Když přišly v roce 1955 do pražské zoo první pandy, bylo to mimořádně vzácné a obtížně chovatelné zvíře. Návštěvníci ani neměli moc šancí je spatřit, protože žily pod stálou kontrolou v oddělení karantény. Tenkrát se dokonce narodilo úplně první pandí mládě v zajetí, žilo však pouhé tři týdny.
Nový domov
Teprve v 90. letech se vzácné pandy dočkaly lepších podmínek: opustily malou voliéru v karanténě a přestěhovaly se do mnohem vhodnějšího venkovního výběhu. Výběh je členitý, zarostlý, nechybí v něm strom, na němž s oblibou odpočívají, ani boudičky či úkryt v umělé jeskyni. Otužilé pandy zůstávají ve výběhu celoročně a zdálo by se, že lepší podmínky už ani mít nemohou. Vystřídala se jich v něm celá řádka, ale to nejdůležitější se stále nedařilo. Nemnožily se. Až do letošního jara.
Mládě se představuje
„Snad se tím těch šedesát let čekání konečně prolomilo,“ doufá Pavel Brandl, kurátor savců v pražské zoo. Sedíme před výběhem pand nedaleko hlavního vchodu a před očima se nám prochází máma Maria následovaná přibližně polovičním světlejším mládětem. Jsou mu právě tři a půl měsíce a z porodního boxu vychází teprve pár dní. Podívaná netrvá dlouho, je horko, a tak matka svého potomka brzy odvádí do chládku v umělé jeskyni.
Pokus nanečisto
Ve skutečnosti je to však už druhé Mariino mládě, první porodila před dvěma lety. Ale od porodu k úspěšnému odchovu je ještě daleko. Většina šelem svého prvního potomka nedochová, pro nezkušenou matku to bývá spíš pokus, na kterém se učí, jak o mládě pečovat. A tak se ani první Mariino mládě nedožilo dlouhého věku. „Kdybychom ho ale neobětovali, už by se nikdy nenaučila, jak se o mláďata starat,“ vysvětluje zoolog. O svého druhého potomka už se Maria stará vzorně. A protože už opustil porodní box, má nejkritičtější období za sebou. V tuto chvíli se tak dá předpokládat, že se jeho odchov skutečně podařil.
Bez bambusu to nejde
Zajímalo mě, v čem byl problém, proč se tak dlouho nikomu nedařilo pandy množit. Příčin prý bylo několik, ale tou hlavní bylo krmení. Místo nedostatkového bambusu dostávaly pandy různé náhrady: trávu srhu, vrbové větvičky. Dnes i u nás roste bambusu dost, je to vlastně také druh trávy, takže se rychle rozrůstá. Pandy ho proto mají neustále k dispozici. A když se stane, jako letos v zimě, že bambus vymrzne, existují už i speciální krmné směsi pro pandy, kterými ho lze nahradit.
Jednou ročně a dost
Jen změna krmiva ale nestačila, pandy jsou stále považované za obtížně chovatelný druh. Zpočátku to bylo způsobeno i tím, že většinou pocházely z volné přírody. Po stresu z odchytu a dlouhé cesty je nakonec čekal teplotní šok při přechodu z chladného vysokohorského prostředí do mírného evropského podnebí. V současné době už ale většina pand v zoologických zahradách pochází z odchovů, takže jsou aklimatizované. Pak už zbývá jen „maličkost“: protože jsou přísně sezonní, je nutné vystihnout kratičké období v únoru, kdy přicházejí do říje. Pokud se během těchto několika dnů nespáří, další pokus lze uskutečnit zase až za rok.
Jediná svého druhu
Panda červená (Ailurus fulgens) se živí podobně jako panda velká bambusovým listím, žije v podobných horských oblastech a dokonce má i podobný „šestý prst“ tvořený výrůstkem zápěstní kůstky. Vědci je proto dlouho považovali za příbuzné. A obě společně řadili k medvědům. Nejnovější výzkumy ale ukázaly, že červená panda není příbuzná ani s medvědy, ani s pandou velkou. Je jediným zástupcem čeledi pandovitých (Ailuridae), která má nejblíže k šelmám lasicovitým, zatímco panda velká definitivně zakotvila mezi medvědy. Panda červená vytváří dva poddruhy, čínský (A. f. styani) a himálajský (A. f. fulgens).
