To ostatně většina z nich skutečně učinila a do dnešních dnů přežilo v Jižní a Střední Americe posledních šest malých stromových druhů, což je jen nepatrný zlomek kdysi početné rodiny. Jedním z nich je i lenochod tříprstý, kterého v tomto čísle najdete na vystřihovánce.
Nehybný znamená neviditelný
Lenochodi si své jméno vysloužili proto, že jsou neuvěřitelně pomalí. Jejich pomalost ale nemá s leností nic společného – ve skutečnosti je to přizpůsobení, které jim pomáhá přežít. Většina predátorů se totiž v první řadě orientuje zrakem, takže nehybné nebo téměř nehybné zvíře maskované ve větvích snadno uniká jejich pozornosti. Ale pomalý pohyb lenochodů na stromě je ve srovnání s jejich pohybem na zemi doslova bleskurychlý. Končetiny uzpůsobené k zavěšení na větvi je na zemi neunesou, a tak se jen bezmocně plazí a jsou tak vystaveni všem potenciálním nepřátelům.
Zpomalený život
U lenochodů ale nejde jen o pohyb, zpomalený je svým způsobem celý jejich život. Mají velmi pomalé trávení, které jim pomáhá rozložit těžko stravitelné listí stromů. Zpomalili i další důležitou část trávení – vyprazdňování. Při něm totiž musejí slézt na zem, a aby nemuseli opouštět bezpečí stromu příliš často, dělají to ve velmi dlouhých, někdy až měsíčních intervalech. Pak si ale uleví opravdu důkladně – kdyby měl srovnatelnou hromádku vytvořit člověk, musela by vážit nějakých 25–27 kg. Podobných „anomálií“, jimiž se tato prehistorická zvířata liší od většiny ostatních savců, mají lenochodi celou řadu.
Lenochodí vychytávky
- protože lenochodi většinu života tráví hřbetem dolů, roste jim srst opačně než jiný savcům – od břicha ke hřbetu, aby po ní dobře stékala dešťová voda
- obrácené poloze těla se přizpůsobily i vnitřní orgány – těžká játra se u dospělých zvířat přesouvají ze spodní části břicha ke hřbetu, žaludek je nad nimi
- srst je mimořádně hrubá se zvláštní strukturou, která umožňuje, že na ní rostou řasy. Dodávají lenochodí srsti nazelenalý nádech, který je maskuje mezi listím
- mohutné hákovité drápy slouží lenochodům k zavěšení na větev a umožňují jim bezpečný pohyb v korunách stromů. Na zemi jsou ovšem překážkou, lenochod prakticky nemůže chodit
– k trávení značného objemu tuhého a málo výživného listí, slouží obrovský žaludek složený z několika částí, některé potravu jen rozmělňují, jiné tráví
- většina savců má sedm krčních obratlů, ale lenochodi se liší
i v tomto. Dvouprstý lenochod krátkokrký (Choloepus hoffmani), jich má jen šest, zatímco lenochod tříprstý (Bradypus tridactylus) devět, to mu umožňuje otáčet hlavu až o 200o
- lenochodi mohou zpomalit i tep a dýchání, např. při snížení
teploty nebo ve vodě – je prokázáno, že lenochod vydrží pod vodou až 20 minut
