Pokud budete pátrat v knihách, většinou se dozvíte, že největší sladkovodní rybou je jihoamerická arapaima velká (Arapaima gigas). Žije v Amazonce a jejích přítocích a údajně dorůstá délky čtyři a půl metru a hmotnosti až 600 kg. Jenže rekordní exemplář chycený na udici byl sice pořádný klacek, ale přece jen „o něco“ menší – měřil 307 cm a vážil 154 kg. Důvodem, proč arapaima není absolutním rekordmanem, je zřejmě její chutné maso. Lidé ji intenzivně loví a velké kusy proto mizí.
Největší sladkovodní ryba
Vážnějším kandidátem na titul největší sladkovodní ryby je živočich tak vzácný, až existuje podezření, že vyhynul. Jedná se o jeseterům příbuzného veslonose čínského (Psephurus gladius). Podle domorodých rybářů dorůstá délky až sedmi metrů a hmotnosti 500 kilogramů, což ale kvůli jeho vzácnosti zatím nebylo možné ověřit. Žije v řece Jang-c'-ťiang, kterou člověk drasticky změnil výstavbou přehrad, znečištěním a čilou lodní dopravou. Veslonos tak zřejmě stojí na hraně vyhynutí. Poslední známý jedinec zahynul před pěti lety, kdy se zapletl do rybářské sítě. Tato ryba měřila 3,6 metru a vážila 250 kilogramů.
Český rekordman
A tak je nakonec asi největší sladkovodní rybou tvor, kterého všichni známe a vyskytuje se docela často i u nás. Je to sumec velký (Silurus glanis). Ač to zní k neuvěření, může dorůst do pětimetrové délky a váhy 300 kilogramů.V Česku pro to nemá vhodné podmínky – naše řeky jsou docela malé a na teplomilné sumce také moc chladné. Největší exempláře chytají rybáři na přehradách v relativně teplé Dyji, velké kusy žijí také v přehradních nádržích na Vltavě. I tak rekordní úlovky u nás nepřesahují sto kilogramů váhy a délku dva a půl metru.
Rájem velkých sumců v Evropě je delta řeky Dunaje. Koncem šedesátých let minulého století, když zde ještě rybáři mohli lovit ryby elektrickým proudem, byl prý v jednom z říčních ramen uloven sumec vážící 395 kilogramů.
Sežere sumec člověka?
Ačkoliv se o sumcích tvrdí, že při lovu dávají přednost menším rybám, nemusí to být vždy pravda. Často se hovoří i o útocích obřího sumce na plavce. Většinou se ale jedná o omyl. Buď napadeného člověka, který si situaci špatně vyložil, nebo sumce, jehož zaujal například lesklý náramek a zaútočil na něj jako na třpytku.
Přesto existuje několik svědectví o napadení koupajících se dětí nebo psů. Miroslav Šebela v knize o Dunajské deltě uvádí, jak mu domorodý rybář vyprávěl o smrti svého malého syna. Ten ještě jako předškolák byl při koupání v dunajském rameni náhle něčím stažen pod vodu. Jeho tělo se už nikdy nenašlo. Lidé, kteří stáli na břehu, tvrdili, že útočníkem byl velký sumec.
Obří pangas
Velcí sumci žijí také v Jižní Americe ale hlavně v jihovýchodní Asii. Ve zdejších řekách najdeme několik obrů ze skupiny pangasů, kterým se také říká žraločí sumci. Největší z nich je zřejmě pangas velký (Pangasianodon gigas) z povodí řeky Mekong. Literatura uvádí jeho maximální velikost 3 metry a hmotnost 350 kg. Tato ryba je pověstná rychlým růstem, už po šesti letech může vážit 200 kilogramů.
Monstrózní paryba a veleparma
Rejnoky, kteří přísně vzato nejsou rybami (stejně jako žraloci patří mezi paryby), si většinou spojujeme s mořem. Několik druhů však žije i ve sladkých vodách. Ten největší se vyskytuje v Thajsku v řekách Menam a Mekong.
Trnucha thajská (Himantura chaophraya) může být i s ocasem dlouhá téměř pět metrů a vážit více než půl tuny. K obraně má účinnou zbraň – bičovitý dvoumetrový ocas s čtyřiceticentimetrovým jedovatým trnem. Samice rodí plně vyvinutá mláďata, nejčastěji dvě. Vzhledem ke znečištění jihoasijských řek, lovu a malé rozmnožovací schopnosti je i tento rejnok extrémně ohrožen.
V řece Mekongu žije i veleparma thajská (Catlocarpio siamensis). Tento rybí vegetarián je také pořádný kousek, uvádí se délka až tři metry a váha 300 kilo. Veleparma doplácí na změny životního prostředí a už i malí jedinci začínají být velmi vzácní.
Ryba s hlavou aligátora
Opravdového rybího obra má i Severní Amerika. Jde o starobylého kostlína obrovského (Atractosteus spatula) neboli aligátoří rybu. Přezdívku dostala kvůli své hlavě, která hodně připomíná aligátora nebo krokodýly. Dorůstá délky necelých tří metrů a váhy 150 kilogramů. Kostlíni žijí v řekách a jezerech jihovýchodu USA. Zdejší rybáři je chytají na prut, ale také s oblibou střílejí lukem. Kostlínům sice vyhubení nehrozí, ale velkých jedinců ubývá.
Pohroma tropických vod
Další obrovskou rybou je robalo nilský (Lates niloticus), známý také jako nilský okoun. Jak napovídá jméno, je jeho původní domovinou Nil a jeho přítoky včetně jezer. Tato impozantní ryba dosahuje maximální délky dva metry a váží až 200 kg. Na rozdíl od ostatních rybích obrů není ohrožený – právě naopak. Tam, kde byl pro své vynikající maso a potěchu sportovních rybářů vysazen, tento dravec doslova decimuje původní rybí druhy. Odstrašujícím příkladem je Viktoriino jezero. Podle ochránců přírody patří robalo mezi 100 nejhorších invazivních druhů světa.
Obr, který žije i v moři
Největší ryba vyskytující se ve sladkých vodách je bezesporu vyza velká (Huso huso). Mezi sladkovodní ryby však tento obří jeseter tak úplně nepatří. Vyza totiž – podobně jako třeba losos – prožívá většinu života v moři a do řek pluje jen kvůli rozmnožování.
Vyzy jsou dlouhověké ryby – některé žijí přes sto let – a do sladkých vod se vracejí opakovaně a ve velkých řekách se potulují řadu měsíců. Vyskytují se (čím dál vzácněji) v Černém, Kaspickém, a Jaderském moři a přilehlých řekách. V dobách, kdy Dunaj ještě nebyl spoutaný přehradou u Železných vrat (1972) – a také byl méně znečištěný – se občas vyza zatoulala až na Moravu.
Uvádí se, že vyza může dorůst až devítimetrové délky a váhy dvě tuny. I kdyby byl tento údaj přehnaný, jistě to nebude o mnoho. Úlovky pětimetrových ryb tohoto druhu, které vážily více než tunu, totiž dříve nebývaly ničím neobvyklým.
