecná
Vlaštovky jsou drobní ptáci s černým hřbetem, červeným hrdlem, bílým bříškem a dlouhým, vidličnatým ocasem. Jsou rozšířené po celé Evropě, setkáte se s nimi ale pouze na jaře a v létě. Staví si hnízdo ze slin a bahna, většinou uvnitř budov – v chlévech a stodolách a v průchodech, méně často pak na zdech obytných budov, ale vždy pod střechou. Jejich hnízda mají miskovitý tvar, na rozdíl od jiřiček jsou shora otevřená. Stavbu zpevňují stébly trav, senem či jiným materiálem, který visí z hnízda. Během září a října od nás vlaštovky odlétají do Afriky, kde přečkávají nevlídnou evropskou zimu.
Ohrožení
Vlaštovky patří k běžným druhům, jejich populace v Evropě je poměrně stálá. Přesto jsou v České republice zařazeny mezi ohrožené druhy a počty vlaštovek u nás klesají. Negativní zásahy do jejich prostředí, nedostatek létajícího hmyzu, chemické postřiky a mizející hnízdní příležitosti, to vše by mohlo být příčinou vymizení tohoto druhu.
Kukačka obecná
Kukačka je pták velikosti holuba s popelavě šedými zády a tmavě pruhovaným světlým břichem. Spatřit ji je velmi obtížné, zato hlas kukaččího samečka už jste určitě slyšeli. Svým nezaměnitelným „ku-ku, ku-ku“ obhajuje teritorium a láká k sobě samičku. Kukačka patří k poměrně běžným druhům, vyskytuje se v různých typech prostředí od lesů přes otevřenou krajinu až po horská úbočí. Velmi zajímavé je její hnízdní chování. Kukačky si nikdy nestaví vlastní hnízdo, ale kladou svá vajíčka do hnízd jiných ptačích druhů, např. rákosníků, rehků nebo červenek. Mládě kukačky se líhne o něco dříve než její nevlastní sourozenci a ihned po vylíhnutí instinktivně vyhodí všechna ostatní vajíčka z hnízda. Zajistí si tím dostatek krmení pro svůj nenasytný žaludek. Kukačka obecná je naším jediným hnízdním parazitem.
Ohrožení
Kukačky v posledních letech pozvolna ubývají, ale na rozdíl od jiných ohrožených druhů nevíme proč. Pravděpodobnou příčinou může být intenzifikace a chemizace zemědělství či změna podmínek na zimovišti.
Rorýs obecný
Rorýsi jsou šedohnědí ptáci, ale proti obloze se jeví jako černí. Mají velmi dlouhá, srpovitě zahnutá štíhlá křídla a krátký, vidličnatý ocas. Rorýse nespatříme nikdy sedět, jeho drobné nožky jsou přizpůsobené pouze k zachycení na kolmé stěně, kam se může zavěsit. Většinu času proto tráví ve vzduchu - za letu se páří a dokonce i spí. Hnízdí skrytě ve škvírách pod střechami starých domů i ve větracích otvorech paneláků. Třítýdenní sezení na vajíčkách je tak jediným obdobím, které stráví na pevném podkladu. Nejčastěji se s rorýsy setkáte ve městech, kde našli vhodná hnízdiště podobná těm přirozeným - skalním stěnám. Jsou schopni zahnízdit i ve speciálních budkách. Rorýsi přilétají koncem dubna a začátkem května a v srpnu už opět mizí i s letošními mláďaty zimovat do jižní Afriky.
Ohrožení
Populace rorýsů v Evropě je poměrně stabilní. U nás je rorýs zařazen mezi ohrožené druhy a je nutné chránit jeho hnízdiště. V poslední době totiž mnoho hnízdišť mizí při opravách starých domů a při zateplování panelových domů, kdy jsou zakrývány větrací otvory. Vše o rorýsech a jejich ochraně naleznete na www.rorysi.cz
Vlha pestrá
Je to asi nejbarevnější evropský pták velký asi jako špaček. Spodní stranu těla má modrozelenou, na zádech převládá červenohnědá až oranžová, křídla a dlouhý ocas jsou převážně modrozelené. Nápadně žluté hrdlo je černě lemované a přes výrazně červené oko se táhne černý proužek. Má štíhlý lehce zahnutý zobák a její let je podobný vlaštovčímu. Při pozorování vlhy oceníte její zvyk vysedávat na vyvýšených místech s dobrým rozhledem – na elektrickém vedení, suchých vrcholcích stromů, sloupcích ve vinohradech – odkud vyhlíží potravu, létající hmyz, nejčastěji blanokřídlý (vosy, sršně, včely, a čmeláky, ale občas i vážky a motýly). Vlhy žijí v koloniích a hnízdí v norách, které si vyhrabávají v hlinitých či písčitých stěnách, strmých březích řek apod. Na zimu odlétají do západní, východní a jižní Afriky.
Ohrožení
Nebezpečí pro vlhy představuje hlavně člověk – mnoho hnízdišť je zničeno při zemních pracích – zvlášť pokud vlhy hnízdí v cihelnách a pískovnách s aktivní těžbou, či tam, kde těžbu vystřídaly skládky. V některých oblastech jsou vlhy pronásledovány včelaři, kteří jim nemohou odpustit jejich oblíbenou pochoutku – včely. Vlha jako hmyzožravý pták také trpí nadměrnou chemizací.
Více informací na www.springalive.net
Kontakt: Lucie Hošková, hoskova@birdlife.cz, tel: 602 972 368
