O příchodu Čechů neexistují žádné písemné doklady. Nejstarší je až Kosmova kronika z roku 1125. Ta zmiňuje, že si nově příchozí zřídili sídla mezi Ohří a Vltavou v okolí hory Říp. Protože se jedná o latinsky psané dílo, praotec Čech se jmenuje Boemus a země je po něm nazvaná Bohemia.
Další zpráva je z Dalimilovy kroniky napsané kolem roku 1310. Ta se stala základem Starých pověstí českých tak, jak je známe. Je zde také napsáno – a o tom se už v českých legendách tolik nemluví – že Češi přišli z Charvátska (dnešní východní Chorvatsko?) protože se tam jejich předák jménem Čech dopustil nějaké vraždy. V Dalimilově kronice také Čech vystoupí na horu Říp a po návratu oznámí ostatním, že našel zaslíbenou zemi.
Začátek je v 6. století
Dějepisci a archeologové se dnes domnívají, že první Slované dorazili k Řípu kolem roku 530. Část přišla z východního Polska a přes severní Moravu a Českomoravskou vrchovinu do Polabí. Druhá skupina dorazila na začátku 7. století z Karpatské kotliny přes jižní Moravu.
Podle legendy přišli první Slované do opuštěné země. To ale nebyla pravda, v té době žili v Čechách a na Moravě ještě příslušníci germánských kmenů. Osídlení však nebylo příliš husté a nově příchozí se zřejmě nesetkali s vážnějším vojenským odporem.
Kde se vzal Sámo?
Důvěryhodnější informace máme o Sámově říši z počátku 7. století. V této době už v Čechách a na Moravě i v okolních zemích žilo slovanské obyvatelstvo. Avšak v nížině, jejíž většinu dnes zaujímá Maďarsko, se tehdy usadily kočovné kmeny turkotatarských Avarů. Slované na území Čech a Moravy byli bojovným Avarům nějak podřízeni, pravděpodobně však spíše jako slabší partneři než přímo jako poddaní.
Pak se však vynořuje záhadný Sámo, údajně francký kupec, který Slovany žijící západně od Maďarska sjednocuje, kolem roku 623 poráží Avary a zakládá kmenovou říši Slovanů. Kde Sámova říše přesně ležela, nevíme. Snad bylo její centrum na jihovýchodní Moravě a v severovýchodním Rakousku. Ve slovenských dějepisech se můžeme dočíst, že Sámova říše byla prvním slovenským státem s centrem v Bratislavě nebo v Nitře.
Záhadný Wogastiburk
V roce 631 potom Sámo porazil i samotné Franky, největší vojenskou sílu v západní Evropě v bitvě u Wogastiburku. O místě bitvy nevíme prakticky nic. Odborníci bájný Wogastiburg hledali a umísťovali na území dnešního Německa, Polska, Rakouska, Čech nebo i Slovenska. Dnes se zdá, že by to mohl být kopec Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Ať už byl Wogastiburg kdekoliv, Slované u něho Franky na hlavu porazili. Sámo pak celkem spokojeně žil a vládl. Měl dvanáct manželek, 22 synů a 15 dcer. Po jeho smrti v roce 659 se říše rozpadla.
Tolik tedy nejstarší historie, jak ale původní Slované vypadali? Jediné svědectví, které máme, hovoří o tom, že byli vysocí a silní, s pletí nepříliš bílou a vlasy ani světlými, ani černými, ale rusými. Tedy hnědo-rezavými.
Co říkají geny
Dnes nám původ moderních Čechů pomáhají objasnit výzkumy genů. Takže víme, že se v Česku vyskytuje u třiceti čtyř procent mužů „slovanská“ haploskupina R1a, která je obvyklá u východoevropanů a zasahuje až do Indie. Překvapivé je, že ještě více Čechů (necelých 36 procent) má západoevropskou skupinu R1b. Tato mutace se nejvíce vyskytuje v Anglii, Španělsku nebo Francii.
Znamená to tedy, že jsme ze třetiny potomci Slovanů a z více než třetiny potomky Germánů? Tak jednoduché to být nemusí. Zmíněný výzkum je dělaný pouze na mužích. Vědci zkoumali mutace na pohlavním chromozomu Y, které samozřejmě u žen nejsou.
Ženy to mají jinak
U ženských linií se zase pro výzkum využívá takzvaná mitochondriální DNA (mDNA). Ta se dědí pouze po mateřské linii. Znamená to, že vaše mDNA je stejná jako u vaší matky, její matky a tak dál a dál proti proudu času. Pokud jste děvče, svou mDNA opět předáte potomkům. Pokud jste ale muž, vaše linie mDNA u vás končí, vaše děti budou mít mDNA stejnou jako jejich matka.
Háček je v tom, že při výzkumu mDNA, který byl dělán po celé Evropě se ukázalo, že většina Evropanů (a tedy i my) má tyto geny snad ještě z dob lovců mamutů. Bude to tím, že když se v dávných dobách stěhovaly národy, většina lidí v pohybu byli muži. Část žen neodešla z domovů, další zemřely na cestě. Když pak nově příchozí došli do „země zaslíbené“ většinou je čekal střet s místním obyvatelstvem. Zatímco domorodí muži často padli, ženy obvykle přežily a staly se družkami vítězů. Proto nám ženské a mužské rodové linie občas ukazují každá něco jiného.
Keltská nemoc
Tomu, že jako Češi máme blízko obyvatelům západu Evropy, napovídá ještě jedna genetická zvláštnost, i když jde o věc, o niž nikdo nestojí. Vyskytuje se totiž u nás poměrně často mutace, která způsobuje vážnou nemoc cystickou fibrózu. Podobně se tato mutace nalézá v Rakousku a v keltských oblastech: Walesu, Skotsku, Irsku a Bretani. Lze proto s jistotou říci, že v našich tělech kolují i geny starých Keltů.
Kdo tedy jsou Češi a jak se sem naši předkové dostali? Moderní věda ukazuje, že lidé žijící v Česku mají podobnou měrou předky slovanské a germánské, s nezanedbatelnou příměsí krve keltské. A to samozřejmě nehovoříme o nejrůznějších pozdějších návštěvnících, kteří u nás zanechali potomstvo.
