Nejnovější objev ze života šimpanzů nám teď tento důležitý okamžik našeho vývoje přibližuje. Už přes padesát let trvá nepřetržitý výzkum šimpanzů. Od dob, kdy jejich chování začala v roce 1960 sledovat Jane Goodalová, značně pokročily metody výzkumu, rozšířil se počet výzkumníků a díky tomu přibylo i sledovaných šimpanzích skupin. Přesto nás i dnes šimpanzi dovedou překvapit něčím novým. V posledních týdnech vědci zveřejnili hned dva nové objevy, s jejichž pomocí můžeme nahlédnout i do naší vlastní minulosti.
Ze stromů na zem
Všichni lidoopi si každou noc stavějí v korunách stromů hnízda z větví – pohodlná lůžka, v nichž jsou v bezpečí před velkými nočními šelmami. Stejná lůžka si nejspíš stavěli i naši předkové před šesti až čtyřmi miliony lety. Důkazy ale nemáme, pozůstatky hnízd se z té doby přirozeně nezachovaly. Nevíme proto ani kdy, jak a proč se poprvé odvážili přespat na zemi. Nyní skupina vědců objevila v západní Africe společenství divokých šimpanzů, kteří si svá hnízda stavějí na zemi – je to vůbec poprvé, kdy bylo něco podobného pozorováno.
Co prozradila srst
Tato skupina šimpanzů dosud není zvyklá na lidi, nelze se k nim přiblížit. Vědci proto používají novou metodu jejich sledování: pomocí genetického rozboru zbytků srsti z hnízd jsou schopni určit složení skupiny a sledovat v ní jednotlivá zvířata. Díky tomu také zjistili, že stejní šimpanzi spí někdy na zemi, jindy na stromech. Je tedy zřejmé, že ke stavbě hnízd na zemi nepotřebují žádná nová přizpůsobení. Stejně se kdysi mohli chovat i naši společní předkové – někdy spali na stromech, jindy na zemi.
Nová záhada
Otázkou zůstává proč. Původně se vědci domnívali, že na zem naši předkové sestoupili, když začali používat oheň nebo v okolí chyběly stromy. Jenže sledovaná skupina šimpanzů obývá stálezelený deštný les a oheň nepoužívá. Je tedy více než pravděpodobné, že ani naši předkové nesestoupili na zem kvůli ohni či nedostatku stromů. Odpověď nám možná časem opět dají šimpanzi. Zatím je jisté jen to, že člověk není ani první ani jediný hominid, který se začal stěhovat na zem.
Šimpanzí kultura
Dlouho se soudilo, že se člověk se od zvířat liší mimo jiné tím, že si předává určité tradice, má svou kulturu. Pak se ale ukázalo, že i některé druhy zvířat mají svou kulturu. Patří k nim i šimpanzi. Jednotlivé šimpanzí tlupy využívají různým způsobem nástroje, mají odlišné způsoby lovu či získávaní potravy apod. Dosud vědci předpokládali, že se tyto odlišné tradice šimpanzů vyvinuly díky vzdálenosti, různým životním podmínkám a možná i genetickým předpokladům. Nyní však byly poprvé pozorovány kulturní rozdíly mezi šimpanzími skupinami, které spolu žijí v těsném sousedství a jejich členové dokonce přecházejí z jedné tlupy do druhé.
Kladivo má každý své
Vědci srovnávali způsoby, jakým rozbíjejí ořechy tři šimpanzí tlupy v Národním parku Tai na Pobřeží slonoviny. Všechny mají k dispozici stejné nástroje, žijí ve stejných podmínkách a také jejich genetická výbava je podobná. Přesto používají k rozbíjení ořechů odlišné metody. Zpočátku postupují stejně – ořech položí na vystouplý kořen a místo kladiva použijí kámen. Ale když později ořechy dozrají, vyschnou a jejich skořápka je křehčí, dvě pozorované skupiny nahradí kámen dřevem, které je v pralese dostupnější, zatímco třetí tlupa zůstává kameni věrná. Ale ani ty dvě skupiny, které používají dřevo, nepracují stejně – jejich dřevěná „kladiva“ se od sebe liší tak, že i v tomto případě lze volbu nástroje považovat za odlišnou tradici.
