Prachové peří je k letu nezpůsobilé, není pevné, neklade vzduchu žádný odpor. Teprve když mládě vymění své dětské peří za peří dospělého ptáka a dorostou mu letky na křídlech a ocasní rýdovací pera, může se vznést do vzduchu.
Ale není to snadné, první pokusy o vzlétnutí připomínají spíš skoky do dálky. A i když křídla pomáhají, je to pro mládě pěkně namáhavé – podívejte se, jak ho to nakonec unaví. Na video se můžete podívat tady.
A když už létat umí
V létě jsou sovice aktivní i ve dne. A protože na rozdíl od mnoha jiných arktických zvířat zůstávají bílé po celý rok, jejich v zimě krycí barva je v létě na dálku prozrazuje. Není proto tak obtížné pozorovat sovice na lovu. Obvykle sedí na nějakém mírně vyvýšeném místě, a když zahlédne kořist, nízkým letem kopíruje terén, aby se k ní dostala co nejnenápadněji.
Její let je navíc díky měkkému peří naprosto tichý, takže oběť do poslední chvíle netuší, jaké nebezpečí jí hrozí. Nejčastěji to bývají lumíci, drobní severští hlodavci z příbuzenstva hrabošů, a mláďata bělokurů, případně i jiných severských druhů ptáků. V našem případě se obětí stalo kachní mládě. Tady se podívejte se na lovící sovici.
