Obrovští ještěři jsou jedni z nejnápadnějších a nejzáhadnějších zvířat. Možná jsou předobrazem bájných draků. Lidé se s velkými varany osobně setkali ještě po příchodu do Austrálie. Největší z nich byl obří Varanus priscus známý i pod starším jménem megalania. O délce tohoto ještěra se vědci nemohou tak úplně shodnout.
Jejich odhady se pohybují od délky čtyři a půl metru a váhy nějakých sto padesát až tři sta kilogramů až po délku sedmi metrů a váhu více než jedné tuny. Což je rozpětí značně velké. Je to proto, že vědci nalezli pouze jednotlivé obratle, ale nikoliv celou kostru tohoto tvora. Co se jim však objevit podařilo, bylo několik lebek megalanií. Ta největší z nich měří sedmdesát čtyři centimetry (jen pro zajímavost – největší známá krokodýlí lebka je jen o deset centimetrů větší a její „majitel“ měřil necelých šest metrů).
Zuby a jed
Poslední výzkumy ukázaly, že megalania byla blízce příbuzná s varany na Komodu. (Mimochodem nejdelší ulovený exemplář komodského varana měřil 313 centimetrů.) Z toho si také můžeme udělat i lepší představu o způsobu jejího života. Zřejmě byla schopna lovit i velkou kořist, kterou rozdrásala svými ostrými pilovitými zuby.
Varan komodský neloví svou kořist pomocí silného stisku – jeho čelisti ani takový nejsou schopny vyvinout – ale zabíjí pomocí ostrých zubů, které se do těla kořisti zařezávají skoro samy i bez použití většího tlaku, a zároveň při útoku se zapírá celým tělem. To působí jako páka, fakticky podobně jako pákový otvírák na konzervy.
Zároveň tento varan je – což se dlouho nevědělo – vybavený další účinnou zbraní. Jeho sliny obsahují směs jedů včetně složek obsahujících látky zabraňující srážení krve a neurotoxinů, které působí jako sedativa. Tedy léky na spaní. Ještěrovi pak stačí krátce zaútočit a kousnout. Rána pak dlouho krvácí a zvíře slábne. Mimo ztráty krve ho zároveň unavují i neurotoxiny z varaního jedu.
Vysílená kořist si nakonec lehne a plaz, který jí pronásleduje, ji udolá. Uloví tak i velkou kořist jako jsou prasata nebo buvoli a dokonce i neopatrného člověka. To že zvířata pokousaná varany umírají nějak často, se vědělo už dávno. Panoval však názor, že při kousnutí varana vznikají infekce způsobené bakteriemi žijícími v jeho ústní dutině.
Stavba lebky a čelistí naznačuje, že megalania lovila zcela stejným způsobem. Pokud je tedy varan komodský označovaný za dnes největšího žijícího jedovatého živočicha, ještě nedávno se tímto primátem mohl pyšnit jeho obří příbuzný ze severu Austrálie.
Podivný ostrov
Varani komodští představovali vždy pro vědce záhadu. Kde se na poměrně malých ostrovech v Indonésii (Komodo, Rinca a Flores) tito obří predátoři vzali? Biologové se dlouho domnívali, že se tito ještěři vyvinuli právě zde na ostrově Flores, který býval o něco větší než dnes. Mysleli si, že k jejich vzniku přispěla izolovanost ostrova, to že zde nebyly žádné velké šelmy a zároveň se zde vyskytovala vhodná kořist.
Na ostrově Flores totiž až do doby před dvanácti tisíci lety, kdy ho z větší části zničila obrovská sopečná erupce, existoval zvláštní svět, ve kterém žili mimo jiné i trpasličí sloni ne o mnoho větší než dnešní hrošík liberijský, čápi marabu vysocí skoro dva metry, obří krysy velikosti menšího psa a také metr vysocí trpasličí lidé, kterým se přezdívá hobiti a o jejichž původu a vzhledu vedou vědci dodnes diskuze. V takovém prostředí se mohlo vyvinout ledasjaké zvíře, tak proč ne z nějakého menšího předka, který se dostal na ostrov, i obří varan? Jenže tak to asi nebylo.
Australští přírodovědci zkoumali zkameněliny obřích ještěrů nalezené v Indii, na ostrově Jáwa, Flores, Timor a v Austrálii. Výsledek jejich průzkumu byl jednoznačný. Dospěli k přesvědčení, že na Komodo (a tedy i Flores) dorazil varan komodský už jako hotový druh zhruba před necelým milionem let a vypadal podobně jako dnes.
Od Indie po Austrálii
Obří varani ještě před 100 tisíci lety obývali rozsáhlou oblast od Indie po Austrálii. Přitom nálezy těchto plazů starší než 900 tisíc let pocházejí pouze z Austrálie a Indie. Znamená to nejspíše, že se tito velcí predátoři vyvinuli na dvou místech. Ten indický nakonec vyhynul, zatímco z australské skupiny obřích varanů zůstal do dnešní doby jen varan komodský. Zároveň toto rozšíření ukazuje na to, že velcí varani nepotřebovali k přežití žádný od šelem izolovaný ostrov, ale dokázali se vyvinout i v prostředí plném jiných velkých masožravců. Po boku dravých savců pak přežívali až do relativně nedávné doby. Vlastně dokud se nesetkali s předky moderních lidí – což možná nebude náhoda.
Třeba žijí dodnes
To, že tito ještěři vyhynuli relativně nedávno, a velká rozlehlost australských pustin, dává maličkou naději, že australští obří varani tak úplně nevyhynuli a někde na severovýchodě kontinentu jejich malé populace přežívají dodnes. Existuje i řada svědectví z oblasti Queenslandu a Nového Jižního Walesu, že zde lidé veliké varany spatřili. Těch několik málo pozorování, která nejsou už na první pohled nesmyslem, hovoří o lesním zvířeti o velikosti tři až pět metrů s naznačenými příčnými pruhy. Obří ještěr je prý maskovaný jako padlý kmen a ve svém domovském prostředí deštného pralesa – navzdory velikosti – je dost nenápadný. Pokud by někde v divočině skutečně megalania skrytě přežila, byla by to úplná senzace. Bohužel je to ale téměř vyloučené.
