Letos na jaře zapsala australská vláda svůj národní zvířecí symbol roztomilého „medvídka“ koalu (Phascolarctos cinereus) na seznam ohrožených zvířat do kategorie „zranitelný“. Přestože je místy ještě docela hojný, oblasti jeho výskytu jsou roztříštěné a v některých teritoriích rychle ubývá. V Qeenslandu, v Novém Jižním Walesu a v okolí hlavního města počty koalů klesly od roku 1990 o plných 40 %.
Mizející lesy
Koalové se v nebezpečí ocitli už na začátku 20. století, kdy svět objevil jejich hebkou kožešinu. Během dvaceti let byli v některých oblastech prakticky vyhubeni. Od roku 1926 je sice jejich lov zakázán, jejich úbytek to však nezastavilo. Protože žijí v nejhustěji osídlené části Austrálie, lidé je připravili o většinu domova: z původních souvislých porostů blahovičníků zmizelo více než 80 %. Jednotlivé populace koalů jsou tak navzájem izolované, ve zbytcích lesů je ohrožují nemoci, k nimž jsou velmi vnímaví, hustá automobilová doprava a toulaví psi (auta a psi zabijí ročně až 4000 koalů!).
Vybíraví vegetariáni
Koalové jsou přísní potravní specialisté. Až na výjimky se živí pouze listím blahovičníků. Zdánlivě je to snadno dostupný zdroj potravy, v Austrálii jich roste přes 600 druhů. Ale věc má háček – blahovičníky se proti hladovým býložravcům účinně chrání. Jejich listy jsou tuhé a obsahují množství prudce jedovatých látek. Koalové jsou vlastně jediní býložravci, kteří je dokážou strávit. A i tak si pečlivě čichem vybírají listy s co nejmenším obsahem jedů. A protože nejvíc jedů obsahují mladé listy, dávají přednost listům starým, přestože jsou mnohem tužší.
Nevábná dětská přesnídávka
Tuhé blahovičníkové listy pomáhají koalům trávit specializované střevní bakterie, se kterými se ovšem nerodí, musí je získat od matky. Když mládě ve vaku, který je právě z tohoto důvodu obrácený dozadu, povyroste, začne k mateřskému mléku přijímat nezvyklou stravu – matčin trus či spíš jakousi kašovitou tráveninu, kterou matka vylučuje z konečníku. Mládě jen vystrčí hlavu z vaku a olizuje tuto zelenou „přesnídávku“. Získává z ní nejen ony důležité bakterie, ale také si zvyká na vysoký obsah jedů ve své budoucí stravě.
Řvoucí milovníci
Za oblibu koalů může mimo jiné jejich roztomilý vzhled, který jim dodává široká kulatá hlava. Když ale vědci srovnávali lebky současných koalů s lebkami jejich předků, zjistili, že ti vypadali úplně jinak. Pátrali po příčině změny jejich vzhledu a nedávno to rozluštili. Samotářští koalové se v době rozmnožování dorozumívají nelibozvučným, zato velice silným hlasem. Jeho síla prozrazuje velikost samce – ti největší řvou nejhlasitěji. K zachycení hlasu a určení směru, odkud přichází, se jim silně vyvinulo střední ucho a příslušná oblast lebky.
Tajemství roztomilého vzhledu
Tito předkové koalů už sice hlasitě řvali, ale ještě nebyli schopni žvýkat tuhé blahovičníkové listy. Když se jimi později začali živit, došlo k dramatické změně jejich obličeje – ke žvýkání listů potřebovali mohutné žvýkací svaly, ale zároveň si museli uchovat možnost hlasové komunikace. Vznikla tak současná podoba moderních koalů - v široké lebce je dostatek prostoru pro sluchové ústrojí, ale také je na ní i dost místa pro úpony žvýkacích svalů.
