Zatímco většina drobných pěvců je pro laika jen obtížně pozorovatelná, volavky v přírodě nepřehlédnete. Alespoň některé z nich. Patří totiž k našim největším ptákům, a když postávají v mělké vodě nebo v její blízkosti, obvykle se nijak neskrývají. Přesto jsou před svou kořistí dokonale maskované. Ryby, na které takto číhají, totiž přes vodní hladinu jen obtížně rozpoznávají tvary, ale o to přesněji vnímají sebenepatrnější pohyb. Hlavním maskovacím trikem volavek je proto nehybnost.
Jsou to pelikáni!
Dlouhonohé volavky byly ještě donedávna řazeny mezi brodivé – do příbuzenstva čápů, ibisů a kolpíků, jimž se podobají vzhledem i způsobem života. Ale nedávné studie jejich tělesné stavby a DNA prozradily, že se volavky od této skupiny značně liší a vnější podobnost vznikla jen tzv. konvergencí – souběžným vývojem nepříbuzných druhů v podobném prostředí. Podle nejnovějších poznatků jsou volavky ve skutečnosti blízce příbuzné s pelikány. Vědci proto na posledním mezinárodním ornitologickém kongresu přepsali tuto část zoologické systematiky a přeřadili volavky z řádu brodivých (Ciconiiformes) do řádu pelikánovitých (Pelecaniformes).
Harpuna
Typické esovité stočení krku volavek je ve spojení s mimořádně ostrým dlouhým zobákem důmyslná lovecká zbraň. Volavky totiž vynalezly harpunu. Krk funguje jako stlačená pružina, když se tato „pružina“ uvolní, krk se prudce narovná a vymrští ostrý hrot zobáku značnou silou a prudkostí vpřed. Při útoku na rybu volavka zobák ještě navíc mírně pootevře – kořist tak nabodnou hned dva ostré hroty naráz. Menší druhy volavek (kvakoši, bukáčci), které mají krk kratší, pak k vymrštění „harpuny“ a nabodnutí kořisti využívají celé tělo – prudce se zhoupnou na nohách a s vymrštěním krku se zároveň předkloní.
Kam za volavkami u nás
Prázdniny jsou ideálním obdobím k pozorování volavek. Spoustu času strávíte u vody, kde se zdržují i tito opeření rybáři. Za naší nejběžnější volavkou popelavou ani nemusíte jezdit na nějaká speciální místa, žije u nás prakticky všude, loví dokonce i u vod na okrajích velkých měst. Zato ostatní druhy, které u nás žijí nebo k nám zalétávají, jsou mnohem vzácnější a musíte se za nimi vydat do některé z rybničnatých oblastí s rozsáhlými vodními plochami a rákosinami.
Seznamte se
V naší přírodě lze pozorovat osm druhů volavek, ne všechny ale během prázdnin uvidíte. Některé z nich jsou jen vzácnými hosty, další pak žijí mimořádně skrytě.
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Setkáte se s ní prakticky všude u vody. Hnízdí v početných koloniích na vysokých stromech, někdy i daleko od vody. Zůstávají u nás i v zimě. Živí se rybami, a to i mrtvými
Volavka stříbřitá (Egretta garzetta)
Je menší a vzácnější než volavka popelavá, u nás se s ní setkáte jen v rybničnatých oblastech, na zimu odlétá. Hnízdí v koloniích, často ve společnosti volavek popelavých nebo bílých
Volavka bílá (Ardea alba)
Je přibližně stejně velká jako volavka popelavá, ale mnohem vzácnější – v rybničnatých oblastech s rákosinami se objevují jen jednotlivci, vzácně u nás některý pár vyhnízdí
Volavka červená (Ardea purpurea)
Téměř stejně velká jako volavka popelavá, ale velmi vzácná. U nás se objevuje pouze v rybničnatých oblastech jižní Moravy, Třeboňska a Pardubicka, občas i na Ostravsku
Volavka vlasatá (Ardeola ralloides)
Zbarvením trochu připomíná volavku červenou, je však menší. U nás běžně nežije, ale občas se k nám zatoulají jednotlivci, ti se pak zdržují v rákosinách velkých rybníků
Kvakoš noční (Nycticorax nicticorax)
Kvakoši patří mezi noční druhy volavek, přes den nehybně sedí ve větvích nad vodou, na lov se vydávají až za soumraku. Jsou samotáři, pouze v době hnízdění se sdružují do kolonií
Bukač velký (Botaurus stellaris)
Vzácný příbuzný volavek u nás žije nejen v okolí rybníků, ale také v rákosinách velkých řek (Labe, Ohře, Dyje, Morava). V rákosí se dokonale maskuje (zaujímá typický vzpřímený postoj se zobákem namířeným vzhůru), objevit ho je proto téměř nemožné
Volavčí nej
Nejbizarnější
Od jižního Mexika až po Brazílii a Peru žije nejpodivnější zástupce volavek – volavčík člunozobý (Cochlearius cochlearius). Patří mezi noční volavky, do příbuzenstva našeho kvakoše. Jeho domovem jsou husté mangrovy a zarostlé mokřady.
Největší
Až 1,5 m vysoká africká volavka obrovská (Ardea goliath) může mít v rozpětí křídel více než dva metry a vážit 5 kg. (Pro srovnání – naše největší volavka popelavá měří přibližně 1 m, v rozpětí křídel má nanejvýš 1,75 m a váží necelé 2 kg.)
Nejlstivější
Nevelká africká volavka černá (Egretta ardesiaca) používá mimořádně lstivý způsob lovu. Pomalu kráčí mělkou vodou, aby vyplašila ryby, a pak vytvoří ze svých křídel dokonalý slunečník, jímž zastíní hladinu. Vyplašené rybky spěchají do domnělého úkrytu ve stínu – volavce rovnou do zobáku.
Nejlínější
I k nám výjimečně zalétne volavka rusohlavá (Bubulcus ibis), která se živí hlavně hmyzem. Zdržuje se v okolí velkých kopytníků a loví hmyz vyplašený jejich pohybem. Často se nenamáhá sledovat svého „chlebodárce“ pěšky a veze se na jeho hřbetě. Žije na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
