Tropické lesy Zadní Indie a Indonésie jsou domovem roztomilých nočních poloopic – outloňů. Outloni a jejich blízce příbuzní loriové nemají mezi primáty obdoby. Přestože žijí v korunách stromů, k mrštným opičím akrobatům mají hodně daleko, pohybují se tak pomalu a často i hlavou dolů, že spíš připomínají lenochody. Však se také nejznámější z nich jmenuje outloň váhavý. K životu jsou vybaveni i řadou dalších „patentů“, které z nich činí zcela jedinečné tvory.
Lenochodí trávení
Když se outloň nenápadně připlíží k vhodné kořisti (jako je hmyz a další bezobratlí, drobní plazi, obojživelníci či ptáci), učiní nečekaně rychlý pohyb – bleskovým výpadem ji uchvátí do ruky. Hlavní potravou outloňů jsou ale různé plody, rostlinné šťávy, míza a kůra stromů. Nevyhýbají se přitom ani jedovatým druhům, které by jiné živočichy usmrtily. Outloni však dovedou jed přijatý v potravě spolehlivě vyloučit – umožňuje jim to jejich extrémně pomalý metabolismus srovnatelný s metabolismem lenochodů.
Noha jako svěrák
Den tráví outloň schoulený do klubíčka na svém oblíbeném místě v koruně stromu. Aby ve spánku nespadl, má několik přizpůsobení předních i zadních končetin. Mimořádně vyvinuté svaly v dlaních a chodidlech mu umožňují velmi pevné sevření větve. Silný protistojný palec se může obrátit o 180o proti ostatním prstům a zpět otáčí i druhý prst končetiny, jeho prsty tak tvoří jakousi pinzetu či svěrák, který pevně obemkne větev a bez únavy tak vydrží sevřený po mnoho hodin. Speciálně vyvinutá síť krevních kapilár pak zajišťuje prokrvení prstů, takže v nich outloň neztrácí cit.
Jedovatá slina
Outloni zdaleka nejsou tak bezbranní, jak na první pohled vypadají. Jako jedni z mála savců a jediní primáti jsou totiž jedovatí. Nebezpečné je jejich kousnutí, při němž se do rány dostanou jedovaté sliny. Jed však neprodukují slinné žlázy - ve skutečnosti pochází ze speciálních žláz na loktech. Outloň si lokty pravidelně olizuje a jed se teprve smíšením se slinami aktivuje. Samičky používají jed nejen pro svou vlastní obranu, ale chrání jím i svá odrostlá mláďata, která už nemohou nosit všude sebou. Když se outloní máma vydává za potravou a musí své mládě opustit, před odchodem ho důkladně olíže. Prosytí tak jeho srst jedem a odložené mládě se stane pro predátory nepoživatelné.
Smutný osud mazlíčků
Okrouhlá dětská tvář s velkýma udivenýma očima, ruce jako u právě narozeného miminka a k tomu mírné pohyby a zdánlivá bezbrannost činí z outloně oblíbeného domácího mazlíčka. Vedle úbytku tropických pralesů je to hlavní příčina ohrožení těchto nočních poloopiček ve volné přírodě. Přestože jsou všechny druhy outloňů zapsány v Červené knize a obchodování s nimi je nezákonné, kvůli přetrvávající poptávce pytláctví a černý trh s nimi vzkvétá. Jedovatost je v tomto případě neochrání, právě naopak, překupníci jim z obav z kousnutí často vylamují zuby a nešťastná zvířata pak umírají hladem.
