Na konci druhohor před 65 miliony lety nenávratně zmizeli dinosauři. Uprázdněné místo zabrali savci, ptáci a také plazi, kteří měli víc štěstí než dinosauři a globální katastrofu způsobenou dopadem asteroidu dokázali přežít. Mezi nimi byli hadi, želvy a krokodýlům podobní plazi. V tropické Jižní Americe dorostli do obrovských rozměrů a vytvořili svérázný svět starý 60 milionů let, který paleontologové začali odhalovat teprve před několika lety. Vypravíme se za ním do Kolumbie, na jejímž severu leží uhelný důl Cerrejón. Až do roku 2009 to byl prostě obrovský povrchový důl, ze kterého náklaďáky odvážely miliony tun uhlí ročně, a občas se tu našla nějaká fosilie.
Největší had všech dob
Pak přišel zlom: mezinárodní expedice paleontologů v areálu cerrejónského dolu objevila fosilie neznámých obřích hadů, kteří žili před 60 miliony let. Nejdelším žijícím hadem je asijská krajta mřížkovaná (Python reticulatus), jejíž rekordní exemplář měří necelých 10 metrů. O něco kratší, ale zato bezkonkurenčně nejtěžší je jihoamerická anakonda velká (Eunectes murinus). Vedle pravěkého hada z dolu Cerrejón by obě vypadaly vypadala jako roztomilá zvířátka ze zverimexu. Titanoboa cerrejonensis mohl být až o polovinu delší než krajta mřížkovaná – vědci jeho délku odhadují na 12 až 15 metrů. Byl to největší had všech dob a zřejmě také největší suchozemské zvíře, jaké žilo po zániku dinosaurů. Dokonce překonal nejdivočejší sny hollywoodských scénáristů. Pamatujete si na obrovskou anakondu, která ve filmu Anakonda proháněla Jennifer Lopez? Titanoboa se na pohled dost podobal, ale byl ještě větší!
Kořist…
Zanedlouho po objevu hada Titanoboa začali paleontologové objevovat i další plazy, kteří žili po jeho boku. Jako kořist mu zřejmě sloužili asi dvoumetroví krokodýlovití plazi, kteří se živili rybami a jinými malými obratlovci. Druh dostal jméno Cerrejonisuchus improcerus, což znamená „malý krokodýl z Cerrejónu“. Patřil do čeledi z čeledi Dyrosauridae, která se před 100 miliony let oddělila od předků dnešních krokodýlů, aligátorů, kajmanů i gaviálů. Dyrosauři přežili konec druhohor, aby pak vyhynuli asi před 45 miliony let.
… a soupeř
Jeden dyrosaurus byl kořistí obrovského hada, jiný mu mohl směle konkurovat. Vykopávky dolu Cerrejón pokračovaly a v loňském roce přinesly třetí nový objev: další druh krokodýlovi podobného dyrosaura. Acherontisuchus guajiraensis byl mnohem větší než chudák „malý krokodýl z Cerrejónu“ – dorůstal délky šesti metrů. S hadem Titanoboa zřejmě soupeřil o potravu. Na druhou stranu je dost pravděpodobné, že had se nekalou konkurenci občas pokoušel sežrat. Jak by souboj dvou monster dopadl, se dá těžko odhadnout. Vědci si myslí, že mladého krokodýla mohl had bez problémů zdolat, ale s dospělým šestimetrovým krokodýlem by měl vážné problémy.
Opancéřovaná želva
V naprostém bezpečí před čelistmi hada Titanoboa i dyrosaurů byla želva Cerrejonemys wayuunaiki. Dosahovala velikosti kolem jednoho metru. Na současné poměry by to byla pořádně velká želva, ve světě obřích plazů by ale patřila k malým, a tudíž velmi zranitelným živočichům. Vsadila na pasivní obranu: její krunýř byl tlustý 3,5 centimetru, což odpovídá přibližně čtyřsetstránkové knize. Opancéřovaná želva vyhynula, ale její příbuzní (už s normálně tlustým krunýřem) stále žijí na Madagaskaru a v Jižní Americe.
Moc velké sousto
Účinnou obranou před hady Titanoboa a dyrosaury byla i velikost. Hadi obecně polykají kořist v celku, a co se jim nevejde do tlamy, to nemohou sežrat. Krokodýl si potravu sice může naporcovat trhavými pohyby hlavy, ale ne pokud je velká jako automobil a ještě ji chrání krunýř. A přesně to je případ další vodní želvy Carbonemys cofrinii („uhelná želva“), jejíž fosilie byla nalezena v dole Cerrejón. Na délku měřila 172 centimetrů, což bylo nejspíš moc i na obrovského hada. Navíc se mohla bránit chňapáním masivních čelistí… Uhelná želva byla dravá a pravděpodobně se živila vším, co našla a dokázala ulovit. Její kořistí se tak mohla stávat i mláďata dyrosaurů.
Kulatý nejnovější objev
Strategii „když budu dost velká, nemůže mě nic sežrat“ dotáhla k dokonalosti želva Puentemys mushaisaensis, kterou paleontologové objevili letos v červenci. Její krunýř byl dlouhý 1,5 metru. A pozor, byl téměř dokonale kulatý. Želva se tak velikostí i tvarem podobala pneumatice obřího kamionu – samozřejmě až na to, že uprostřed neměla díru. Vědci ale spekulují ještě o dalším důvodu, proč měla tak neobvyklý tvar těla. Když želva vylezla z vody, její kulatý a zploštělý krunýř pochytal maximum slunečních paprsků. Studenokrevná želva se tak rychleji ohřála na teplotu, při které se dokázala čile pohybovat a lovit kořist.
Horká minulost
Kulatá želva a ostatní obrovští plazi z Cerrejónu nám naznačují, že plazi, kteří žili krátce po zániku dinosaurů, byli mnohem větší než jejich moderní příbuzní. A z toho se zase dá vyvodit něco o tom, jaké před 60 miliony let vládlo podnebí. Hadi, želvy i krokodýli jsou studenokrevní živočichové, jejichž tělesná teplota se řídí podle teploty prostředí. Pro velikost plaza je tak určující, v jak teplých končinách žije. Hadi mají sklon se směrem od rovníku k pólům zmenšovat. Vědci podle toho vypočítali, že 13 až 15 metrů dlouhý Titanoboa musel žít v prostředí, kde se průměrná teplota pohybovala kolem 30 až 32 stupňů Celsia. To by znamenalo, že rovníková Jižní Amerika byla v jeho dobách o 3 až 5 stupňů teplejší, než je dnes. Prostě pekelné horko, ve kterém se plazili, lezli a plavali obrovští studenokrevní dravci…
