Při pohledu do zrcadla nejde přitom jen o nějakou marnivost. Vědci tvrdí, že jen ten, kdo se pozná v zrcadle, je schopen uvědomit si vlastní osobu, a tedy myslet v kategoriích, já a oni. Lidé se přitom dlouho domnívali, že schopnost sebepoznání je vyhrazena pouze jim a že odlišuje člověka od zvířat.
Hele, to jsem já
Jenže ukazuje se, že někteří tvorové jsou také schopni se v zrcadle poznat. Je jich jen pár a k jejich spočítání by bohatě stačily prsty na rukou. Kdo patří k těmto „myslitelům světa zvířat“?
Není snadné to rozhodnout. Problém je v tom, že žádný tvor vám sám od sebe neřekne: „Hele, nejsem to zvíře v zrcadle já?“
Šimpanzi u zrcadla
První, u koho vědci začali, byli šimpanzi. Napřed jim do klece umístili zrcadlo a pak – po určité době – jim ve spánku namalovali na čelo barevnou značku. Zrcadlo z klece odstranili, a když si ověřili, že zvířata o značkách opravdu nevědí (například je nesvědí), zrcadla opět přidali. Když se šimpanzi snažili před zrcadlem své značky zbavit, vědci to považovali za důkaz toho, že chápou to, že v zrcadle vidí svůj obraz.
Vědci po úspěchu se šimpanzy zrcadlovým testům podrobili i další druhy primátů. Mimo všech čtyř druhů lidoopů (oba druhy šimpanzů, orangutany a gorily), také gibony, několik druhů makaků a další opice. Uspěla většina lidoopů, ostatní primáti si však skvrn na své hlavě nevšímali.
GALERIE: Poznat se v zrcadle není jen tak
Vychované gorily
Nejasnosti zprvu panovaly okolo goril. Zdálo se, že nejsou s to při této zkoušce obstát. Pak se však ukázalo, že problém u nich je v oblasti „výchovy“ a ne inteligence. Pohled do tváře druhého jedince totiž u těchto tvorů znamená hrozbu. Gorily se proto očnímu kontaktu s jedinci svého druhu vyhýbají a stejně tak se logicky vyhýbají i pohledu do zrcadla.
Další nejasnosti se objevili u gibonů, ti sice klasický zrcadlový test nesloží, ale někteří jedinci se v zrcadle podle všeho poznávají, podobně jako asi i někteří makakové.
Parádiví delfíni
A co ostatní zvířata? Víme, že se poznají (alespoň někteří) kytovci. Dva v zajetí chovaní delfíni skákaví, kteří dostali na tělo barevné značky, se zcela určitě prohlíželi v zrcadle, které jim do bazénu výzkumníci vložili. Delfíni se dokonce před zrcadlem natáčeli, aby si mohli barevné skvrny na svém těle lépe prohlédnout.
Protože se během evoluce ze společné vývojové větve oddělili předkové delfínů a primátů před 60–70 miliony lety, je skoro jisté, že schopnost poznat se v zrcadle, vznikla u těchto skupin nezávisle na sobě. Stejně jako u slonů, kteří se zřejmě také poznají.
Jde to i bez šedé kůry mozkové
Savci však nejsou jedinými členy klubu „zvířecích myslitelů“. Patří do něho i straky, a to i navzdory tomu, že ptáci – na rozdíl od nás – nemají šedou kůru mozkovou, tedy tu část mozku, o které předpokládáme, že nám umožňuje přemýšlet. Přesto straky obstály v testu velice dobře. Vědomí u nich však asi vzniká na základě jiného – snad se dá počítačovou mluvou říci – hardwaru než u savců.
Co mají chytráci společného?
Vědomí a sebeuvědomění by určitě nevzniklo, pokud by svému nositeli nepřinášelo výhody. Ukazuje se, že kromě lidoopů, se v zrcadle poznají i tvorové nám značně vzdálení.
Co mají tito „úspěšní řešitelé“ společného? Žijí ve velkých skupinách s vůdci i outsidery. Zdá se, že to je zásadní podmínka. Sebeuvědomění totiž pomáhá jednotlivým zvířatům se snáze zařadit a zorientovat ve společenském žebříčku tlupy a umožňuje po něm rychlejší postup. Různé skupiny zvířat pokročily v tomto ohledu různě daleko. Poznat se v zrcadle tedy není jen tak.
