Zavalitý sympaťák vypadá bezmocně a roztomile, jenže zdání klame. Tyto rybky mají celou řadu dokonalých přizpůsobení k obraně i lovu. Jméno daly čtverzubcům jejich zuby. Jsou srostlé a tvoří čtyři silné pláty připomínající krátký zobák. Používají je k drcení schránek šneků a škeblí, což je oblíbená kořist většiny druhů.
Lidem se na čtverzubcích a jejich blízkých příbuzných – ježících a havýších – mimo jiné líbí i to, že se tváří tak nevinně. Ovšem ne všichni čtverzubci jsou mírumilovní, čtverzubec zlatý (Chonerhinus naritus) může být nebezpečný i člověku. Podobně jako jihoamerické piraně napadají i tyto ryby v hejnech koupající se zvířata a vykusují jim kousky masa z těla. Útok bývá překvapivě rychlý. Tento druh žije v Thajsku, Malajsii a okolních zemích. Dorůstá do 30 cm.
Trnitá koule
Čtverzubci a jejich příbuzní brázdí zemské vody už více než 100 milionů let, tedy od dob dinosaurů. Bůhví proti jakým predátorům tak své obranné schopnosti vyvíjeli.
První jejich obranou je, že v nebezpečí naplní svůj neuvěřitelně roztažitelný žaludek vodou, až se změní v kouli. U mnoha druhů více či méně ostnitou. Podobně se mohou se nafouknout i vzduchem. V přírodopisech se traduje, že vzduchem nafouknuté čtverzubcovité ryby používaly děti domorodců z teplých krajin jako míče.
Taková trnitá koule se špatně polyká. Pokud by snad dravec naši rybu překvapil a pokusil se jí hned spolknout, hrozilo by mu udušení, protože čtverzubec se dovede nafouknout i v jeho hrdle nebo dokonce i v žaludku.
Smrtící lahůdka
Když už někdo čtverzubce bezpečně spolkne, vyhráno ještě nemá. V tělech mnoha druhů je obsažen smrtelně jedovatý alkaloid tetrodotoxin. Je to údajně druhý nejsilnější jed v přírodě a tyto ryby jsou tak (po šípových žabkách z Jižní Ameriky) nejjedovatějšími obratlovci vůbec. Jed obsahují hlavně jikry a mlíčí, ale i další vnitřnosti.
Svalovina bývá neškodná a údajně je velmi chutná. V některých zemích, hlavně v Japonsku, je proto jídlo z těchto ryb, zde nazývaných fugu, velmi populární a také drahé.
Tamní kuchaři dokáží jedovaté části odstranit, ale i tak každý rok umírá v Japonsku na otravu tetrodotoxinem asi dvacet lidí. Téměř vždy za tím stojí nepozornost člověka, který pochoutku připravoval. Než si pomyslíme cosi o šílených japonských sebevrazích, je dobré si vzpomenout na Čechy, kteří každoročně umírají na otravu muchomůrkou zelenou. Možná že by se příslušníci některých národů mohli divit (a oni se také diví) co vede nás i ostatní Slovany k tak nebezpečné zábavě, jakou je pojídání divokých hub z lesa.
