Když se v naší přírodě zabydlí nějaký nový druh živočicha, málokdy to znamená její obohacení. Většinou je tomu právě naopak – pokud tu přistěhovalec najde vhodné životní podmínky, začne se rychle množit a vytlačovat domácí pány. Především proto, že za sebou zanechal nejen svůj vzdálený domov, ale také své přirozené nepřátele a konkurenty. Stává se z něj vetřelec, odborníci mu říkají invazní druh.
1. Norek americký
Půvabná lasicovitá šelma ze Severní Ameriky žije v okolí vod a živí se vodními živočichy. Před chladem chrání norky hustá lesklá kožešina, pro kterou začali být chováni po celém světě včetně Evropy. Jenže z farem občas nějaký ten norek utekl, ve druhé polovině minulého století dokonce příliš aktivní ochránci zvířat norky „zachraňovali“ a vypouštěli na svobodu. Norci se u nás zabydleli a začali vyžírat naše původní druhy raků, obojživelníků a plazů. Navíc jsou přímým konkurentem vyder a hranostajů a vytlačují v Evropě již téměř vyhubeného norka evropského. Obavy panují i z toho, že by američtí norci mohli na naše lasicovité šelmy přenášet nemoci, vůči kterým nejsou odolné.
2. Psík mývalovitý
Psovitá šelma velká asi jako liška k nám přišla z Dálného východu. Tedy - nepřišla z té dálky pěšky, pomohli jí lidé, kteří psíky jako cenné kožešinové zvíře vysadili v první polovině minulého století v evropské části tehdejšího Sovětského svazu. A odtud už je to k nám jen kousek. Dnes patří psík k nejrozšířenějším šelmám u nás a k největším škůdcům drobné zvěře, především na zemi hnízdících ptáků. Kromě toho šíří nemoci, jako je prašivina či vzteklina, které ohrožují naše původní šelmy, ale jsou přenosné i na člověka.
3. Želva nádherná
Roztomilé akvarijní želvičce o velikosti pětikoruny lze těžko odolat. Ale za dva tři roky z mazlíčka vyroste čtvrtmetrový kousavý dravec, pro kterého v řadě domácností není místo, a tak putuje do nejbližší řeky či rybníka. Dnes žijí tyto severoamerické želvy v celé jižní a střední Evropě a pro domácí zvířenu znamenají katastrofu. Sežerou všechno, co se ve vodě mihne. Počínaje hmyzem, obojživelníky a menšími rybami konče. U nás se na rozdíl od teplejší jižní Evropy tyto želvy zatím nemnoží (zatím!), protože ve vajíčkách se nestihnou vyvinout mláďata. Ale vzhledem k jejich dlouhověkosti a přizpůsobivosti jich stejně v přírodě vytrvale přibývá.
4. Plzák španělský
Jako všichni jeho příbuzní se pohybuje pomalu, ale nezadržitelně. Přesto se k nám ze svého domova v jihozápadní Evropě nedostal „po vlastních“, byl k nám (a dalších oblastí světa) zavlečen se zemědělskými plodinami. A zatímco přemnožení našich plžů zabraňují různí parazité, vetřelec ty své zanechal na jihu. Je mimořádně plodný, šíří se na nová místa a vytlačuje naše druhy plžů. Hlavní škody však nepáchá na místní populaci měkkýšů, ale na zemědělských plodinách, jejichž úrodu dokáže sežrat do posledního lístečku.
5. Slunéčko východní
Nápadného broučka s černými puntíky na červených krovkách zahrádkáři na svých pozemcích vítají. Málokterý ale zkoumá, kdo mu pomáhá od mšic. Jen odborníci si všimli, že od roku 2006 nejsou všechna červenočerná slunéčka stejná. Tehdy se u nás poprvé objevilo slunéčko východní. Ačkoliv pochází z východní Asie, k nám přišlo ze západní Evropy, kde bylo vysazováno do zahrad a skleníků, aby likvidovalo mšice. Dnes už na mnoha místech vytlačuje naše domácí slunéčka a ohrožuje i další druhy hmyzu. Nechutnají mu jen mšice, ale veškerý drobný hmyz, vajíčka a larvy motýlů a dokonce i larvy jiných slunéček.
