Nápadná zářivá zeleň kvesala je ve skutečnosti krycí zbarvení, které ho maskuje v zeleném přítmí deštných lesů Střední Ameriky. Střídměji zbarvené samice jsou takřka neviditelné, ale samec k vám musí být otočený zády. Jakmile se obrátí, zazáří v šeru jeho jasně červené břicho. Hlavní ozdobou samců jsou ale smaragdově zelená svrchní ocasní pera (krovky) – mají je až 60 cm dlouhá a v letu za nimi vlají jako půvabné stuhy.
Peníze z pralesa
Původní americké národy – Mayové a později i Aztékové - kvesala uctívaly a považovaly ho za boha vzduchu, laskavosti a světla. Jeho ozdobná ocasní pera používali k výrobě obřadních čelenek, které směli nosit jen vládcové a nejvyšší šlechta. Peří kvesala sloužilo dokonce jako platidlo. Získat je ovšem nebylo snadné, protože zabití kvesala se trestalo smrtí. Lovci proto ptáky chytali živé, vytrhli jim ozdobné krovky a zase je pustili na svobodu.
Spojení země a vzduchu
Kvesal je vtělen i do jednoho z nejmocnějších a nejdůležitějších středoamerických bohů – Opeřeného hada Quetzalcoatla. Quetzalcoatl byl v podstatě létající plaz – nápadná obdoba východoasijských draků. Hada, který symbolizuje vodu a zemi, spojuje se zeleným peřím kvesala, boha vzduchu a nebe. Na freskách, reliéfech či sochách vypadá Quetzalcoatl hrůzostrašně, ale na rozdíl od mnoha jiných zdejších bohů byl kladný. Byl považován za boha větru a deště a patrona věd, řemesel a zemědělství.
GALERIE: Kvesal je symbolem Guatemaly
Zajímavosti ze života kvesalů
Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) je jedním z pěti druhů kvesalů a jediný, který zasahuje až do Střední Ameriky. Žije v trvalých párech, hnízdí v dutinách stromů a v sezení na vejcích se střídají oba rodiče. Aby samcům v úzké dutině nepřekážel dlouhý ocas, překlápějí ho přes hřbet a nechávají vyčnívat ven z hnízda. Ocasní krovky samcům také nedovolují obvyklý start z větve. Aby si je nepoškodili, seskakují z větve dozadu a teprve pak vzlétnou.
