S prasetem nemá samozřejmě nic společného, nic společného však nemá ani se žádným jiným zvířetem tohoto světa. Je jediným zástupcem svého rodu. Jeho nejbližší příbuzní žili na Zemi před 67 – 57 miliony lety. Hrabáče kapského, který jako poslední z nich přežil v nezměněné podobě do současnosti, tak můžeme směle nazvat živou zkamenělinou.
Mlýnek místo zubů
Podivný vzhled hrabáče je ve skutečnosti dokonalé přizpůsobení jeho způsobu života. Nápadné uši a protáhlý „prasečí“ rypák svědčí o skvělém sluchu a čichu, zatímco na zrak se hrabáč moc nespoléhá. Kdybyste se mu podívali do tlamy, zjistili byste, že v ní nemá téměř žádné zuby, a ty, které se krčí v její zadní části, jsou ploché a nedokonalé – nemají kořeny ani sklovinu. Díky tomu se sice silně obrušují, zato mohou neustále dorůstat. Hrabáčům ale právě takové zuby vyhovují nejlépe, fungují totiž jako mlýnek na jejich hlavní potravu – tuhé mravence a termity.
Na množství záleží
Zdá se až neuvěřitelné, že se tak velké zvíře (samci mohou vážit až 80 kg) uživí tak nepatrnou stravou. Jenže mravenců a termitů je v Africe opravdu hodně a hrabáč je k jejich lovu skvěle vybaven. Stejně jako všichni ostatní specialisté na lov mravenců (mravenečníci, luskáni), i on má úzkou trubkovitou tlamu a tenký jazyk pokrytý lepkavými slinami může vypláznout až na vzdálenost 30 cm. Mohutnými dlátovitými drápy na předních končetinách snadno roztrhá termitiště či mraveniště a pak už jen na kmitající jazyk nalepuje svou večeři. Porce, kterou za noc spořádá, je úctyhodná – sežere až 50 tisíc mravenců a naběhá kvůli nim i 10 km. Mravenci jsou vůči němu bezmocní – před jejich štípanci chrání hrabáče mimořádně tlustá kůže pokrytá řídkými chlupy.
Padací pasti
Své české jméno si hrabáč plně zaslouží – jeho nejrozvinutější schopností je hrabání. Přední končetiny slouží jako rypadlo, zadními odhazuje vyrytou zeminu. Během 15 vteřin dokáže vyhrabat přes půl metru hlubokou jámu. Ve svém teritoriu má celou řadu krátkých, asi třímetrových nor, které mu slouží jako dočasné úkryty, ale jeho hlavní domov je tvořen rozsáhlým systémem chodeb s několika východy a jejichž délka bývá přes 13 m. Jeho nory mohou být dokonce v některých oblastech nebezpečné, snadno do nich propadnou zemědělské stroje nebo automobily.
