I ta nejmenší zelená rostlina je dokonalá chemická laboratoř. Nebo – chcete-li – kuchyně alchymistova, v níž se vaří tajemné lektvary. Rostliny jsou nejen schopné z jednoduchých látek vytvářet stavební prvky svých těl, ale „vaří“ i množství dalších chemikálií a sloučenin, z nichž mnohé jsou prudké jedy. Rostliny, které nemohou utéct, se tak brání před hladovými býložravci - ti se opravdu jedovatým druhům důsledně vyhýbají. Podívejme se, které rostliny mají na svědomí nejvíc lidských životů.
1. Tabák virginský (Nicotiana tabacum)
Tato tropická bylina si jednoznačně zaslouží první místo. Žádná jiná nemá na svědomí tolik lidských životů: tabák ročně zabije na celém světě až 4 miliony lidí. Jeho hlavní účinnou látkou je prudce jedovatý nikotin. Ten v malém množství kromě jiného posiluje tvorbu endorfinů – tzv. hormonů štěstí. A právě ty jsou zodpovědné za vznik závislosti na tabáku, které se lze jen obtížně zbavit – a to i v případě, že si kuřák uvědomuje hrozící smrtelné nebezpečí. Samotný nikotin ale málokdy způsobí smrt otravou. Spolu s ním však kuřák vdechuje částečky dehtu, které poškozují dýchací orgány, srdce a oběhový systém a způsobují rakovinu plic.
2. Bolehlav plamatý (Conium maculatum)
Bylina z příbuzenstva mrkve, petržele, kmínu a dalších kulinářských rostlin byla ve starověkém Řecku a Římě využívána k popravám, údajně jím byl otráven i antický filozof Sokrates. O smrtelně nebezpečnou rostlinu však jde i dnes. Její hlavní „zbraní“ je prudký jed koniin, který způsobí, že se člověk za plného vědomí udusí. A protože jde o běžný rumištní plevel, který roste i u nás, je opatrnost na místě. Koniin se snadno vstřebává pokožkou a dokonce se ho lze i nadýchat. Největší nebezpečí ale představuje snadná záměna bolehlavu s kořenovou zeleninou nebo kořením, jako je kmín či anýz.
3. Oleandr obecný (Nerium oleander)
Půvabně kvetoucí keř patří k nejrozšířenějším okrasným rostlinám nejen ve Středomoří, kde je doma, ale hojně se pěstuje i u nás. Jeho krása je však zrádná – je to současně i jedna z nejjedovatějších rostlin na světě. Podobně jako bolehlav byl i oleandr od antických dob využíván k travičství. Dnes hrozí nebezpečí hlavně malým dětem v rodinách, kde oleandr pěstují: ke smrtelné otravě stačí jediný rozžvýkaný list. Jedy obsažené v oleandru (oleandrin, neriin apod.) v minulosti způsobily smrt mnoha lidí (včetně poloviny vojenské legie), kteří si na oleandrových prutech opékali maso. Jedovatý může být i med nasbíraný na oleandrových květech.
4. Rulík zlomocný (Atropa bella-donna)
Tato vytrvalá bylina je považována za nejjedovatější rostlinu střední Evropy. Travičům sloužila už ve starověkém Římě – odvarem z rulíku byli svými manželkami otráveni např. římští císaři Augustus a Claudius, jed (atropin) sloužil i k výrobě otrávených šípů. Jedním z příznaků otravy jsou rozšířené zorničky, středověké dámy si proto kapaly do očí rulíkovou šťávu, aby měly krásné „velké“ oči. Z toho vzniklo i latinské pojmenováni bella-donna, což znamená „krásná paní“. Tehdejší krásky však neriskovaly jen záněty a zhoršení zraku, ale i smrt. Dnes patří rulík k nejčastějším příčinám otrav rostlinami u nás, jeho lesklé černé bobule lze totiž snadno zaměnit s jedlými lesními plody.
5. Sotorek obecný (Abrus precatorius)
Popínavé bylině z tropické Asie se také říká sotorek růžencový, má totiž nesmírně atraktivní černočervená semena, která se používají k výrobě růženců a šperků. Jenže právě tato semena obsahují prudký jed abrin (zatímco listy a kořeny jsou jedlé). K usmrcení člověka stačí jedna z nejmenších dávek jedu vůbec, měří se v Ƞg. Takže ani není nutné semeno omylem spolknout, stačí vdechnout několik částeček prachu vzniklého při jejich zpracovávání, k otravě může dojít i v případě, že prach vlétne do oka nebo vdechnutím jedu rozpuštěného ve vodních parách. Proti tomuto jedu neexistuje protijed, zasažený člověk umírá do tří dnů.
